Já Jan z Wyhnaycz a já Marketa, manželka jeho z Nespeczowa, jistci podepsaných věcí, vyznávámy tiemto listem obecně před každým, ktož jej uzřie neb čtúc uslyšie, že Petr a Waniek bratřie z Nespeczowa dali jsú nám úplně a docěla padesát kop grošuov dobrých střiebrných rázu pražského za to právo za našie, kteréž jsmy měli dckami zemskými zapsáno na tom zbožie v Radhossty. A to právo své svrchu psané mámy i slibujem jim nadepsaným bratřie Petrowy a Wankowy z Nespeczowa s desk propustiti a vyložiti, vočistiti až bychom to komu jinému zavadili nežli jim a to na prvé, na druhé, na třetie a neb konečně na čtvrté suché dny pořád zběhlé, když by najprve dcky zemské vodevříny byly a k řádu zemskému položeny byly. Pakli by dcky zemské zhinuly, ale kteréhož by koli řádu rytieři, páni, panošie této naší české země požívali a jimi sobě jistotu činili, týmž řádem slibujem jim to ujistiti a utvrditi a to pod základem semdesát kop groší dobrých střiebrných pražského rázu ztracenie. A my rukojmie jich s nimi a za ně slibujem Markwart z Jenyssowycz, Slassek Slatyny, Wenczlaw Zamrsku, Henych z Nespeczowa, všichni jednostajně dobrú naši a čistú vierú křesťanskú rukú pospolně a nerozdielnú pod svrchu napsaným základem, že to všecko, což svrchu psáno stojí učinýmy a splnímy nadepsaný Jan Wyhnansky a paní Marketa, manželka jeho, to jest to své právo svrchu psané na tom zbožie v Radhossty dckami zemskými zapsané dřieve psaným Petrowy a Wankowy věřitelom našim vočistně a zprávně ve dsky zemské vložiti, tak jakož tato česká země za právo má neb mieti bude na ty časy napřed psané neb tiem řádem ujistiti a utvrditi, kteréhož by obyčej zemané této naší české země požívali a jimi sobě jistoty činili. Pakli bychom toho neučinili, tehdy vyznávámy sami našie, že jsmy základ svrchu psaný, to jest sedmdesát kop groší dobrých střiebrných pražského rázu propadli k nadepsaným vyřitelom sic našim a ten jim mámy i slibujem plniti v měsíci plně sběhlém vode dne propadenie toho základu pořád počítajíc. Pakli bychom toho neučinili, tehdy ihned nazajtřie dva z nás rukojmie, kterážkoli napomanuta budeta listem, poslem anebo z úst věřitelov našich, mámy i slibujem vjeti a vlehnúti do města Hradcze nad Labem neb do Jyczyna, z tú dvú městú do jednoho, do hospody cného hospodáře, tu kdež nám bude hospoda ukázána a jmenována od našich věřitelov svrchu psaných aneb od jich posla; tu pravé a obyčejné leženie slibujem plniti každý s jedniem pacholkem a se dvěma koněma neb s sebe miesto každý z nás panoši řádu rytieřského také s jedniem pacholkem a se dvěma koňoma v to leženie miesto sebe postaviti a vložiti. A když by čtrnáste dny minulo od napomanutí pořád počítajíc a my jistec toho práva svrchu psaného jmenovaným věřitelom našim ve dsky zemské nevložili neb tiem řádem jakož svrchu psáno stojí neutvrdili a neujistili, tehdy ležmy my neb neležmy dávámy jim tiemto listem plnú moc i plné právo, aby těch svrchu psaných peněz základných propadených to jest sedmdesát kop groší dobyli a vzali v židech i v křesťanech na naši na všech společný a nerozdielnú škodu. A my vždy přesto v tom leženie slibujem ležěti a z něho na ižádné právo nevyjiežděti ani vychoditi, dokudž bychom toho práva svrchu psaného nadepsaným Petrowy a Wankowy nevočistili ve dsky zemské nevložili; a oni proto které škody vzěli pro našie nedokonanie a nesplnění jistini i škody, ješto by ty škody podobným svědomím postě bez přísah a bez věrovánie pokázati mohli. A neuchoval-li by Buoh v tom času kterého nás rukojmí že by umřel, jehož Bože nedaj, tehdy my živi zuostalí slibujem jiného tak dobrého a tak movitého miesto umrlého v měsíci plně zběhlém ode dne smrti toho mrtvého pořád počítajíc k sobě v též rukojemstvie přistaviti a list tento obnoviti v táž slova kolikrát by kolivě toho potřebie bylo pod ležením svrchu psaným. A kdož by tento list jměl s dobrú vuolí našich věřitelov svrchu psaných, ten má i bud mieti túž moc i též právo k tomu ke všemu, což tento list svědčí, jako oni sami. A toho všeho na potvrzenie a pro lepší jistotu my jistci i rukojmie své jsmy vlastní pečeti s naší dobrú volí přivěsili k tomuto listu. Jenž jest dán léta od narozenie Syna Božieho tisícieho čtyřstého třidcátého čtvrtého, tu sobotu před provodní nedělí.