My Zdeněk z Walsteyna seděním na Sádku, Ondřej z Rynarce seděním na Polici, Orlík z Jakenraythu, Stephan z Slavíkovic, Ščedroň z Hornic, Stibor z Benětic, Naczek z Petrovic, vyznávámy a známo zjevně činímy tiemto listem přede všemi, ktož jej uzřie neb čísti budú, že jsme vyručili a mocí listu tohoto vyrukujem slovutného i s jich služebníky Jana Bolochovice z Šatavy, Jana z Jablonieho, Jana z Studené, Martina z Vranova, Jana z Pravonína, Jíru z Hříše, Pavla z Pravonína, Mikuláše z Borotína, Mikuláše z Střescze, Vaňka z Mníšku, Matěje z Bukové, Mikuláše z Kněže-Dubu, Mikuláše z Šašovic, Pacáka z Jistebnice, Martina z Rynarce, Řehoře z Vranova, Jana z Načeradce, Petříka z Batelova, Kubu z Radotic, Petříka z Nové Vsi, Žižku z Boleslavě, Oldřicha z Načeradce, Čieče z Lubnice, Jana z Rozseče, Adama Truniečka Kasalicského Bolochovcova pacholka, s trzidcziczi koňmi s pěti pancíři i se vší zbrojí, kteráž na jezdce sluší, tak že sě mají stavěci za pravé vězně slovutnému panoši Ondřejovi Kerskému z Římovic, haitmanu Třebíčeskému neb jeho úředníku v jeho moc u vězenie živi anebo mrtvi v klášteře na Třebíči, s koňmi i s pancíři i s tiem se vším, jakož nahoře psáno stojí, tak jakož jest ........ pergamen zde porušen a to den svatého Havla od dánie listu tohoto nejprv příščího; jinak když nám naši věřitelé nahoře psaní dadú týden napřed věděti listem svým, tehdy slibujem je zasě postavici my svrchupsani rukojmie, a to vše učiniti naší dobrú věrú beze lsti, pod základem stracení a propadenie puol druhého czisíce kop grossyw bez padesaczi kop grošuov dobrých stříbrných rázu Praského, čísla v každú kopu šestdesát grossiw čtúce men menovice sic jmenujíce. Jestliže bychom těch vězňuov svrchupsaných na ty časy nepostavili, kterého z nich anebo koně, ač by který umřel anebo zšel, od němečské strany nepřátelské vzat byl, neb kterého pancíře aneb zdroje již psané, i za každého vězně i za koně i za zbroji máme a slibujem učiniti i opraviczi podle rozkazanie slovutných Jana Hrocha z Beztuhova a Dobeše z Uopatova, jehožto smy sobě s vobú stranú zvolili k vopravenie a k rozdělenie mezi námi, aby oni to opatříce, povážíc, plné moci jsúc, rozkázali i vypověděli, kterak kteří a co měli bychom učiniti a daczi za vězně nepostaveného neb za kuoň neb za kterú kolivěk zbroji. To slibujem my rukojmie svrchupsaní všecko učiniti, držeczi a zachovaczi ctně pod naší dobrú věrú, buďto penězi odloziczi anebo koňmi nebo vězni anebo čímžkolivěk podle jich rozkázánie; a takúto výmluvú aneb výmienkú; jestliže by byli zjímáni na královu stranu anebo na knyezeczinu stranu, tehdy nemá v základu pohoršeno býti, než z té vazby jakžkoli vyniknete, tehdy slibujem je popostaviczi v témdni, tak jakož svrchupsáno stojí. Pakliby byli zjímáni ne jako vězni aneb který z nich byl zabit, aneb k nim zšel aneb jiná zbroje na škodu strany naší, tehdy sme my rukojmie svrchupsaní základ propadli na seznanie svrchupsaných opravcí, a ten slib gem sic splníce po propadenie u měsíci beze všeho zmatku a prodlenie slovutnému Ondřejovi Kerskému neb jeho úředníku na Třebíči. Pakli bychom toho nečinili, tehdy hned z nás dva, kteráž bychme od svrchupsaného Ondřeje Kerského aneb od jeho úředníka napomenuti byli, a každý z nás s jedním pacholkem a se dvěma koněma máme vléci do města Třebiče aneb o Evančic, aneb odtud v pěti mílích, kamž nám ukázáno bude od našich svrchupsaných věřiteluov do ctné hospody nám od nich ukázané, neb každý z nás muož v to leženie poslaczi miesto sebe panoši řádu rytieřského s jedním pacholkem a se dvěma koněma, a tu mámy ležeczi a pravé leženie držeczi, jakož obyčej jest v zemi Moravské, a z toho leženie nevyjížděti ani kterým kusem a obyčejem vyniknúti, jeliž bychom svrchupsaný základ splnili nadepsanému Ondřejovi Kerskému aneb jeho úředníku penězi hotovými úplně až docela i se všemi škodami, kteréž by napředpsaní věřitelé naši pro nesplněnie vzali, ješto by to dobrým svědomím ukázali bez přísah a bez věrovanie, ty wsiczky škody slibujem jim, věřitelóm našim nadepsaným, plniti a zaplacziti beze všech odporností, jim plnú moc tiemto listem dávajíce, nás napomínaczi z tiech škod a tím obyčejem i tím vším právem, jakož z peněz hlavních svrchupsaných, tak jakož svrchupsáno stojí. Také my svrchupsaní rukojmie dáváme tiemto listem věřitelóm našim plnú moc, aby svrchupsané penieze mohli dobýti a vzieti v křesťanech neb v židech i škodami na naši na všech společnú škodu. Pakliby v tej chvíli Třebíč klášter obehnán byl aneb ztracen byl, jehož Bože nedaj, tehdy slibujem je na Táboře postaviczi v moc svrchupsaného Ondřeje neb úředníka najvyššímu sic od obce usazeného. A to bez fortelovanie slibujem učiniti. A k tomuto listu jsmy zavázáni i mámy býti, dokudž najdél od našich věřiteluov svrchupsaných dobrú vuolí nebude navrácen. A byl-li by porušen kterýmkoli obyčejem, a dokudž jest v moci našich věřiteluov svrchupsaných, to jemu nemá škodno býti, ale všie celosti má zuostaczi, jakoby porušen nebyl. A ktož tento list bude míti svrchupsaného Ondřeje Kerského dobrú vuolí, ten má i míti bude túž moc i též všecko plné právo ke všem věcem, což svrchupsáno stojí, jako on sám svrchupsaný věřitel náš. A jestliže by který z nás rukojmie v tom času umřel, jehož Bože nedaj, tehdy my živi zuostalí máme a slibujem tak jistého hodného dostalého miesto toho umrlého k nám přistaviti od času toho, ješto umřel, počítajíc v měsíci s uobnovením listu toho slovo od slova, kolikrát toho potřebie bude, pod ležením svrchupsaným, a našim věřitelóm v jich moc zasě daczi. A pro lepší jistotu a svědomie s naší dobrú vuolí s přiznáním pečetí našich vlastních přivěsili sme k tomuto listu, jenž jest dán i psán na Polici po narození syna božieho czisíc čtyři sta třidcátého třetího léta v ten sic sobotu po svaté Margretě.