My purgmistr a konšelé Velikého Města Pražského vyznáváme všem, že stará rada, kteráž jest byla léta od narozenie Božieho tisícieho čtyřstého osmmezcietmého, jsúci otázána námi, co by jí bylo svědomo v té při, kteráž jest byla za jich panstvie mezi paní Kateřinú, Václava Štuka z Cholpic manželky, z jedné a Johánkem z Koloděj z strany druhé o dvaceti kop grošuov platu, kterýchž má na Kolodějích na tom na všem zboží dskami zemskými zapsáno věna svého pravého a spravedlivého, vyznala jest takověto, že když již jmenovaná paní Kateřina žádala a prosila častokrát, aby jí k tomu jistému věnu jejiemu spravedlivému práva dopomohli skutečného, tu jsú téhož Johanka Kolodějského obsielali mnohokrát listy svými, aby stál ku právu svému a odpoviedal nadepsané paní Kateřině k žalobám jejím a když jesti po mnohých a častých obsieláních státi ku právu a žalobám nechtěl a nedbal ani jí co chtěl spravedlivého učiniti a k tomu vysliševše hodné a podobné druhých zeman svědomie, tudiež také i měšťan svrchu psaného města Pražského, kteříž jsú toho dobře svědomi, že ona má své věno svrchu psané dskami zemskými na Kolodějiech tu řádně zapsáno se vším právem a ohradú, kteráž jest měla při tom z práva zachována býti, i nahoře psanú paní Kateřinu kázali sú vtom jistém jejiem platu věnném Vaňkovi rychtářovi, aby ji na Libeň i na to na vše, což k Libni přiíslušie, skutečně uvedl a mocna ji toho všeho učinil. Kterážto paní Kateřina uvedena jest týmž Vaňkem rychtářem tak, aby ona vším tiem zbožím vládla a jeho požívala, jakožto svého vlastnieho, dokavadž by sě jí o ten věnný plat vedle desk zemských nestalo spravedlivé. A to sě jesti stalo léta Páně ... dvamezcietmého, ten pondělí na den Obětovánie Matky Božie.