Císař Zikmund uvádí, že nižší šlechta (zemané) měla zažádat, kvůli sporu (róznice) mezi českými pány (pány czeskymi) na jedné straně a rytíři, panoši a zemany (rytieři, panošemi a zemany) na straně druhé, o stejný hlas a místo na zemském soudu (v lavicích a v súdě zemském seděti) jako páni a společně s pány vést zemský soud (s nimi zemi czesku zároveň súditi). Nižší šlechta se důrazně obrátila (o to na nás mocně přišli) na Zikmunda jako českého krále a svého pána, aby prošetřil jejich práva a svobody (práva jich, řády a svobody), které jejich předci už od nepaměti požívali a vyhlásil spravedlivý rozsudek a oběma stranám zachoval v jejich právech a zvyklostech. Zikmund pověřil legáty koncilu v Basileji (legáty svatého sboru bazelského), mistry a kolegiáty pražské univerzity (mistry a collegiaty školy pražské) a jiné učence, kteří při něm byli, aby vypátrali v zemských deskách, která práva požívali zemané za časů dřívějších českých knížat a králů (za dřevních kniežat), (legáty svatého sboru bazelského, který zde při nás byli, a také mistry a collegiaty školy pražské) Zikmundových předchůdců, ve starých časech, zvláště za jeho otce Karla IV. (za času dobré paměti ciesaře Karla pána a otce našeho milého, crále Czeského) a jeho bratra Václava IV. (a potom za bratra našeho Waczlawa dobré paměti krále Rzymského a Czeskeho), obou blažené paměti. Zikmund nemohl podle zemských desk jinak usoudit, než že dosud vždy pouze páni zemí Koruny české spravovali soudy a právo (nemohli sme podle desk jinak srozuměti, než že páni zemsčí coruny české vždycky jsú zpravovali v súdech, v řádiech zemi českú). Zikmund ustanovil (ustanovili sme) s ohledem na značný neklid (búře a nesnáze veliké a těžké) v království se souhlasem pánů, avšak bez toho, aniž by byla narušena jejich práva, že v zemském soudě má po dva roky od vystavení této listiny sedět dvanáct pánů a osm zemanů (vybrali jsme z pánóv dvanácte a z zeman osm, aby ti nynie v lavicích súd zemský dvě léte po dání tohoto lista zpravovali) a mluvili za práva chudých i bohatých, kteréhokoli stavu, podle zvyklostí země. V průběhu těchto dvou let vyhlásí Zikmund definitivní rozsudek (konečnú výpověď učinili), k čemuž se mají k němu obě strany dostavit, přičemž bude zachována čtyřtýdenní oznamovací lhůta. Pokud by dané lhůtě dvou let nebyl vynesen konečný výrok, má pominout dosavadní ustanovení, podle kterého smějí sedět spolu s pány u zemského soudu i zemané (přisazenie zeman ku pánom má minúti), a páni nemají být žádným způsobem omezováni v jejich starobylých právech, zvyklostech a svobodách (na jich práviech, obyčejích, řadiech, svobodách i držení starodávných).
- A: Monasterium
- SČPLL I/1, s. 214, č. 855
- RI XI NB/3, s. 278‒279, č. 199