Páni, šlechtici, rytíři, panoši, správci obcí, purkmistři, rychtáři, konšelé, členové městských rad a měšťané i celá obec českého národa, žijící v IDKrálovství českém a IDMarkrabství moravském, (barones, nobiles, milites, clientes, rectores communitatum, prefecti vrbium, judices, consules, jurati et ciues totaque communitas Boemice gentis, in regno Boemie pariter et marchionatu Morauie) oznamují obyvatelům města IDNorimberk a jiným říšským městům (Norenbergensibus et aliis Ciuitatibus Imperialibus), všem křesťanům, králům, knížatům, markrabím, hrabatům, pánům, šlechticům, rytířům, panoším, měšťanům a lidem všech stavů a postavení (Vniuersisi et singulis Cristi fidelibus, regibus, ducibus, marchionibus, comitibus, baronibus, nobilibus, militibus, clientibus, ciuibus et omnis status ac condicionis hominibus), že když jednorozený boží Syn (dei filius) sestoupil na zemi, odevzdal všem svým slovem, činem a mravy doklady života určeného k spáse. Mezi těmito doklady zanechal svým učedníkům zvláště tyto 4 (quator) nejvýš významné k napodobování po vzoru svého vlastního životního slohu.
1 (primum) je z nich tento: aby nejsvětější svátost jeho těla a krve byla věřícím vysluhována od služebníků církve. 2 (Secundum): aby slovo Páně bylo svobodně, veřejně a pravdivě kázáno těmi, jimž to přísluší. 3 (Tercium): aby kněžstvu byla odňata světská vláda jakožto zhoubný jed. 4 (Quartum): aby veřejně známé zločiny byly z věřícího lidu vykořeněny oprávněnými nositeli moci.
K těmto nezvratným pravdám, které prospívají víře, posilňují naději, rozmnožují lásku, usměrňují život a vedou k trvalé spáse, také oni pokorně přilnuli, vděčně je přijali a podle míry svých sil je snažně zastávají a chtějí i nadále zastávat, dokud spolu s jejich životem neskončí jejich víra.
Od samého začátku toužili bez přestání a nyní o to starostlivěji touží, aby všechen boží lid dospěl k jejich poznání, aby si je oblíbil a věrně je zachovával. Proto nešetřili náklady, pracemi a obětmi a doručili do mnohých křesťanských zemí listy, které tyto pravdy pevně zdůvodnily spolehlivě závažnými výroky Písem. Naposledy navíc osobně navštívili nejkřesťanštější vladaře, markraběte braniborského IDFridricha Hohenzollernského (Fridericum marchionem Brandenburgensem) i IDpolského krále Vladislava II. Jagella (regem Polonie), a na naléhání krále IDZikmunda (Sigismundi Romanorum et Vngarie regis), které jim sdělil prostřednictvím svých vážených vyslanců, přišli nejdříve do IDBratislavy (in Pressburg) a nedávno do říšského městě IDChebu (in Egram ciuitatem imperii) a všude se s všemožným úsilím dožadovali toho, aby jim bylo zjednáno na obecném církevním koncilu (in concilio ecclesie generali) veřejné, svobodné, bezpečné a laskavé slyšení o zmíněných božích článcích tak, aby mohli svobodně a beze vší překážky tyto 4 spasitelné kusy (quatuor salutares articulos), které zastávají jako články víry, před tváří celého koncilu veřejně, otevřeně a zjevně vyhlásit, osvětlit, doložit, zdůvodnit, ospravedlnit, dokázat a obhájit z Písem svatých a ze závažných výroků blažených učitelů, zakládajících se pravdivě a důsledně na týchž Písmech, a aby se s nimi celá bojující církev živého Boha (dei) reformovala ve svých hlavách i údech podle učení svatého Písma.
Ale IDkrál Zikmund (rex) na radu knížat, arcibiskupů, prelátů a doktorů (principum, episcoporum, procerum et doctorum) jim odpověděl, že takové vymezení jejich slyšení a reformace církve by bylo na újmu svobody a výsady obecného koncilu, který je nad všeliký zákon, a oni že se naopak mají vzdát těch svých vymezení a prohlášení, vzatých z božího zákona a ze závažných výroků svatých učitelů, a poddat se v tom ve všem na rozhodnutí a výrok samotného koncilu. Husité (nos) to však po právu mají z rozumných důvodů rozhodně za nedovolené, nepřiměřené, nedůstojné a hanebné, aby boží pravdy, které nesou ospravedlnění samy v sobě, posuzoval lidský soud a dával jim po své libovůli projít nebo propadnout. Vždyť lidský odhad opouští mnohdy spolehlivou pravdu a jde za zdáním a často se stává, že klame nebo se dává oklamat. Nemohou tedy připustit, aby soudci nad oněmi pravdami a nad nimi byli ti, kdo je křivě zatratili jako rozhlášené bludy a spolu s nimi prohlásili i je za bludaře proto, že je zachovávají. Soud tak nerozvážný, nevěcný a zbrklý mohli vynést jen proto, že ze sebe setřásli boží bázeň. Tomu, aby jejich zavilí odpůrci a nepřátelé, toužící po jejich vyhlazení, byli také jejich soudci, brání sám zdravý rozum a hnusí si to zákony boží i lidské. Proto jim v té věci nechtějí a nehodlají dát za pravdu, nýbrž o to především požádali a, jak je správné a spravedlivé, žádat nepřestávají, aby se na koncilu plně uplatnilo pravidlo zcela jisté a neomylné, které zde na zemi zanechal soudce nejspravedlivější, milující právo pro všechny a pravdu, pravidlo, které neklame a nemůže být oklamáno a podle něhož bude možno zjistit správnost nebo scestnost zmíněných článků i jejich stoupenců a podle něhož se budou potom moci také opravit nebo schválit. Oni však tuto podmínku naprosto odmítli přijmout.
Žádají proto, aby adresáti ráčili bedlivě zvážit, jak velice spravedlivé vyrovnání husitům (nos) nabídli a jak strana, která je s nimi v rozporu, se zatvrdila v pyšně domýšlivé vzdorovitosti. Jejich odpůrci se nad sovu míru náramně vytahují, dychtí podrobit si nejenom všechna křesťanská knížectví, království a panství, nýbrž dokonce svévolnou úvahou a sudičstvím měnit nedotknutelné zásady boží pravdy, pravdivě potvrzené smrtí Pána Ježíše Krista (domini nostri Jhesu Cristi). Tak způsobili, že to, co lidé Kristu věrní dnes znovu vpravdě vyznávají a věrně zachovávají, bude nakonec přece pro jejich svévoli opuštěno, jako by to byl blud a pověra, křesťanská víra bude napříště postavena nikoli na přepevné skále, ale na sypkém písku, a den ze dne bude chátrat a Kristova slova, nadaná trvalou stálostí, neboť spíše pomine nebe a země, než se co změní na jeho výrocích Matouš 24, 25, budou pro jejich umíněnost vyměněna, jako se vyměňuje pokrývka na lůžku. Je vůbec možno si vymyslet něco zpozdilejšího než tuhle opovážlivost, nebo zhoubnějšího než tenhle mor?
Proto mají sami posoudit, co zde bylo řečeno, rozumně uvážit, o to je všechny a každého jednotlivě prosí, zda tito biskupové právem a přiměřeně zasedli na stolce apoštolů, když jsou s nimi životem a mravy v tak naprostém rozporu. Apoštolové (Apostolorum) zajisté putovali světem v rozedraných šatech a pohrdání, věrně zvěstovali pravdy Páně všem národům, kmenům a jazykům a potvrzovali je sovu vlastní smrtí, tihle se však oblékli do purpuru a kmentu, u lidí jsou slavní, ačkoli oněměli jako psi Izaiáš 56, 10, na hradech a ve městech si klidně lebedí a pohrdlivě odmítají i jen naslouchat těmto pravdám a věřící lidi, kteří o ně věrně dbají, zbavují pověsti, života i majetku, ne ovšem sami ‒ to se raději povalují s kurvami ‒, ale tak, že vyhlašováním krvavého kříže (cruente crucis) úskočně štvou světské rameno k vyvražďování věrných. Apoštolové opustili všecko bohatství světa a ozdobeni vší ctností v chudobě a nuzotě následovali Pána, těmhle však patří města, hrady, statky a celé kraje, bohatstvím se mohou zalknout a nejdou v pohrdání za pokorným Kristem, ale za nejvýš zpupným Satanem (Satanam) ve vší nádheře a nadutosti a smyslné rozkoši. Před nimi jakožto před lživými proroky varuje sama nestvoření Pravda (Veritas) Matouš 7, 15. Jestliže, jak mají v úmyslu, napadnout IDČeské království (regnum nostrum) se svými mocnými vojsky chtějíce je zničit, jak se tvrdí, až do úplného vyhlazení, pak oni, důvěřujíce v sílu Nejvyššího, o jehož při se zasazují, budou nuceni odrazit násilím, jak to dovolují všechny zákony a všechna práva.
Vybízí proto adresáty, aby vše, co zde bylo uvedeno v zájmu spravedlnosti a rozumnosti, pozorně prozkoumali a v pravověrném duchu rozvážili, k čemu to vůbec je, že ve válečných útrapách vydávají své duše, svá těla, své osoby napospas smrti, aby tak v přímém odporu proti spravedlivým a slušným nárokům Ježíše Krista, které jim častěji předložili, poskytovali pomoc kněžím opravdu zločinným, smýšlejícím o pravdách všemohoucího Boha s opovážlivou a bludnou drzostí a povalujícím se v rozkoších, v kurevství a v hnoji tohoto světa.
- Zástupci českého národa (společná pečeť všech, kdo přilnuli k evangelické pravdě): N/A; N/A; ohlášené přitištění pečeti
- Uprostřed pod textem: Norenbergensibus et aliis Ciuitatibus Imperialibus presentetur.
- A: N/A
- B: GStA PK; aktuální uložení neověřeno.
- C: ANM Praha; Sbírka C ‒ Muzejní diplomatář; sub dato.
- Bezold 1877, s. 140.
- Tomek 1879-IV, s. 490‒491.
- Tomek 1899-IV, s. 487‒488.
- Bartoš 1931, s. 228‒229, pozn. 19.
- Macek 1953, s. 113‒122.
- Durdík 1953, s. 162‒166.
- Anděl 1961, s. 76‒77.
- Bartoš 1966, s. 87‒95.
- Molnár 1982a, s. 13.
- Šmahel 1993-III, s. 240‒241, 393, pozn. 460.
- Kavka 1998, s. 164‒165.
- Čornej 2000, s. 553‒554.
- Jánský 2001-II, s. 79.
- Šmahel 2002-III, s. 1517‒1518.
- Nikodem 2004, s. 380.