Císař Zikmund (Sigmund) zastavuje (dáváme i zapisujeme) Janu Nešporu z Bischofswerdy (slovutného Jana Nesspora z Bissowswierda) a jeho dědicům svůj císařský dům zvaný Hankův (Hankuow duom) nacházející se ve Starém Městě pražském (v Starem Miestie nassem Prazskem) na rynku naproti Celetné ulici (na rohu proti Czaletne ulici k rynku jdúc posazeném), a to za 400 kop stříbrných grošů a jeho další dům stojící naproti dveřím kostela svatého Jiljí (proti dveřóm costela svatého Gilgie) na Starém Městě pražském, ve kterém se někdy zasedalo se zemskými deskami, a to za 100 kop týž grošů. Zikmund dává Nešporovi a jeho synům právo a moc oba tyto domy držet (držeti) a bydlet v nich. Zikmund stanovuje, že oba domy může Nešpor a jeho dědicové bez překážek držet a užívat, dokud je ze zástavy nevyplatí Zikmund nebo jeho nástupce jakožto český král. Dále mohou domy udělit, zastavit, vyměnit či prodat, komu si budou přát. Zikmund stanovuje, že práva, která zaručuje tato listina, může požívat kdokoli, kdo by od Jana získal, s dobrou a svobodnou vůli nebo skrze jinou listinu, jednotlivé domy. Nakonec poroučí Zikmund hejtmanovi království Českého, pražskému purkrabí, českému podkomoří a dalším úředníkům, purkmistrům, konšelům, obci Starého Města pražského, Janu a jeho dědicům ve překážet vlastnění a užívání domů, nebo někoho nechat jim překážet, nýbrž jeho podpořit radou a pomocí, pokud se chtějí vyhnout Zikmundově těžké nemilosti.
Zikmund uděluje Janu Nešporu z Bischofswerdy a jeho dědicům listinu s ohledem na jeho věrné služby, které mu Nešpor spolu s jeho syny prokázali, jak v Čechách tak v jiných zemích a které mají ještě prokázat.
- A: originál; pergamen
- B: starý český regest v opisu Rejstříku zastavených komorních statků z let 1454 z 16. století
- C: starý český regest v opisu Rejstříku zastavených komorních statků z let 1454 z 16. století
- A: SOA Třeboň, pobočka Jindřichův Hradec; Historica Jindřichův Hradec; inv. č. 13
- B: NA Praha; ČDK; sign. RKP 2450; kniha č. 148; pag. 24
- C: NK ČR Praha; sign. XVII A 15; pag. 41
- AČ I, s. 506
- RI XI, č. 12150
- SČPLL I/2, s. 227, č. 909
- ZR, s. 206, č. 1506
- Sedláček 1917, s. 29, č. 1242
- RI XI NB/3, č. 228, s. 312‒313
- Bárta 2016a, s. 33, č. 69
Dle B a C získal Menhart a Oldřich z Hradce od Jana Nešpora listinu tak jako vlastnictví obou domů. Velmi zajímavá je také zmínka na versu obou, pocházející nejpravděpodobněji z kanceláře krále Vladislava II.: Presens litera majestatis intabulata de mandato serenissimi principis et domini domini Wladislai dei gratia Hungarie, Bohemie etc. Regis, Wokone de Rozmberg de dominis refferente, anno Domini MCCCCLXXXXII feria III. Post Vitalis.
My Sigmund z božie milosti Římský ciesař vždy rozmnožitel říše, a Uherský, Český atd. král, vyznáváme tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřie aneb čtúce slyšeti budú, že znamenavše i v skutku shledavše mnohá věrná zaslúženie slovutného Jana Nesspora z Bissowswierda, věrného našeho milého, jimižto sě jest našie velebnosti on i s syny svými, zde i v jiných zemiech ustavičně přidržal a tak nám sě ovšem zachoval i zachovává, a v časiech budúcích sě zachovati muož a miení. I nechtiece jim toho bez hodné také a ovšem slušné otplaty pominúti, ale milost naši ukázati, aby nám k službě a k obecnému dobrému mohli hoditi sě tiem lépe, s dobrým rozmyslem a raddú naší témuž Janovi Nessporowi, jeho dětem a dědicóm budúcím dali sme a zapsali na domu našem královském v Starem Miestě nassem Prazskem na rohu proti Czaletne ulici k rynku jdúc posazeném, kterýž slove Hankuow duom, čtyři sta kop grošuov Pražských střiebrných a dobrých, a na druhém domu našem, v témž městě také proti dveřóm costela svatého Gilgie posazeném, v kterémž někdy s zemskými dskami sedali sú, sto kop grošuov počtu i rázu syrchupsaného, a tiemto listem mocí královskú v Czechách jménem naším i našich budúcích králuov czeských dáváme i zapisujeme, milostivě chtiece, a moc i právo prve jmenovanému Nessporowi a jeho dětem i dědicom budúcím dávájíce, v ta oba domy sě uvázati, je v zástavě peněz svrchupsaných jmieti a drzeti, v nich bydliti nebo je, kýmž se jim zdá a zdáti bude, osaditi, jimi vládnúti a jich bez všeliké našie, našich budúcích králuov czeských i jiných všech otpory a překážky požívati tak dlúho a dotud, donižby ot nich námi nebo našimi budúcími králi Českými duom Hankuow čtyřmi sty, a druhý duom ot desk stem kopami grošuov již pravených nebyl vyplacen penězi hotovými. A chcem také, aby též domy, neboli jeden z nich, mohli a moc i právo měli, když a komuž chtie, dáti, zastaviti, směniti neb prodati, i s nimi neb s ním, jakž sě jim zdá neboli zdáti bude, učiniti, v též toliko a takové právo, jakož jim samým tiemto listem jest zapsáno. A ktož tento list mieti bude s častopsaného Nesspora neb jeho dětí a dědicuov budúcích dobrú volí a svobodnú, anebo zvláštně ke kterému jednomu domu z těch vuoli ot nich a dánie jich pečetmi potvrzenú a potyrzené, ten chcem, aby měl túž moc i právo ke všemu, jakžto on sám. Protož přikazujem hauptmanom královstvie našeho czeského, purkrabí prazskému, podkomořiemu i jiným úředníkóm, a zvlášče purgrmistru a konšelom i obci Stareho Miesta našeho Prazského, nynějším i budúcím, aby nahoře jmenovanému Nessporowi a jeho dětem i dědicom budúcím v držení a požívání domuov svrchupsaných nepřekáželi ani komu překážeti dopúščeli ale radše je při tom raddú i pomocí zachovali, jakož našeho i budúcích našich králuov czeských velikého rozhněvanie chtie ujíti. Na potvrzenie toho náš ciesařský majestát kázali sme přivěsiti k tomuto listu, jenž jest dán v Prazie leta od narození syna božieho tisícieho, čtyřstého třidcátého sedmého, ve čtvrtek u wigilii Vssech Svatých, let království našich Uherského etc. v padesátém prvém, rzímského v osmimezidcietném, czeského v osminadctém a ciesařstvie v pátém letě.