Páni, rytíři, panoši, města i obce (páni, rytieři, panoše, města i obce) zastoupení na obecném sněmu ve IDZdicích (na sněmu obecním ve Zdících), ležících mezi IDBerounem (mezi Berúnem) a hradem IDŽebrákem (Žebrákem), uzavírají úmluvu1 s urozenými pány, ve snaze napravit mnohé velké nesnáze, bouře, záhuby a zlořády, které vznikly v IDČeském království (království Českému): 1 Předně se smluvní strany dohodly na svolání obecného sněmu České země ke středopostí (na středupostie, ježto nynie najprv přijde) 18. března 14252 do IDKouřimi (v městě Kúřímě), na němž se má uskutečnit svobodné slyšení o věcech víry na základě Písma svatého. 2 Dále se obě strany usnáší na tom, že posouzení stanovisek a návrhů, vypracovaných duchovními různých proudů, bude svěřena do kompetence stočlenného sboru (těch sto posluchačóv), tvořeného padesáti katolickými a padesáti husitskými zástupci z řad vysoké a nižší šlechty, měst i obcí (osob bohobojných, múdrých a rozumných padesáte, z pánóv, rytieřóv, panoší, měst i obci rovným počtem; a druhá strana také padesáte osob bohobojných a rozumných z pánóv, rytieřóv, panoší, měst i obcí týmž během a rovným počtem má vydati). Zároveň se obě strany se zavazují podrobit většinovému rozhodnutí tohoto sboru. Pokud by však tento sbor nedošel na základě Písma svatého ke shodě, má být ustaven užší osmačtyřicetičlenný výbor, složený ze čtyřiadvaceti (tehda těch padesáte s naši strany mají z sebe čtrmezcietma osob vyvoliti a vybrati) zástupců katolické a stejného počtu utrakvistické strany, vždy po osmi pánech, osmi nižších šlechticích a osmi delegátech měst (osm z pánóv, osm z rytieřóv a panoší, a osm z měst). 3 Dále se smluvní strany zavazují obeslat budoucí sněm a vyvarovat se jakýchkoliv útoků v době před konáním sněmu. Rovněž se zavazují na vlastním sněmu zajistit klid a smír, druhou stranu nehanit, neupomínat a nespílat ji. 4 Dále se usnáší na tom, že teprve po projednání božských věcí bude úkolem téhož sněmu vyřešit světské záležitosti, zejména pak sporu o statky a majetky, jejichž držbu rozkolísaly a změnily válečné události. 5 Dále se obě strany usnesli na tom, že vydají glejty všem domácím i zahraničním účastníkům sněmu. Tyto glejty mají být vydány šest týdnů před konáním sněmu a uloženy do péče purkmistra a konšelů na radnici na IDStarém Městě pražském (v Starém Městě pražském na rathaus). 6 Dále se smluvní strany dohodli na tom, že sporné zboží má zůstat až do příštího svatého Jiří (až do svatého Jiřie najprv příštieho) 23. dubna 1425 v rukou toho držitele, který ho držel v době konání zdického sněmu. A to včetně nároků na poddanské daně, vybírané na svatého Havla (úroky nynějšie svatohavelské) 16. října 1424. Strany však nemají svatohavelské úroky vybírat v případě, že by je poddaní nebyli schopni kvůli nedostatku a chudobě zaplatit. V takovém případě má být vzat jejich dobytek a vrácen hned zase zpět pod rukojemstvím do čtyř týdnů (do čtyř neděl). 7 Podobně ustanovují, že svatojiřské úroky (úrokové svatojirští), včetně poplatků odváděných církevním vrchnostem na území ovládané katolíky (knězští), mají být vybírány na svatého Jiří 23. dubna tak jako dosud. 8 Smluvní strany požadují, aby míšeňská knížata (kniežata Mišenská): míšeňský markrabě IDVilém II., durynský lantkrabě IDFridrich IV. a saský kurfiřt IDFridrich I. Bojovný nezasahovali do českých vnitřních záležitostí vojenskými oddíly či jinou pomocí, a nabízí příměří IDsaskému kurfiřtovi Fridrichovi I. Bojovnému. 9 Dále se zavazují ke společné intervenci proti tomu z domácích či cizozemců, kdo by narušoval příměří. 10 Dále smluvní strany stanovují, že utrakvistická vojska mohou při průchodu katolickým územím nakupovat potraviny a zajišťovat své potřeby, ovšem jen tehdy, táhnou-li k obraně českého teritoria proti zahraničnímu nepříteli; nesmí se však dopustit zajímání stád a dobývání hradů a tvrzí. 11 Dále obě strany zakazují návrat vyhnaným duchovním a výběr desátků, jak se s desátky naloží, má být ponecháno zcela na rozhodnutí vrchností či holdovních pánů. 12 Dále zaručují duchovním obou stran svobodný pohyb mezi opevněnými místy. 13 Dále se zavazují nebránit poddaným navštěvovat bohoslužby a kázání. 14 Smluvní strany se dále zavazují, že proti narušitelům příměří a těm, kteří by se k této úmluvě do čtyř týdnů (ve čtyrech neděléch) od ratifikace odmítli připojit, vystoupí společně s oddílem o 2000 jízdních a pěších (dva tisíc branného jiezdného i pěšieho), přičemž oblehnou i hrad takového rušitele příměří. Pomoc se přitom zaručují vyslat do dvou týdnů (ve dvú neděli) od napomenutí. 15 Dále stanovují, že pokud spolu vytáhnou ne nepřítele, nemají mezi nimi panovat žádné sváry; zvláště se ve vojsku zakazuje hraní kostek, nevěstky, oplzlé písně a nadávky. 16 Dále ustanovují, v případě, že by došlo k obležení hradu narušitele příměří, právo obou stranám vybírat v době obležení v okruhu dvou mil od toho hradu (ve dvú milí okolo toho zámku) mimořádnou dávku od poddaných ve výši dvaceti grošů z lánů (po dvadceti groších s lánu) a výtěžek si mají rovným dílem rozdělit. 17 Dále se smluvní strany usnáší na tom, že nebudou bořeny ani stavěny nové hrady, ty již rozestavěné se však mohou dokončit. 18 Smluvní strany se zavazují ke společnému postupu proti loupežníkům a jakémukoliv bezpráví. Kdo by měl jakoukoliv stížnost, má se řídit právem. 19 Dále pokud by některá ze stran někoho zajala, s tím, že bude chtít uplatnit právo popravy, má o tom zavčas druhou stranu zpravit. 19 Smluvní strany se zavazují určit po osmi zástupcích, kteří budou bdít nad dodržováním příměří. 20 Dále ustanovují, že posádky, které poruší příměří a úmluvy nemají nalézt podporu u žádné ze stran. 21 Dále se obě strany zavazují, že vězni obou stran budou propuštěni a výkupné za ně bude zrušeno. 22 Dále zaručují svobodu na všech cestách v zemi, aby po nich mohli kupci bez překážek cestovat. Pokud by někdo na těchto cestách loupil, takového mají chytit a naložit s ním jako se zjevným lupičem a zemských škůdcem. 23 Dále přísně zakazují vyvážet ze země obilí, zlato a stříbro. 24 Na závěr hrozí trestem ztráty statků každému, kdo by úmluvy nedodržoval či je porušoval.
1:Dohoda zřejmě nevyústila ve zpečetěnou smlouvu a ve skutečnosti zůstala nenaplněna.2:Ve středověku byla neděle Letare považována za polovinu postu středopostí ve smyslu dne; v roce 1425 to tedy byl 18. březen. Dalším významem termínu poloviny postu středopostí mohl být celý týden mezi nedělemi Oculi a Letare, což by v roce 1425 představovalo týden od 11. do 18. března.
- A1: N/A
- A2: nedokončený koncept
- B: německý překlad dokončeného konceptu z 15. století
- A1: N/A
- A2: SOA Třeboň; Historica Třeboň; sign. 258; inv. č. 323
- B: SOA Plzeň; SOkA Cheb; Kopiář města Chebu; aktuální uložení neověřeno
- A1: N/A
- A2: https://digi.ceskearchivy.cz/111319/2
- B: N/A
- Palacký 1851, s. 5‒6.
- Zap 1868, s. 230.
- Zap 1868b, s. 1025.
- Tomek 1879-IV, s. 313‒316.
- Gradl 1893b, s. 352.
- Toman 1898, s. 468.
- Tomek 1899-IV, s. 311‒314.
- Pavlík 1913, s. 126.
- Prokeš 1920, s. 107.
- Odložilík 1925, s. 160.
- Urbánek 1925, s. 277.
- Pekař 1933-IV, s. 283.
- Krofta 1936, s. 51.
- Pelikán 1948, s. 58‒59 .
- Prokeš 1948, s. 529.
- Hlaváček 1956, s. 88, pozn. 77.
- Urfus 1957, s. 99, pozn. 33.
- Macek 1958, s. 195‒200.
- Bartoš 1959, s. 200.
- Bartoš 1965, s. 198.
- Seibt 1965, s. 155‒212.
- Kaminsky 1967, s. 561.
- Šmahel 1969, s. 185.
- Šmahel 1971, s. 119.
- Molnár 1982a, s. 25.
- Molnár 1985, s. 28.
- Zilynská 1985, s. 53.
- Šmahel 1987, s. 25‒27.
- Šmahel 1990, s. 348, 365.
- Čornej 1992, s. 58.
- Čornej – Bělina 1993, s. 68.
- Šmahel 1993-III, s. 154‒157, 369, pozn. 299.
- Šmahel 1994a, s. 657‒658.
- Werner 1996, s. 136.
- Kavka 1998, s. 126‒127, 130.
- Čornej 1999, s. 353‒354.
- Čornej 2000, s. 336‒340, 433, 435.
- Šmahel 2001, s. 186‒187, 443.
- Šmahel 2002-II, s. 1332‒1333.
- Čornej 2003, s. 409.
- Čornej 2005, s. 393.
- Válka 2005, s. 74.
- Válka 2009a, s. 18‒19.
- Čornej 2011, s. 255, pozn. 45.
- Coufal 2012, s. 195.
- Bar 2016, s. 637.
- Elbel 2016, s. 11‒12.
- Čornej 2019, s. 569‒572.
- Čornej 2019a, s. 25.
- Elbel 2019b, s. 277.
- Šmahel 2022, s. 25.
Palacký datuje kolem 16. října 1424, tedy po smrti Jana Žižky. Tomek posunul datum jednání na dobu již asi 1. října. Hlaváček, který poprvé užil německého textu zdických úmluv a považuje tento text za hodnotnější než český, datuje nedlouho před 28. říjen 1424. V návaznosti na přitažlivost zdických úmluv pro českou šlechtu, se král Zikmund obrátil na Oldřicha II. z Rožmberka,3 aby ho od přijetí těchto úmluv uzavřených s husity odradil (viz regest; regest). Tato reakce krále měla působit na širší veřejnost ‒ pravděpodobně na celou Zikmundovu stranu české šlechty. Tomek 1899-IV, s. 313; Hlaváček 1956, s. 88‒89.
3:Zikmund ve svém listu hovoří nejprve o listu Oldřicha v singuláru list tvój, později ale mění oslovení na plurál. Z toho vyplývá, že osloven není pouze Oldřich, nýbrž celá katolická strana české šlechty.
My páni, rytieři, panoše, města i obce, ve jméno Božie na sněmu obecním ve Zdicích sebraní, vyznáváme tiemto listem et cetera, že znamenavše mnohé rozličné a veliké nesnáze, búře, záhuby i jiné rozličné neřády království Českému škodlivé, ohyzdné, a v něm kterakkolivěk vzniklé, žádajíce vší naší zdravého rozumu pilností a vážnú opatrností, a z přirozené našie povinnosti jsúce dlužni, ty jisté neřády v řád, búře v svornost, války v poklid uvésti, a tuto zemi Českú z nároku křivého očistiti, a tady chválu Boží zvelebiti a rozploditi, obecné dobré téhož královstvie Českého napraviti, upevniti i utvrditi: sněm obecní na středokraty ve Zdicích mezi Berúnem a Žebrákem učinivše, všichni vespolek k tomu patřiece, kudy by tato koruna Česká bohdá nevinně zhyzděná a narčená bezprávně, od takových neřádných pověstí i ohyzd i nárokuov najpoctivěji mohla očiščena býti, a také dalších záhub a škodlivostí mezi sebú v této zemi České dopustiti nechtiece, v takovúto úmluvu a smlúvu na témž sněmu s urozenými pány A. B. C. et cetera s druhé strany vnikli sme a vstúpili, a mocí tohoto listu vnikujem a vstupujem:
Najprvé, že sme sněm obecní všie České zemi umluvili v městě Kúřímě na středupostie, ježto nynie najprv přijde; na kterémžto sněmu ohlášenie a slyšenie svobodné, pokojné, bezpečné, bez podstrkuov, bez haněnie i bez všelikakého utištěnie má býti, a těm kusóm, o kteréž se druhá strana zapřela jest, Písmem svatým odpieráno má býti před těmi všemi obcemi. K kterémužto sněmu a k tomu ohlášení i slyšení s svú stranú, s pány, rytieři, panošemi i městy, s mistry, kněžími i s obecními lidmi máme i slibujem státi, a těm kusóm druhé strany skrze své mistry a kněží zjevně Písmem svatým zákona Božieho máme odpierati proti mistróm a kněžím odpórciem druhé strany; tak, že čtenie svaté a zákon Boží toho ohlášenie a slyšenie i odpieránie má rozdielce býti.
Dále také k takovému ohlášení a slyšení i odpierání s strany naší má vydáno býti osob bohobojných, múdrých a rozumných padesáte, z pánóv, rytieřóv, panoší, měst i obci rovným počtem; a druhá strana také padesáte osob bohobojných a rozumných z pánóv, rytieřóv, panoší, měst i obcí týmž během a rovným počtem má vydati. A ti všichni společně při tom ohlášení a slyšení mají přiseděti, a vážně s pilností poslúchati, a dóvody i odpory obojie strany znamenati a vážiti, a dóvoduov stálejších Písma svatého vedle zákona Božieho a čtenie svatého mají, kteráž strana povede, pochváliti; a kteréhož by Písma svatého a dóvodóv stálejších zákona Božieho těch sto posluchačóv na to od obú stranú vyvolených pochválili jednostajně anebo většie strana z nich, na tom mají obě straně přestati; a k tomu Písmu svatému a k dóvodóm stálejším tak pochváleným máme i slibujem beze všech výmluv i odpierání přistúpiti jednostajně, a to skutečně vésti, přijieti, tvrditi, hájiti i brániti proti každému živému člověku, ktož by nás od toho dobrého a pochváleného tisknúti chtěl. A jestliže by těch sto posluchačóv společně v pochválení v kterém kusu stálejších dóvodóv Písma svatého se dělili, a smluviti a svoliti se nemohli: tehda těch padesáte s naši strany mají z sebe čtrmezcietma osob vyvoliti a vybrati, osm z pánóv, osm z rytieřóv a panoší, a osm z měst, a druhá strana tolikéž a týmž během i obyčejem. A těch bez dvú padesáte s obú stranú tak vybraných mají a budú mieti plnu moc, dóvoduov stálejších z Písma svatého zákona Božieho pochváliti; a kterýchž dóvodóv Písma svatého stálejších pochválé jednostajně anebo většie strana z nich, to máme i slibujem pod základem dole psaným s obú stranú přijieti, držeti, vésti, a skutečně činiti i brániti, tak jakož svrchu psáno stojí.
Dále že při tom sněmu toho ohlášenie a slyšenie nemá býti žádných ústrkuov a žádné jiné věci, ani kterých hanění a upomínání, ani listóv lácích a hanivých nemá bito ani metáno býti, ani které jiné věci při tom sněmu před tiem ohlášením a slyšením ani v tom nemají jednány býti, dokudž ti kusové druhé strany miesta konečného, tak jakož nahoře psáno, nebudú mieti.
Dále když ty božské věci konec a miesto vezmú, tehda o jiné světské a časné věci, a zvláště o ta zbožie dědičná, v těchto válkách s obú stranú odjatá anebo oholdovaná, i výsluhy, kteréž by řádné byly podlé běhu této země, má mluveno býti a konáno lidmi s obú stranú k tomu vydanými, a na těch máme a slibujem přestati o takové věci.
Dále že k tomu sněmu ohlášení a slyšení pány, rytieře, panoše, města i obce, doktory, mistry i kněží, Čechy i cizozemce, kterýchž strana druhá potřebovati bude máme a slibujem glejtovati, a list glejtovní šest neděl před tiem sněmem v Starém Městě pražském na rathaus v moc purkmistrovu a konšelskú položiti.
Dále že všecka zbožie dobytá a holdovaná i jiná kterážkolivěk, kterýchž sú s obú stranú před těmito úmluvami v držení byli a požívali, že ještě s obú stranú takových zboží mají v držení býti, a jich týmiž řády a obyčeji požívati, jakož sú před těmito úmluvami požívali, až do svatého Jiřie najprv příštieho, úroky nynějšie svatohavelské na zbožích takových holdovaných, na lidech, vedle milosti, tak jakož jest před těmito úmluvami obyčej byl vybierati, vybierajíce. A jestliže by kteří lidé z které vesnice pro nedostatky a chudobu úrokóv svatohavelských dáti nemohli anebo nechtěli, na takové lidi od ižádné strany ižádným obyčejem ukrutným, jakžto pálením a neřádným bráním pro nedánie úrokóv nemá saháno býti, než má jim toliko dobytek zajat býti, a po zajetí hned zase takovým lidem má dobytek na rukojmích propuštěn býti do čtyř neděl, a v těch čtyřech neděléch mají úroku ti lidé dobyti, a tomu od kohož sú vyručili dáti. A ten, jehož jsú lidé, má býti obeslán, že těm lidem pro nedánie úrokuov ten dobytek se zajímá.
Dále, aby všichni úrokové svatojirští, kterékolivěk straně holdovaní, buďto knězští nebo dědiční, aby takoví úrokové od obojie strany prvé nebyli na lidech vybieráni, jeliž ten den na svatého Jiřie, tak jakož obyčej ty jisté úroky od staradávna byl vybierati.
Dále aby kniežata Mišenská v tomto příměří proti nám ani proti této zemi ižádné pomoci lidem jiezdným nebo pěším nedávali, ani kterými jinými věcmi nepřátel našich nefurdrovali, jestliže by podlé nás v příměři vstúpiti chtěli.
Dále že proti cizozemcóm, i proti těm, ktož by tyto úmluvy rušiti chtěl, těch všech lidí druhá strana sobě ku potřebě požívati móž a je zbierati, kterýchž sú prvé před těmito úmluvami požívali; a jiní lidé naši, kteříž by dobrovolně jim ku pomoci proti takovým nepřátelóm jeti nebo jíti chtěli, toho jim od strany našie nemá bráněno býti.
Také dále jest vymluveno, když by druhá strana k obraně zemské proti cizozemcóm vojensky táhli, že mohú sobě potřeby kúpiti a k jedení bráti, kromě vozóv špižovánie a stád zajímánie; a pro takové potřeby jimi tvrze ani města nemají dobývána býti.
Také kněžie, kteříž sú před těmito úmluvami v svém obydlí a u svých far nebyli, aby i v těchto úmluvách ještě nebývali, a kteříž sú byli, aby na tom miestě zóstali. Desátkuov dále na lidech aby nevybierali a jich nenapomínali, ale jich páni i holdovníci s těmi desátky učiňte, jakž se jim bude viděti za podobné.
Také kněžie mohú a mají mieti plnú svobodu z posádky na posádku, z města do města, ze vsi do vsi, jíti a jeti bez překážky, nekážíc.
Také dále lidé obojieho stavu v službě Božie a na kázanie, kamž se jim líbiti bude, mají svobodu plnú mieti choditi i jezditi, a toho od jich pánóv nemá bráněno býti.
Dále, jestliže by která posádka nebo který zámek v České zemi z našie strany v těchto našich úmluvách, od ohlášenie těchto úmluv mezi námi dokonaných ve čtyrech neděléch, konečně státi nechtěl, nebo je chtěl rušiti a svú vuoli proti těmto úmluvám mieti: takového máme k tomu připraviti a jej obehnati, a straně druhé máme na takového buřiče dva tisíc branného jiezdného i pěšieho ku pomoci k dobývání dáti a vyslati. Pakli by který zámek takový, jenž by v těch úmluvách státi nechtěl, na pomezí byl, a druhá strana jej obehnala a retunku potřebovali, tehda my své zámky osadiece, valně každý s svú mocí máme jim ku pomoci táhnúti; kterúžto pomoc ve dvú neděli od napomenutie, když by toho potřebie bylo, máme jim vypraviti.
Dále když bychom na tom poli spolu byli, tu nemáme žádných podstrkóv ani haněnie ani rúháni proti sobě činiti, ani kterých neřáduov, jakožto kostek, lánie, nevěstek a piesní oplzlých nemáme dopúštěti. A jestliže by se kto takových věcí dopustil, k takovému hauptmané mají učiniti, a to bez meškánie opraviti.
Také u kteréhož by takového zámku ležáno bylo, že ve dvú milí okolo toho zámku pomoc od lidí po dvadceti groších s lánu má učiněna býti těm, jenž by tu leželi, jedně straně polovici, a druzě straně druhú polovici, a v tom dále lidem neškodiec. A jestliže by se to leženie prodlilo, a ta pomoc stačiti nemohla, ale vedle svolenie starších tudiež dále aby sazeno bylo obyčejem svrchu psaným.
Tvrzí ani hraduov zbořených, ani zámkuov vypálených, těch opravovat nemáme. A také kteříž by hradové v těchto válkách dobyti byli, ti aby nebyli bořeni; a nových hraduov dělati nemáme, ale začati mohú býti děláni.
Dále všichni neřádové, jakožto strahovánie, lúpežové i bezpravie všelikteraká i jímánie aby přestala; než ktoby s kým co činiti měl, aby hledal jeho řádem a právem v našie i v jich straně.
Dále poprava spravedlivá má býti provolána, propuštěna i vedena takovú výmluvú, když by který neb kteří byli od strany k našie straně zjímáni, že máme dáti věděti na ten zámek, z kteréhož by byli ti zjímaní, aby při tom byli pro svědomie, a v tom zlí aby mezi námi svobody neměli. A také posádky nepřátelské aby nebyly ižádným kusem firdrovány.
Také sme se svolili, abychom my z své strany vydali osm, a druhá strana osm k ohledání a ku opravení těch věcí, kteréž by se škodné staly v příměří; a ti mají toho mocni býti a to konati.
Překlad
Wir herren, ritter und knecht, stete und gemein, in gottes namen, auf eyner gemeinen sammung zu Sditz gesammet, bekennen mit diesem brive et cetera, das wir gemerkt haben vil mancherley und große, ungestume zwitrecht, vorterbnusse und ander mancherley unordnung des Romischen reichs, schedlich und smelich den Behmen und das darein komen ist, begern wir mit ganntzer unßer gesunther vernunft, mit vleis und vorsichtigkeit, und daß wir von angeborn unßer vestigkeit pflichtig sein, dieselben unordenlichkeit, meinordnung, zwitrecht, meynung, krieg und stille zw bringen und diß Behmisch lannd auß unrechten verleymunge zu zihen und auch also das lobe gotes zu erhohen und zw meren den gemeynen frumen desselben Behmischen konigreichs widerbringen, bevesten und beherten alle miteinander eyn gemeyn sammung auff mittel eder an stetten, beiden teilen gelegen, zw Sditz, zwischen Berun und Betlern gelegen, haben gemacht, dabey bedenckend, wie diße Behmische kron, die, ob got wil, unschuldiglichen versuchet und zu unrecht verleymt ist, von sulcher unordennlicher besagung, versuchung und verleymunge am aller erlichsten mocht gerynigt werden und auch verre verterbnus und schedlichkeit zwischen uns in diesem lannde nicht verhenge wollend in eyn sulche saczung und eynung off derselben sammunge mit den edlen herren a b c et cetera an dem andern teyl sint komen und getreten und mit crafft ditz bryffs ankomen und treten.
Zum ersten, das wir ein gemein sammung dem gantzen lannde zu Behem geret, gesetzt und bestett haben in der stat zu Gurein zu mitterfasten, die itzunt schirst kommend, uff welcher sammung ein verkundigung und ein sicher frei gemachsame verhorung on widerstosse, on schendigung und on allerley drangk sol gescheen. Und denselben stucken oder artigkeln, die das ander teil widersprechet, sol mit der heiligen schrifft widerstanden werden von derselben gemeynen allen, welcherley sammung, lautmerung und verhorung an unsern teil, oder von unsern wegen mit herren, rittern, knechten, steten, meistern, pristern und mit gemeynen lewten sullen und globen wir gesteen, und denselben stucken des andern teils durch unsere meyster und prister offenwerlich mit heiliger schrifft und gotlicher ordnung sullen wir wider die meyster und brister widerstendig (sein) dem andern teil. Also das heilig ewangelium und die ordenung gotes derselben lawtmerung, verhorung und widerstendigkeit sol entscheidung sein furbas. Auch zu sulcher lawtmerung, verhorung und widerstendigkeit von unserm tail sullen gegeben werden gotferchtige, weyße und verstandige personen funfftzig: herren, ritter, knecht, stete und gemeyne geleichter zcal, und das ander tayl auch funfftzig gotlicher meister, verstandiger personen: herren, ritter, knechte, stete und gemeyn mit sulcher und gleicher (zal) sullen ausgeben. Und die sullen alle mit einander bey derselben lautmerung, verhorung sitzen und eigentlichen mitt vleis verhoren und die bewerunge und widerstendigkeit oder widersprechung beider teyl mercken und wegen und die bewerunge bestendiger heiliger schrifft, gotlicher ordenung des heiligen ewangelium sullen die tail oder parthey nicht …. Dann, welche heilige schrifft und bestendige bewerunge gotlicher ordenung dieselben hundert verhorer oder zulöser darzw von beyden tailen erwelt, lobten eintrechtiglich oder das merer tail awß denselben, darauff sullen bayde tail pleiben. Und zu denselben heiligen schrifften und bestendigsten bewerungen als gelubtn, sullen und geloben wir one alle geverde und widerwertichtigkeit eintrechtiglichen zw treten und mit wercken furen, aufnemn, herten, stecken und schirmen wider ein lebendigen menschen, der uns von einen sulchen guten und gelobten dringen wolt. Und geschee, das dieselben hundert, verhort, mit ein ander in der lobunge in etzlichen stucken der bestenndigsten bewerungen heiliger schrifft sich teilen und sich einigen und einweilligen nicht enmochten, dann dersleben funfftzig von unserm tail sullen auß yn vierundzwentzig personen welen und kießen: acht auß den herrn, acht auß den rittern und knechten und aus den steten acht, und das ander teil also viel und mit suclher maß und weyße, das acht und viertzigk aus beyden teilen also erwelt werden, und (die) sullen haben volle macht der bestendigsten bewerunge auß heiliger schrifft gotlicher ordenung zu loben, und weliche bewerunge heiliger, bestendigster schrifft sie liben eintrechtiglichen oder das grose tail vinde, das sullen und geloben wir bey dem hernach geschriben pfande zu beiden teilen aufnemen, halden, furen und geschicklichen uben und weren also, als obgeschriben stett. Auch eby derselben lautmerung und verhorun sullen kein widerstosse, kein ander dingk, kein schendung noch lesterung noch kein schultbrive oder schentbrive gescheen, wider dohin geworffen noch kein ander sache. Bey dersleben sammung, vor derselben verhorung sullen auch darein nicht geeinigt werden, die weil das die stucke des andern teils ein genntzliche oder volkumene stat nicht enhaben, also als oben ist geschriben. Auch wenn dieselbigen gotliche dingk ein stät und stat nemen, denn von den andern zceitigen und werntlichen sachen und sunderlichen von den gutern, die in den krigen zu beiden seitten entnumen oder entpfrembt, erbtlichen oder gehuldet sein und dinste, die redlichen weren nach dem lauff dieß lanndes, sol geredt werden und geenndt, von den zu beiden seyttenn darzugeben oder darauff oder bei denselben, und geloben wir beleiben umb ein sulche sache. Auch zu der sammung, lautmerung und verhorung herrn, ritter und knecht, stete, und gemeine doctores und meister und brister, Behem und außlennder, welcher das andetaill bedurffen wirdet, sullen (zugelassen sein), und globen, in gleiten und die geleitzbrive ahct wochen vor der sammunge in der alden stat zu Prage auff das rathawß in die gewalt des burgermeisters und die ratgeben legen.
Auch alle gewunnenen guter und gehuldet und annder allerley guter, die vor den eynungen vorbehalden sein und yr genossen haben, das die nach zu beyden seytten gehalden sullen sein, und der sollen in sulchermaß und weyße als vor gebrauchen biß auff sanndt Jorgentag, der schirst komet, die itzundige zins zu sanndt Gallen tag. Auff sulchen gehulten gutern sol man nemen von den lewten noch geverde, als vor den eynungen gewonheit gewest ist. Und were, das die lewte auff etzlichen dorffern umb notigkeit oder armut die zinß zu sant Gallen tag ytzunt nicht geben mochten oder nicht gelden wolden, die sol man darumb nicht mit keiner grumiger oder ernstlicher weiß als mit prant oder unredlichen name angreiffen, den man sol yne also vies hintreiben und nach der hintreibunge denselben lewten von stund an auff burgschafft widerkern oder wider außgeben auff vier wochen und in den vier wochen sullen sie den zinß außbringen und demselben, von dem sie das vihich auß geporget haben, betzalen und geben, und dem dyselben lewte sein, sol man zu wissen zu thun, das amn den sein das vihich umb die verhalden zinße genomen hette. Auch die zinß, die gefallen sullen zu sant Jorgen tag, sol kein teil oder kein parthey nicht auffheben vor den andern selben tag, als vor alder herkomen ist, es sey geistlicher oder wertbtlichter zinß. Auch das die fursten von Meissen in dem fride wider unns oder wider diß lannd keyn volgk, es sey gereissig oder zu fuße, hilff tun sollen, noch unnser veinde in keynnerley weiß furdern sullen, is das sie bey uns in den fride treten. Auch das wider die außlennder und wieder (die), dy diese eynung prechen wolten, yede seyten des volks zu beyden seytten zu hulff gebrauchen mag, und die besammen, der sie vor der eynung gebraucht haben, und ander unser volk, das mit yn wider unnßer feynde gehen oder reyttend wolt, das sol man in von unnßer seyten nicht wern. Auch ist mer geredt, welche seytten zu beschutzung des landes wider die außlenden herlichen zug, das sie yne mugen notturfft kawffen und essende dingk nemen, außgenomen wagenspeis und vihs hintreibung. Besesse und stete, die sol man nicht gewynnen, auch brister, die vor der eynungen in iren wonungen und bey iren pfarren nicht gewest seyn, das sie auch in den eynungen dabey nicht sein sullen, und die beleiben sein, das sie also pleiben und das sie die czehende auch nicht auffheben sullen denn die herrn, und die gehulden sullen mit dem zcehende thun, was sie pillich dunckt. Auch sullen und mugen die prister haben volle freyung zu wandern und zu reytten von gesesse zu gesesse, von stat zu stat, von dorff zu dorffe one alle hindernus, und das sie auch nicht hindernus thun. Auch das volck beides wesens mugen zu den dynsten gots und zu predigen geen oder reytten, wohin sie wollen, des sollen sie gantz freyung haben und das sullen ir yre herre nicht weren. Auch were, das yndert ein gesesse oder slos in Behem von unnsern seytten in den unnsern eynungen gentzlichen nicht steen wolt von der kundunge dieser eynung, zwischen unß geendt oder gemacht inwendig vier wochen, oder wolt die brechen und sein willen haben wolt, ein sulchen sullen wir darzu bringen und in umbprengen unnd die ander seytten sullen uber ein sulche zweitawßent werlichs volks und zu fußen zu hulffe und zu gewinnen oder umblegen geben und aussenden. Were aber ein sulch schlos, das in den eynungen nicht steen wolt, auff der grenitzen oder gemerck und das ander teil, das umbrente hette oder umbleit, und reyttigung bedurffen, dann sullen wir unnser slos bestellen und sullen ein jeder mit seiner macht berlichen zu hulff zciehen, welche hulffe in zweien wochen nach der ermanunge, ob des nott tete, sullen awßrichten. Auch wenn wir auff demselben felde weren miteinander, da sullen wir kein understoße kein schendung noch kein gehöne gegen einander thun und kein unredligkeit als: wurffel, schelden, newspruche, leichtvertige lider sullen wir nicht verhengen; und were, das ymant zu sulchen sachen ubertrete, zu einem sulchen sullen die amtlewt thun und das on verzug wenden. Auch bey welchen schlos man lege, das man darumb in zweien meylen von den lewtten hulff neme umb xx gros stroe, einem teil halb in weck und dem andern teil die obermaß den, die alda bey dem schlos ligen, und das man denselben lewtten nicht mer schade. Und geschee, das sich dasselbig leger verlengente und die hilff nicht bestunde oder genugte, so mag man nach wilkore der eldern ferrer greiffen nach der obgeschriben weis. Gesesse, weder vesten noch kein slosser, die awßgeprennt sein, sullen wir nicht pessern, und welche vesten in den krigen gewunnen sein, die sull man nicht brechen und newer vesten auch nicht machen, denn die man angehaben hat, die mag man pawen. Auch alle unredligkeit als: auff lewte oder habe zu halden oder warten, rawberey und allerley ungerechtigkeit und auch unpillich gefenkcnusse sol auffhoren, denn hat ymant mit dem andern zw schicken, das sull er suchen mit redligkeit und mit rechte an unsern teil oder an den andern teil. Auch rechte rericht sullen gerufft und ungehindert gefuret werden mit sulcher underscheidenheit: welcher von irem tail auff unserm teil gefanngen wurde, das wir das zu wissen thun sullen auff dasselb sloss, von dann dieselben gefanngen sein, das sie von gezcewgnus wegen dabey weren, und das darinne dy boßen under uns kein freyung sullen haben, und die geseße der feinde, das die mit keinem stucke gefurdert wurden. Auch haben gewillkurt, das wir an unnserm teil außgeben sullen acht und das annder tail auch acht zu besehen und zw beschauen sulche dingk, die da schedlich wern in dem fride, und die sullen des mechtig sein und das enden. Auch welche von unsern gesessen in den eynungen hinreytten wolden und darinne nicht steen, der soll weder auff unser seyten noch auff ire gehalden werden, und sul das zu wissen thun drey wochen vor und sol in den wochen nicht schaden thun. Thete aber in das schaden und were in vorderte, zu dem sol man umb ein sulchs wartten und derselbe, der von dem gesesse geriten were und schadte der sol vor ein vertumten, vor ein vorurteilten ungerechten under unns gehalten werden und sol auch auff gnade nicht genomen werden. Auch die gefanngen von unnser seytten oder ir seytten sollen tag haben, als lannge der fride gemacht ist an die, dy gesetzt sein oder auff schatzunge außgeben werden. Auch die tewerunge und das verwustunge unnsers lannds zuvermeyden, haben wir uns geeynnet, das alle stroße gemeinlichen in unnserm lannde sullen geoffent und gefreyet werden also, das die kawffleut und allerley betrager an hindernus ire ware und narunge schicken und furen mochten. Wurde aber imant auf freyer stras berawbt oder gehindert, auff ein sulchen sullen wir unns anneinander helffen und den angreiffen als eynen rawber unnd ein straßdiep. Und das von alders gewest ist auß unnsern in frembde lanndt zu furen verpoten als: getreide, golt, silber und ander dingk, das man das noch nicht daraus furen noch tragen soll, doch das ausgenomen, das auff die wagen, darauff sie uns von frembden lannden brengen, darauff getreide wider on hindernusse laden mugen und furen.
Gelobende bey unnsern guten trewen mit einander und eintrechtiglich alle stucke und ydes besunder in dieser eynunge begriffen und beschriben getrewlich halden und bewaren volkomlich und ganntz one alle ubertretung. Ubertretten wir aber mit ichte, und was oben geschriben stett, nicht enhilden, das got nicht engebe oder got wende, so wer der puß, die in dem fridebrive, der in der sammunge unnder uns gemacht ist, verfallen, ere und trew, recht und unnser redlichkeit oder ordnunge, der aller, bekenne wir auff unnser verloren (zu) haben, unnser gut und habe sol man uns nemen und auff ein gemein nutz wenden, als sie in der lanttaffel beschriben weren. Darzw sollen wir auff dem lannde zu Behem verzcalt oder verpeten werden. Et cetera.