Král IDZikmund uděluje litevskému knížeti IDZikmundu Korybutovi ochranný glejt na zpáteční cestu domů.
Deperditum: zmíněno v listu IDZikmunda Lucemburského pro IDPetra Strážnického z IDKravař z 31. března 1423 (viz regest).
- RI XI NB/3, s. 134, č. 75 (němčina)
Ochranný glejt pro litevského knížete IDZikmunda Korybuta byl vydán v souvislosti s jednáním mezi králem IDZikmundem, polským králem IDVladislavem a litevským velkoknížetem IDVitoldem v letech 1422‒1423. V reakci na papežovo varování nechal IDVitold Litevský odvolat knížete IDZikmunda Korybuta z IDČech (zevrubně k tomu viz Nikodem 2004, s. 320‒322 a Grygiel 2016, s. 84‒87; srov. Goll 1894, s. 478 a Šmahel 1993-III, s. 131‒132; Šmahel 2002-II, s. 1277‒1278.) Přestože IDPrahu opustil 24. prosince 1422, pobýval se svými stoupenci ve IDvýchodních Čechách až do března 1423, a teprve poté opustil IDČeské království. Lze předpokládat, že čekal právě na královský glejt o bezpečném průjezdu, aby mohl bezpečně táhnout přes IDMoravu. Několikadenní jednání, které král IDZikmund a král IDVladislav II. Jagello vedli v březnu 1423 na spišském pomezí (IDSpišská Nová Ves a IDKežmarok), bylo zakončeno spojeneckou smlouvou, jejíž uzavření záviselo také na odvolání IDZikmunda Korybuta z IDČech, ačkoliv to není v textu smlouvy výslovně uvedeno. Ochranný glejt byl s největší pravděpodobností vydán buď ve dnech uzavření mírové smlouvy (29. nebo 30. března), nebo 31. března, kdy král IDZikmund poslal list IDPetrovi Strážnickému z IDKravař (viz regest). Bartoš předpokládá, že ochranný glejt byl vydán 31. března, ale k litevskému knížeti nedorazil.