Přepis regestovaného dokumentu

My Bedřich z Prostiboře seděním na Vinařicich, Aleš Hřic řečěný Hurt z Pozdnie seděním na Svinařově a Prokop z Cozojed ubrmané a přátelscí smlúvce stran dole psaných vyznáváme tiemto listem obecně všěm, ktož jej číti anebo čtúce slyšěti búdú, že když někaké nechuti a puotky mezi slovutným Janem z Skal s jedné a poctivú paní Dorothu nevěstú jeho, dceru Johanna měštěnína Lunskeho, z strany druhé pro pět seth kop grošov peněz dobrých věna, kteréž dobré paměti Procop z Skal, manžel paní Dorotin a bratr Janov, s povolením bratra svého Jana nedielného na všem zbožie v Skalach, v Telčich, v Malých Hořešovicich a v Řešicich i, což k tomu příslušie, ve dcky zemské zapsal a věnoval, běše sě stala, tehdy ačkoli paní Dorotha všecko to zbožie již jmenované i, což k tomu příslušie, věnem svým osahnúti mohúc, avšak že práva desk zemských pro války v ty čas v zemi nejdichu, a zvláště slitovánie majíc nad Janem deveřem svým milým, s dobrým rozmyslem a zdravým životem před přáteli svými práva svá všecka Johannovi otci svému a panie Anně matce své davši a na nás častokrát sě svolující a našemu o to věno vyřčění chtieci obyknúti v přestati, prosila Johanna otce svého a paní Anny matky své, aby i oni na našem vyřčění přestali a jemu obykli a dosti na něm měli. To sú učiniti slíbili a na nás ubrmany a smlúvce i s Janem z Skal s obú stranú toho mocně přišli. Tehdy my svrchu psaní ubrmané a smlúvce, když na nás toho mocně přišli, a práva v ty časy v zemi nešly sú, k prosbě snažné obú stran tu práci na sse vzavše, mezi nimi stranoma vyřkli sme a ve jmě Božie takto vyříkáme, aby Johann městěnín Lunsky a paní Anna manželka jeho za to jisté dcery své panie Doroty věno uvázali sě v šestnádct kop grošov platu úročnieho věčného a dědičného na lidech v Malých Hořešovicich se vším panstvím i dědictvým, kteréžto Johan a paní Anna manželka jeho po paní Dorotě dceři své Procopovi bratru Janovu z Skal byli dali, a k tomu aby Jan z Skal jim, Johannovi a panny Anně manželce jeho jedenácti kop grošov bez devieti grošov a bez dvú peněz platu úročnieho věčného v Telčich a v Skalach na jmenovitých lidech, totiž na Matějovi Tkadlczovi puol kopy grošov a desset haleřov, na Antikovi dvú kopu a pěti grošov, na Vachkovi puol kopy bez dvú peněz, na Pavlikovi kopu a devět grošov a desset haleřov, na Janovi Srbovi čtyřidceti a dvú groši a na Mikulašovi sto grošov a desset grošov a desset haleřov na tiěh již jmenovaných lidech v Telčich, pak na lidech v Skalach, totižto na Gilkovi osmdessáti a pěti grošov, na Draštiatovi osmdessáti a sedmi grošov bez dvú peněz a na Knišovi kopu a jedenádcti grošov a dessieti haleřov se vším panstvím i dědictvím k dědickému držení, k prodání, změněnie a s ním jakož by sě jim líbilo učinění vkázal a sstúpil a to jim všecko beze všech vymlúvání a odpornosti i dlení, když by řádové v zemi šly, dckami anebo těmi řády, kteříž v zemi puojdú, k věčnosti potvrdil. A což ostatečného sbožie v Skalach a v Rešicich gest, kteréž paní Dorotě v věně dckami zemskými bylo zavázeno a zapsáno, aby to Janovi z Skal v čistotě a k jeho užitkom dědickým k vladení, prodání, změnění a s tiem jakožto svým vlastním učinění ostalo. A jestli že by cožkoli obě stranie co skrze to našě vyřčenie potkalo, toho sobě s uobú stran za jednoho člověka nákladem rovným i raddú mají pomocni býti. Toto našě ubrmanské vyřčenie on Jan z Skal, Johan a paní Anna manželka jeho s obú stran zavděk přijeli jsú a jě ve všěch kusých a artikulech, což v tomto listě psáno jest, pode ctí a pod věrú za sě i za všecky své dědice a budúcie držeti slíbili sú a při tomto našem vyřčení věčně ostati ani sobě toho v nižádném kusu věčně zdvihovati. Pak-li by kterákoli strana v kterémžkoli kusu tohoto našeho vyřčění nezdržela anebo zdvihla, jehož Bože nedaj, ta jest čest a věrú svú i tuto při k straně vyřčěnie držíce propadla. Toho na svědomie my ubrmané a smlúvce pečěti našě s naším jistým vědomiem a pečeť města Lunskeho k prosbě stran svrchu psaných i také pro lepšie drželivost pečěti obú stran k tomuto listu sú přivěšěny. Jenž dán léta od narozenie syna Božieho tissícieho čtyřstého dvamezcítmého den svatí panny Katheřiny.