Jan Podjistebský ze Stříbra (Janek z Podgistbie), měšťan Starého Města pražského (Stareho Myesta prazskeho), činí dobrovolně své poslední pořízení. Nejprve žádá, aby byly z jeho zboží zaplaceny všechny jeho případné dluhy. Poté ustanovuje svou manželku Annu (Aniczku) vykonavatelkou poslední vůle a také ji určuje za poručnici jejich dětí, Janka (Janka) a Aničky (Aniczky). Prosí také Šimona od Bílého lva (Ssimona od byeleho lwa) a Jana Rečka (Jana Reczka), staroměstské měšťany, aby byly jeho ženě v případě potřeby nápomoci. Výše jmenované manželce a dětem pak odkazuje k dědičnému užívání všechen svůj movitý i nemovitý majetek, Anna má majetky sama spravovat do doby plnoletosti dětí. Pokud by se kterékoliv z dětí obrátilo proti Anně, má sama rozhodnout o tom, zda jim majetky přenechá, a zejména zajistit, aby v případě neposlušnosti dětí žádným způsobem nedošlo ke zcizení dědictví; pokud by děti zemřely před dosažením plnoletosti, všechno má zdědit sama Anna. Nakonec potvrzuje, že mistr Neustup (Neustup) má od něj dlužný list na 120 kop grošů, který sepsal z jistých potřebných důvodů a hlavně proto, že ho jeho macecha neprávem vyhnala ze statku, kvůli ztrátě Lancmanova (Lanczmana) věnného listu, který svědčil na 200 kop grošů; pokud by se po jeho smrti tento list objevil, výše řečený dluh nemá být žádným způsobem vymáhán.
- Jan Podjistebský: N/A; N/A; ohlášeno přivěšení
- zlatník Michal: N/A; N/A; ohlášeno přivěšení
- Jakub Železník: N/A; N/A; ohlášeno přivěšení
Přepis regestovaného dokumentu
Ve jméno Božie amen. Já Janek z Podgistbie, měštěnín Stareho Myesta prazskeho, oznamuji, tiemto listem všěm lidem a na vědomie dávám, že ačkolivěk jsa zdráv na těle a požívaje svobody zdravého rozumu, však obávaje sě tyto časy búřavé a nebezpečné rozličných příhod, poňavadž sebú v nich člověk před smrtí nenie jist i jedné hodiny, že všěho zbožie mého, movitého i nemovitého, kteréhož mi jest Pán Buoh všěmohúcí z své štědrosti pojčiti ráčil, aby sě o ně po mé smrti mezi přáteli a příbuznými mými nedály svárové ižádní, toto své poslednie poručentstvie zpósobuji, činím a zjednávám obyčejem tiemto. Najprve chci a úmysla mého jest, aby dluhové moji, jimiž jsem dlužníkóm svým vinovat a dlužen zuostal, ješto býti řádně a dobrým svědomím, vedle měsckého práva mohly dokázány býti, z statku mého napřed byly zaplaceny; potom zjednávám a ustanovuji tohoto poslednieho poručenstvie i dětí svých, Jan a Aniczky, poctivú paní Aniczku, manželku svú milú, mocnú a najvyšší poručnici; prosě také múdrých a opatrných mužóv Ssimona od byeleho lwa a Jana Reczka, měšťan nadepsaného města pražského, k čemuž by jich svrchu psaná manželka má potřebovala, aby ji k tomu radni a pomocni byli, jakož já jim toho nad jiné lidi plně doufám. Dále a potom odkazuji a mocně dávám veškeren statek svoj movitý i nemovitý i nápad, kdež by kolivěk mohl nalezen neb optýn býti, nic nepoostavuje, svrchu psané manželce své s dětmi nadepsanými k jmění, k držení a k dědičnému požívání, kterýmžto všiem statkem tudiež i dětmi, aby již jmenovaná manželka má mocně vládla a je u sebe, dokudž by k letom rozumným nepřišly chovala. A také je zpravovala, jakož já ji toho úplně svěřuji a doufám. A v tom ve všěm, aby je od přátel i jiných lidí nebylo překážěno obyčejem ižadným. Toho znameniě přidávaje, jestliže by jie které z svrchu psaných dětí poslúchati nechtělo, jehož Bože nedaj, s takovým, aby učinila jakož na neposlušné záleží, takově bude-li jemu, co chtieti dáti z své dobré vole, aby za dobré přijelo. Pakli nebude chtieti, aby na ni nemohlo sáhnúti žádnú mocí ani kterým právem buďto duchovním neboli světským, a jestliže by svrchu psané děti mé zemřely před lety svými rozumnými, tehdy aby veškeren statek spadl na manželku mú často psanú plným právem. A v to, aby ji od žádného nebylo saháno obyčejem ižadným. Dále naposledy oznamuji, že mistr Neustup má ote mne některaký list, jenž svědčí na sto a na dvaceti kop grošuov, kterýžto list učinil jsem pro některé příčiny v ta doby nynie potřebné, a zvláště proto, ješto mě macecha má tiskla od statku mého bezprávně pro ztracenie listu od Lanczmana věnného, jenž jest svědčil na dvě stě kop grošuov; a ten list toliko svědčil a moc měl do dětí a děti byly, protož jestliže by kdy po mé smrti ten jistý list vyšěl najěvo a na světlo, aby žádné viece moci neměl kdo upomínati svrchu psaných peněz, neb sem jemu nebyl v ničemž vinovat aniž jest mne, kdy z nich za mého zdravého života upomínal, poňavadž jest práva neměl ižadného. Toho všecko na potvrzenie pečeť má vlastnie s dobrým vědomím přivěšena jest k tomuto listu a na svědectvie prosil jsem múdrých a opatrných lidí a mužóv Michala zlatníka a Jacuba zeleznika, konšelóv přísežných svrchu psaného města pražského, že sú také své pečeti přivěsili k tomuto listu. Jenž jest dán léta od narozenie Syna Božieho tisícieho čtyřstého a šestmezcietného, v středu den svaté Doroty blahoslavené panny.
Antescripta littera testamentalis inserta est litero civitatis ex mandato dominorum consulum feria ante Nicolai anno et cetera XXVI ad peticioni.
Překlad regestovaného dokumentu (moderní němčina)
Im Namen Gottes Amen. Ich, Janek von Podgistbie, Bürger der Prager Altstadt, gebe mit diesem Brief allen Menschen bekannt, dass, wenngleich ich mich körperlicher Gesundheit erfreue und die Freiheit eines gesunden Verstandes nutze, ich dennoch diese stürmischen Zeiten und mannigfaltigen Geschehnisse fürchte, wo kein Mensch zu keiner Stunde vor dem Tode sicher sein kann, und ich deshalb mein letztes Geschäft errichte von allen meinen beweglichen und unbeweglichen Gütern, die mir der allmächtige Gott in seiner Freigebigkeit verliehen hat, damit nach meinem Tode zwischen meinen Freunden und Verwandten keinerlei Zwist entstehe; dies tue ich in folgender Weise. Zuvorderst will ich und ist es meine Absicht, dass meine Schulden, die ich meinen Gläubigern schuldig geblieben bin und die gemäß städtischem Recht aufgezeigt werden können, aus meiner Hinterlassenschaft bezahlt werden; sodann bestimme ich mit diesem meinem letzten Geschäft die ehrenwerte Frau Anička, meine liebe Gemahlin, zum rechtmäßigen und obersten Vormund meiner Kinder Janek und Anička, wobei ich die weisen und ehrenwerten Männer Simon vom Weißen Löwen und Jan Reček, Bürger der Stadt Prag, bitte, dass sie meiner genannten Gemahlin mit Rat und Tat zur Seite stehen, da ich ihnen vor allen anderen Menschen vertraue. Des Weiteren vermache ich meinen gesamten beweglichen und unbeweglichen Besitz, wo immer sich dieser befindet und erfragt werden kann, nichts auslassend, meiner oben genannten Gemahlin und den Kindern zu rechtmäßigem Besitz und erblicher Nutzung, wobei meine bereits ewähnte Gemahlin rechtmäßig den Besitz verwalten möge, bis die Kinder volljährig werden. Und sie soll Letztere erziehen, da ich ihr vor allen anderen vollstens vertraue. Und hierbei möge sie weder von den Freunden noch von anderen Menschen in keinerlei Weise gehindert werden. Und keines der oben genannten Kinder soll, was Gott verhindern möge, ihr den Gehorsam verweigern, sondern folgsam sein, wobei keinerlei weltliches noch geistliches Recht hier eingreifen soll. Und sollten die oben genannten Kinder vor Erreichen der Volljährigkeit sterben, dann soll mein gesamter Besitz an meine wiederholt genannte Gemahlin mit vollem Recht fallen. Darin möge sie von niemandem gehindert werden. Weiterhin und zuletzt gebe ich bekannt, dass Magister Neustup von mir einen Brief besitzt, der 120 Schock Groschen Schuld bezeugt; diesen Brief habe ich aus mehreren Gründen, die in der jetzigen Zeit notwendig sind ausgefertigt, und zwar vor allem deswegen, weil mich Mačech ungerechtfertigt von meinem Besitz verdrängte, wegen des Verlusts eines Lehnsbriefes von Lančman, der über 200 Schock Groschen zeugt; und sollte dieser gewisse Brief nach meinem Tode bekannt werden, so möge er keinerlei Recht besitzen, irgendjemanden an die aufgeführte Summe zu erinnern, da ich ihm in nichts schuldig war zu Lebzeiten und er keinerlei Rechte besitzt. Dies alles zur Bestätigung habe ich mein eigenes Siegel mit gutem Gewissen diesem Briefe angehängt und zu Zeugnis habe ich die weisen und ehrenwerten Menschen und Männer Michal Zlátník und Janek Železník, beisitzende Schöffen der oben genannten Stadt Prag, gebeten, dass sie ihre Siegel diesem Briefe anhängen mögen. Dies ist geschehen im Jahre Eintausendvierhundertsechsundzwanzig nach Christi Geburt, am Mittwoch, dem Tag der hl. Dorothea.