Císař Zikmund potvrzuje a obnovuje proboštovi, děkanovi, kanovníkům a kapitule pražského metropolitního kostela (ecclesiam metropolitanam Pragensem) na jejich přání a k větší poctě Všemohoucího, skrze kterého králové vládnou, Panny Marie a svatých patronů, stejně jako pro spásu duše své a svých předchůdců, jejichž vznešená těla odpočívají v metropolitním kostele, všechna jejich privilegia, listiny, milosti, svobody, imunity, koncese, práva, léna, zboží, majetky, polnosti a obyčeje, které od založení své kapituly až doteď obdrželi od jeho předchůdců, římských císařů a králů, stejně jako českých králů a knížat, či získali koupí, darem, přenecháním, výměnou, odkazem a závětí, ve všech jejich bodech, větách, klauzulích, článcích a výrazech. Činí tak, protože ho jeho císařský úřad upamatovává na podporu a rozmnožování svobod a milostí církve a kléru, především pak na starost o povznesení pražského metropolitního kostela, ve kterém jsou korunováni skrze božskou prozřetelnost čeští králové a kde jsou uloženy relikvie svatých českých patronů (patronorum nostrorum Bohemie), svatých mučedníků Václava, Víta, Vojtěcha a Zikmunda, které ozdobují jméno tohoto kostela.
Obzvláště pak potvrzuje a obnovuje listiny následujících vládců: knížete Přemysla Otakara II. (Ottakaro duce Boemie), vydavatelova děda českého a polského krále Jana (Johanne Bohemie et Polonie rege avo nostro), jeho otce římského císaře a českého krále Karla IV. (Karolo Romanorum imperatore et Bohemie rege genitore nostro) a jeho bratra českého krále Václava IV. (Wenceslao fratre nostro eciam Bohemie rege). Zikmund stanovuje, že všechny tyto listiny mají být navždy platné, jako by zde byly doslovně opsány, a opravuje všechny jazykové, formální nebo obsahové nedostatky, které by se možná mohly objevit v konfirmovaných privilegiích. Nakonec všem zakazuje porušovat tuto jeho konfirmační listinu, pokud se chtějí vyhnout těžké nemilosti jeho, říše a Českého království, stejně jako ve vložených listinách pevně stanoveným trestům a pokutě 200 marek čistého zlata, která má být z poloviny zaplacena do jeho královské komory a z druhé poloviny pražskému metropolitnímu kostelu.
- Na plice vpravo: Ad mandatum domini imperatoris Petrus Kalde prepositus Northusensis
- A: Originál; pergamen
- B: Opis z 19. století
- C: Krátký regest v rukopise z 18. století
- A: APH; AMK; sign. 848 XXIX 8
- B: ANM Praha; C ‒ Muzejní diplomatář; sub dato
- C: NK ČR Praha; oddělení rukopisů; sign. XIII C 5/11; fol. 59v‒60r
- RI XI, č. 11818
- Eršil – Pražák 1986, s. 35, č. 74
- RI XI NB/6, v tisku
Ohlášena majestátní pečeť, která byla podle B přivěšena na žluto-černých nitích, ale byla odříznuta a nachází se v přiložené papírové krabičce. Podle Eršil – Pražák 1986 se jedná o oboustranou majestátní pečeť.