Jindřich z Veselé a Vartenberka (Jindřich z Veselé jinak z Wartmberga) dává své tetě Machně z Veselé a z Vartmberka (Machně z Veselé a z Wartmberga) všechna svá zboží, hrady Veliš (Veliš), Jičín (Jitčín), Brada (Bradu), Vysoké Veselí (Veselé), Nový Bydžov (Bydžov), Hradišťko (Hradistvo) s příslušenstvím. Má zaplatit dluhy jeho i jeho otce a splatit případné jeho odkazy jiným osobám.
- Jindřich z Vartenberka seděním na Valdštejně (Wartmberga seděním na Waldšteině)
- správce Českého království Aleš z Rýzmburka seděním na Vřešťově (Alšě z Rismburga seděním na Vřeščově)
- Jan z Valdštejna seděním na Štěpanicích (Jana z Waldšteina seděním na Ščepaniciech)
- Jan z Jenštejna seděním na Skále (Jana z Jenšteina seděním na Skále)
- Otík z Údrnic (Otíka z Údrmic)
- Zdeňata z Kopidlna (Zdeňaty z Kopidlna)
- Jan Steblo z Lomnice (Jana Stebla z Lompnicě)
- Jindřich z Veselé: ?; ?; přivěšená
- Jindřich z Vartenberka: ?; ?; přivěšená
- Aleš z Rýzmburka: ?; ?; přivěšená
- Jan z Valdštejna: ?; ?; přivěšená
- Jan z Jenštejna: ?; ?; přivěšená
- Otík z Údrnic: ?; ?; přivěšená
- Zdeňata z Kopidlna: N/A; N/A; přivěšená, ztracena
- Jan Steblo z Lomnice: ?; ?; přivěšená
- Na rubu (dle dochování B): Presens littera intabulata est de mandato dominorum baronorum ad hoc specialiter deputatorum anno domini MCCCCCLIIIIo, feria VI. post Petri in Vincula.
Jindřich zahynul na následky zranění v bitvě u Lipan 30. 5. 1434, zemřel 26. října v Praze; Machna z Veselí byla manželkou jeho strýce Čeňka staršího.
Přepis regestovaného dokumentu
Já Jindřich z Veselé jinak z Wartmberga vyznávám tímto listem ob. přede všemi, ktož ec, že znamenaje časy nebezpečné v tejto našie zemi České, i učinil sem s dobrým rozmyslem, zdráv jsa a svých přátel raddú takovéto poručenstvie a dánie, že sem dal mocně i poručil a mocí tohoto listu dávám a porúčiem zbožie svá všecka, najprve hrad Veliš, Jitčín, Bradu, Veselé, Bydžov, Hradistko s jich se všemi příslušenostmi, což k těm svrchupsaným panstvím příslušie, i to všecko, k čemuž bych koli právo měl po otci svém, to všecko dávám a porúčiem urozené paniej Machně z Veselé a z Wartmberga, tetcě mé milé, takovúto měrú: jestliže by mne pán Buoh smrti neuchoval, aby ona toho mocně požívala a v tom panovala bez přiekazy všelikaké, a to aby mohla prodati, dáti, zastaviti, smeniti společni anebo rozdielně, jakž by sě jie kolivěk líbilo, jakožto s svým vlastním dědictvím.
Kromě toho znamenitě vymieňuji, že sem jie svěřil i věřím, že což jest dluhóv spravedlivých dobré paměti otce mého, že ty všecky zaplatí a na jeho duši nic nenechá a neostaví, a také i mých dluhóv, kteříž by byli kolivěk spravedlivi, že jie toho věřím jako své milé tetcě, že je zaplatí, jakož jest toho i mých všěch dluhóv i mých všech věcí svědoma. Také jestliže bych komu co poručil anebo kázal dáti, toho jie věřím jak své milé tetcě, že to mé rozkázanie učiní a dá, vidúc, že sem k nie své všecko zbožie přichýlil a dal, i věřím jie, že to mé rozkázánie všecko učiní. A toho na potvrzenie a pro lepší jistotu těch všěch věcí nahoře psaných svú sem vlastní pečeť kázal přivěsiti k tomuto listu, a pro dalšie a větčie svědomie téhož prosil sem urozených pánóv, pana Jindřicha z Wartmberga seděním na Waldšteině, pana Alšě z Rismburga seděním na Vřeščově, v ty časy správcě země České, pana Jana z Waldšteina seděním na Ščepaniciech, pana Jana z Jenšteina seděním na Skále, a slovutných panoší Otíka z Údrmic, Zdeňaty z Kopidlna a Jana Stebla z Lompnicě, aby své pečeti podle mne na svědomie přivěsili k tomuto listu, jenž jest dán a psán léta od narozenie syna božieho po tisíci čtyřech stech třidcátého čtvrtého v středu před Božím vstupením.