Mikuláš Tkanička (Mikess Tkaniczka), měšťan z Nového Města pražského (Noweho mesta), činí své poslední pořízení z veškerého svého movitého i nemovitého majetku, aby po jeho smrti nevznikly mezi jeho přáteli žádné spory. Nejprve ustanovuje poručníky a vykonavatele testamentu, tj. Jana Velvara (Jana Welwara) a Vaňka Od pěti korun (Wanka od pieti corun), měšťany ze Starého Města (Welikeho mesta prazskeho), a žádá je, aby byli v těchto věcech nápomocni jeho manželce Bětce (Byetcze). Té odkazuje k pokojnému užívání veškerý svůj majetek, včetně statků, hotových peněz a šatstva. Dále jí daruje doživotně poplužní dvůr v Dobrovízi (Dobrowizi), se všemi dědinami, loukami a platy na úročnících. Po její smrti mají všechna práva na zboží v Dobrovízi připadnout výše jmenovaným poručníkům. Své manželce také odkazuje masný krám na Novém Městě (Nowem mestie) k dědičnému užívání. Dále daruje starostovi Řehořovi (Rzehorzowi)1 půl soukenického krámu v Kotcích (kotczi) na Starém Městě (Starem mestie) a 5 kop grošů hotových peněz, které mu má vyplatit Bětka; druhou polovinu kotce pak věnuje vdově Kateřině (Katherzina). Konečně, svůj novoměstský dům i s půdou odkazuje Maříkovi z Podskalí (Marzikowi z podskale) a jeho manželce Anně (Aniczcze), Mikulášově sestře, též starostovi Řehořovi (Rzehorzowi), zlatníkovi Šimonovi (Ssimonowi) s manželkou Markétou (Margrethie) a Janovi od Hory (Janowi othory) svému zeti; majetek mají jmenovaní dle potřeby užívat a rozdělit si ho rovným dílem.
1: F. M. Bartoš ztotožňuje starostu Řehoře s bratrem Řehořem, zakladatelem Jednoty bratrské (viz Bartoš 1970). Obdobně i další autoři.
- Petr z Chrástu (Petra z Chrastu)
- Kliment Krček (Klimenta Krczka)
- Petr Stehelec (Petra Stehelcze)
- Petr z Chrástu: N/A; N/A; ohlášeno přivěšení
- Kliment Krček: N/A; N/A; ohlášeno přivěšení
- Petr Stehelec: N/A; N/A; ohlášeno přivěšení
Ve jméno božie amen. Já Mikeš Tkaničlka z Nového Města oznamuji tiemto listem všem lidem nynějším i budúcím, že ačkolivěk jsa nemocen a neduživ na těle, však proto s dobrým rozmyslem a požívaje svobody zdravého rozomu, tudiež i paměti, že všeho zbožie svého movitého i nemovitého, kteréhož mi jest pán Buoh všemohúcí z své nesmierné dobroty pójčiti ráčil, nechtě by sě o ně po mé smrti mezi přátely a příbuznými mými kteří svárové dáli, toto své poslednie poručenstvie zjednávám, činím a zpósobuji obyčejem tiemto dolepsaným: Najprve ustanovuji tohoto svého poručenstvie múdré a opatrné muže Jana Velvara a Vaňka od pěti korun, měšťany Velikého Města Pražského, pravé poručníky, prosě jich, aby toto mé poručenstvie tak zpósobili, paní Bětce manželce mé rad ni a pomocni jsúce v těch věcech, jenž by sě tohoto mého poručenstvie dotýkaly, jakož já jím toho nad jiné lidi zvláště věřím a doufám. Potom odkazuji již jmenované manželce své veškeren statek svój svrchní, kdež ten kolivěk mám, buď ten na hotovoznie, na šatstvu neboli na jiných kterýchkolivěk věcech, ke jmění, k držení a ku pokojnému požívání, a na tom aby jí nebylo překážieno obyčejem ižádným. Dále dvuor svój poplužní v Dobrovizi s dědinami ornými i neornými, s lukami i se vší zvolí i také s platem na lidech úročních a kmecích ‒ odkazuji napředjmenované manželc své ‒ ku požívání toliko do jejieho zdravého života. Než hned po jejie smrti aby to všecko mé právo v Dobrovizi připadlo úplně a všie věcí na poručníky svrchupsané, a oni aby s tiem se vším učinili tak, jakož sem jim svěřil, poručil a rozkázal, a v to aby jim nebylo saháno a překážieno obyčejem ižádným. Také napředpsané své manželce odkazuji krám svój masný, kterýž mám na Novém Městě mezi krámy masnými, ke jmění, k držení a k dědičnému požívání anebo aby s ním učinila, což by sě jí líbilo. beze všie překážky. ‒ Dále odkazuji Řehořovi, starostě svému, puol krámu neboli kotce mezi kotci súkeničními na Starém Městě, a druhú polovici téhož kotce aby paní Kateřina vdova držela a té poživala, a k té polovici kotce neboli krámu aby manželka má svrchupsaná přidala témuž Řehořovi pět k. gr. hotových peněz. Naposledy duom svój, kterýž mám na Novém Městě, i s jeho městištěm odkazuji a mocně dávám Maříkovi z Podskalí a Aničce manželce jeho, sestře své, Řehořovi starostě, Šimonovi zlatníkovi a Margrethě manželce jeho, a Janovi ot Hory, zeti svému, ke jmění, k držení, ku požívání, a když hy toho potřebie bylo, mezi ně na rovný diel k rozdělení. Tomu všemu na svědomie prosil sem slovutného Petra z Chrástu rychtáře a opatrných mužóv Klimenta Krčka a Petra Stehelce, konšelóv přísežných Star. M. Pr., že jsú své pečeti vlastnie přivěsili k tomuto listu. Jenž dán leta od narozenie syna božieho tisícého čtyřstého třidcátého druhého v sobotu po sv. Jakubu apoštolu božiem.