Jan z Bezdědic na Lešanech (Jan z Bezdědic seděním na Lešanech blíž od Břežan) prodává Vaňkovi z Břežan (Waňkowi z Břežan) čtyři kopy grošů ročního platu (čtyři kopy platu ročnieho grošóv dobrých střiebrných rázu pražského), splatným vždy ve dvou termínech, a sice po dvou kopách (II kopě grošóv) na svatého Jiří (na den svatého Jiřie nynie najprve příštieho) 23. dubna a svatého Havla (na den svatého Hawla) 16. října, z mlýna, v němž nyní sídlí Jan (Jan), zeť Druba (Drubóv zeť), se vším příslušenstvím; dvě kopy grošů platu (dvě kopě grošóv platu) z Lešanského potoka (řeka k Lešanóm příslušie), za osmašedesát kop grošů pražských (za sedmdesát kop grošóv bez dvú kop grošóv) v hotovosti, a jednu kopu platu (kopu platu komornieho ročnieho) na tvrzi v Lešanech (na tvrzi na Lešanech), splatnou vždy ve dvou termínech, a sice po polovině kopy (puol kopy grošóv dobrých střiebrných rázu pražského) na svatého Jiří 23. dubna a svatého Havla 16. října, za sedm kop grošů (za sedm kop grošóv dobrých střiebrných rázu pražského) v hotovosti. Vymiňuje si právo odkoupit jmenované statky do tří let (ve třech létech) zpět. Vzdává se za sebe i své dědice veškerých práv k uvedeným statkům a zavazuje se společně se svými rukojmími: Ondřejem z Petrovic a Břežan (Ondřej z Petrowic seděním v Břežanech), Jankem z Minartic (Janek z Minartic), Otíkem z Vesce a Teletína (Otík z Vesec seděním v Teletíně) a Mráčka z Jílového (Mráček seděním v Jílowém), že tento prodej nechá vložit do zemských desk na první, druhé nebo třetí suché dny (na prvé, nebo na druhé anebo konečně na třetie suché dny) poté, co budou otevřeny. Pokud by to nebylo možné, slibuje, že tento prodej pojistí podle platného práva. Pokud tak neučiní, zavazují se osobně nebo v zastoupení panoše (jedniem pacholkem a se dvěma koněma každý sám svým životem, a nebo že každý miesto sebe panoši řádu rytieřského) nastoupit ležení v hospodě v Benešově u Prahy (do města Benešowa), nebo v místě do pěti mil v jeho okolí, jak jim věřitel určí. Ležení má trvat tak dlouho, než prodejce splní všechny povinnosti vyplývající ze smlouvy. Pokud by ani do čtrnácti dnů (dvě neděli pořád čtúce) ležení částku neuhradili, zplnomocňují věřitele k tomu, aby vymáhal celou částku a navíc doložitelné škody, jako pokutu, kdekoliv v Českém království u křesťanů nebo židů ke škodě jistce a jeho ručitelů. Zároveň se zavazuje, že bude ručit za veškeré právní nároky, které vůči prodanému panství vznesou osoby duchovní, světské nebo jiné. V případě smrti některého z ručitelů má dojít během jednoho měsíce ke jmenování nového a obnovení zlistinění. Kdokoliv bude disponovat tímto listem s vědomím věřitele, má stejná práva jako on sám.
- Ondřej z Petrovic a Břežan (Ondřej z Petrowic seděním v Břežanech)
- Janek z Minartic (Janek z Minartic)
- Otík z Vesce a Teletína (Otík z Vesec seděním v Teletíně)
- Mráček z Jílového (Mráček seděním v Jílowém)
- Jan z Bezdědic: N/A; N/A; ohlášení přivěšení pečeti
- Ondřej z Petrovic: N/A; N/A; ohlášení přivěšení pečeti
- Janek z Minartic: N/A; N/A; ohlášení přivěšení pečeti
- Otík z Vesce: N/A; N/A; ohlášení přivěšení pečeti
- Mráček z Jílového: N/A; N/A; ohlášení přivěšení pečeti
Já Jan z Bezdědic seděním na Lešanech blíž od Břežan, jistec první, vyznávám tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřie anebo čtúce slyšeti budú, že sem prodal a mocí listu tohoto mocně prodávám ku pravému dědicství čtyři kopy platu ročnieho grošóv dobrých střiebrných rázu pražského na tom mlýně, v němžto Jan, Drubów zeť, nynie sedí i s tiem se vším, což k tomu mlýnu příslušie. A ten plat má rozdielně brán býti, na den svatého Jiřie nynie najprve příštieho II kopě grošóv a na den svatého Hawla opět druzě II kopě grošóv, a tak po jiná po všechna léta sběhlá. Také prodávám tu řeku, kteráž pod tiem mlýnem jest i nad tiem mlýnem, i se všemi břehy svrchními i dolejšími okolo té řeky napřed psané obloženými i s tú se vší zvolí, kteráž k té řece příslušie, a kterážto řeka k Lešanóm příslušie, na kteréžto řece jsta dvě kopě grošóv platu. A to sbožie již psané prodal sem, nic sobě aniž svým budúcím nepozuostavuje, za sedmdesát kop grošóv bez dvú kop grošóv slovutnému panoši Waňkowi z Břežan. A také témuž Waňkowi prodávám na tvrzi na Lešanech kopu platu komornieho ročnieho za sedm kop grošóv dobrých střiebrných rázu pražského, slibuje jemu Waňkowi listu tohoto mocí na den svatého Hawla nynie najprv příštieho z komory puol kopy grošóv dobrých střiebrných rázu pražského vydati a na den svatého Jiřie hned potom příštieho opět druhé puol kopy grošóv dobrých střiebrných rázu pražského; a tak po všechna léta jiná. A ty penieze napřed psané všechny, sedmdesáte kop a pět kop grošóv, od Waňka prvé psaného vzal sem. A toho platu mlýnného i té řeky nahoře psané k dědicství pravému sstúpil sem Waňkowi a listu tohoto mocí mocně sstupuji k držení a k jmění; a to s takovúto výmluvú: jestliže bych já Jan napřed psaný toho platu mlýnného i té řeky napřed psané od Waňka již jmenovaného týmiž penězi svrchupsanými od tohoto svatého Jiřie nynie najprv příštieho zase ve třech létech neodkúpil, tehda mám i slibuji svú dobrú a čistú křesťanskú věrú beze všie lsti zlé ten plat vešken napřed psaný řádně ve dsky zemské vložiti a zapsati a zpravce dobré postaviti, jakož naše země Česká za právo má, dědicsky a mocí listu tohoto zpravovati před věny, před sirotky, před židy, před zápisy všelikterakými práva duchovnieho, světského i městského i před každým živým člověkem, ktož by kolivěk na ten plat napřed psaný Waňkovi prvé psanému právem zemským sáhl, buď to stavu aneb povýšenie všelikterakého. Pak-li bych nezpravil, tehda jsem peněžitú napřed psanú jistinu propadl, zač jest plat ten napřed psaný prodán, a třetinu výše vedle obyčeje země našie České. A to mám i slibuji Waňkowi učiniti, když by najprvé práva a řádové v naší zemi České svobodně propuštěna byla, tehda inhed na prvé nebo na druhé anebo konečně na třetie suché dny. Pak-li by vždy desk zemských v naší zemi České nebylo, a který jiný řád miesto desk zemských od zeman byl by ustaven, jehož by páni, rytieři i panoše o práva dědičná svobodně požívali, tehda já nahoře psaný Jan mám Waňkowi napřed psanému ten plat svrchu psaný podle toho řádu ustanoveného ujistiti a očistiti pod ležením dole psaným. Pak-li by žádný řád ustanoven nebyl, ale tento list a zápis má plnú moc mieti a zachovati Waňkowi již jmenovanému tak, jakož by byl ve dsky zemské vložen od úředníkóv pražských se vší ohradú a opatrností, kteráž má při tom z obyčeje a z práva zachována býti. A také dále toto jest vymluveno: jest-li že bych já Jan nahoře psaný kdyžkolivěk dal Waňkowi svrchu psanému sedm kop grošóv jistiny i s úrokem, tehda té kopy platu komornieho prvé psaného mám prázden býti. Pak-li bych toho neučinil, tehda mám jemu tu kopu platu ve dsky zemské vložiti a utvrditi, jakož právo a obyčej našie země České jest. A my podepsaní rukojmie a zpravce za svrchu psaného Jana jeho, s ním a zaň, Ondřej z Petrowic seděním v Břežanech, Janek z Minartic, Otík z Wesec seděním v Teletíně a Mráček seděním v Jílovém slibujeme všichni jednú nerozdielnú naší dobrú a čistú křesťanskú vierú beze všie lsti zlé vedle svrchu psaného jistce Waňkowi, našemu věřiteli, ty všechny úmluvy v tomto listu popsané skutečně od prvnie až do poslednie zdržeti. Pak-li bychom toho všeho Waňkovi, našemu věřiteli, neučinili, což v tomto listu popsáno jest, tehda my všichni rukojmie, když napomenuti budem listem nebo poslem nebo ústně, máme i slibujeme vlehnúti do města Benešowa v duom dobrého hospodáře tu, kde by nám bylo od našeho věřitele ukázáno, a nebo v pěti mílech od Benešowa a nebo blíže, ač by v Benešově pro příčinu všelikterakú leženie býti nemohlo, jeden na druhého neukazuje ani se druhým vymlúvaje, každý s jedniem pacholkem a se dvěma koněma každý sám svým životem, a nebo že každý miesto sebe panoši řádu rytieřského bude moci v to leženie obyčejné postaviti. A když by od napomenutie od nás a nebo za nás dvě neděli pořád čtúce minule, a my, ležme neb neležme, a těch peněz napřed psaných, že bychom našemu věřiteli prvé psanému po těch třech letech nedali, tehda máme jemu ten plat ve dsky zemské vložiti i to vše učiniti, jakož napřed psáno jest. A tu máme vždy ležeti a z toho leženie nemáme na ižádné právo nikterakž vyjeti ani vyníti, leč bychom jemu to vše učinili, což svrchu psáno jest. A škody, kteréž by pro to kterakžkolivěk vzal, ješto by je dobrým svědomím pokázati mohl, ty škody všechny mají býti naše, ale ne jeho. Pak-li by v tom času prostředniem Pán Buoh kterého z nás neuchoval, buď to jistce nebo rukojmí, jehož Pane Bože nedaj, tehda my živí zuostalí pospolně slibujem jiného živého miesto toho umrlého tak dobrého a movitého v ten slib, ode dne smrti jeho pořád čtúce u měsieci najbližším, k nám přistaviti s obnovením listu tohoto v táž slova věřiteli našemu tolikrát, kolikrátž by toho potřebie bylo pod ležením nahoře psaným. A ktož by kolivěk tento list měl a nebo mieti bude s dobrú volí přiznanú Waňkowú, věřitele našeho svrchu psaného, ten má i mieti bude túž plnú moc i též plné právo k tomu ke všemu, což tento list v sobě drží a nač svědčí, jakož on sám náš věřitel často psaný. A na potvrzenie toho všeho i pro lepšie svědomie jistoty budúcie my všichni nahoře psaní, jistec i rukojmie, s naší dobrú volí, s vědomím i přiznáním své jsme vlastnie pečeti k tomuto listu přivěsili. Jenž jest dán a psán na Konopišti léta od narozenie syna Božieho po tisíci po čtyřech stech letech léta třidcátého pátého v středu před svatým Jiřím.