![](img/kniha.jpg)
![](img/kniha.jpg)
![](img/kniha.jpg)
![](img/kniha.jpg)
Braniborský markrabí Fridrich I. Hohenzollernský informuje bavorské vévody Jana z Neumarktu (herczog Hansen) a Otu (herczog Otten) o tom, jak se vyvíjelo tažení do Čech (in Beheimen) až do doby, než odjel würzburský biskup Jan II. z Brunnu (herr von Wirczpurg), o němž nepochybuje, jim předá osobní zprávu. Poté se stalo, že husité (hussen) a Poláci (Bolen) utrpěli u Karlštejna (die auff dem Karlstain) značné ztráty, zvláště Poláci se zpěčovali v boji pokračovat a chtěli zamířit do Prahy (gen Prag). Poté obdržel zprávu od obránců, kteří žádali alespoň o 400 jízdních (in vierhunder werhaffer). Napsal tedy českým pánům (bechmmischen herrn), pověřených římským králem Zikmundem (dem Romischen et cetera konig) správou jejich žoldu (seinen sold nemen), aby se ve stanovený den dostavili s vojskem (mit irer anczal volcks) a pomohli ukončit obléhání. Poté, po radách českých pánů, kteří tu s ním byli, se dohodli na pokračování cesty do Plzně (gen Bilssen). Během cesty do Kadaně (gen dem Cadan), kde se měl osobně domluvit na další koordinaci tažení, obdržel psaní od Viléma Zajíce z Hazmburka (von Wilhelmen Hasen von Hasenburg). Poté přijal radu od Jindřicha z Elsterberka (von Elsterberg) a dalších, kteří byli s nim, aby se osobně zúčastnil jednání. Pověřil proto vedením dalších operací na záchranu Karlštejna Jindřicha z Plavna (von Plauen). Dalších osm dní (acht tag) se zdržel v Kadani kvůli jednání, a protože nechtěli pojmout do příměří krále Zikmunda a osobně za ním zajet bez průvodního listu (in gelaiczbrief) a zaručeného doprovodu (gelaite). Z toho důvodu musel odejít.
Mezitím Jindřich z Plavna, který měl k dispozici 2500 mužů (dritthalbtusend pferden), měl dopravit do Karlštejna zásoby na 300 vozech (dryhundeten), leč jejich postup byl někde v blízkosti Hořovic zastaven zprávou od pánů Fridricha a Hanuše z Kolovrat (in botschafft von den Colobraden), že karlštejnská posádka uzavřela 7. listopadu (dry tag) s obléhateli příměří na jeden rok (von Martini nahstvergangen über ain gancz iar). Takže by se veškeré zásoby dostaly bezpečně do hradu. Již dříve mu přitom tvrdili, jaké přesile husitů čelí, 10000 (czehentusenden) či 12000 (czwelfrusenden); poté co se k hradu dostal Hans z Parsbergu (Hans von Persperg) a další jeho lidé (ettlich ander die unsern), zjistili, že husité zde měli sotva 1500 mužů (XVC mannen).
Dále oznamuje, že Pražané (die Prager) a táborité (vom Tabor) se navzájem velmi rozcházejí, a dokonce Pražané chtěli za pomoc proti táboritům zaplatit žold. Doufá proto, že využije stávající roztržky, a dle možnosti se přičiní, aby toto odcizení ještě více vzrostlo. Poláci a husité již do Karlštejna odtáhli pryč. Začal tedy připravovat denní válku (teglichen krieg) proti husitům a očekává další posily. Pokud k nim nedorazí, pak má pro ni jen 800 mužů (achthundert pferden) společně s dvěma kraji (czwen krayss): Plzní a Mostem (Brüx). Hlavním nedostatkem se mu jeví skutečnost, že nebyl splněn přísun vojenských kontingentů domluvených na norimberském sněmu, navíc oddíly Kolína nad Rýnem (von Cöln) a dalších (ettlich ander) byly povolány jen na tři měsíce (dry monad). Mimo to si stěžuje na krále Zikmunda, který neposlal slíbené peníze, a vedle žoldu chyběly i základní potraviny. Přes veškeré tyto nedostatky pobízí oba k mobilizaci jejich šlechty a měst.
Připojená cedule:
Fridrich obdržel po napsání listu zprávu od Aleše ze Šternberka (Allso von Sternberg), dle které již došlo mezi pražany a tábority ke smíru. Také byl zpraven, že husité mají v poli dvě míle (by Kostyal czwo meil) od Mostu značné vojsko, ale není znám směr jejich tažení. Pověřil tedy Jindřicha z Plavna a Erkingera ze Seinsheimu (Erckingern von Sansheim), aby zjistili jejich záměry ještě předtím, než husité dorazí do místa svého tažení.
- A: StA Nürnberg; aktuální uložení neověřeno
- B: StA Nürnberg; aktuální uložení neověřeno
- C: ANM Praha; Sbírka C ‒ Muzejní diplomatář; sub dato
- Palacký 1850, s. 492‒503.
- Bezold 1872, s. 150‒155.
- Tomek 1879-IV, s. 256‒272.
- Tomek 1899-IV, s. 253‒268.
- Bartoš 1965, s. 174‒177.
- Šmahel 1993-III, s. 129‒130.
- Kavka 1998, s. 121‒122.
- Čornej 2000, s. 317‒320.
- Jánský 2001-I, s. 159‒160.
- Šmahel 2002-II, s. 1273‒1275.
- Čornej 2019, s. 476.
- Zachová et kol. 2020, s. 138‒140, č. 39.
V doplňcích konceptu uvedeno: zprávy o pokaženém tažení do Čech (in das land gen Beheimen). Slyšel, že Vilém Míšeňský (von Missen) a slezská knížata, Jindřich Rumpold Hlohovský, (herczogen in Schlesien) a Šestiměstí (die sechs stette): Zhořelec (Gorlicz), Budyšín (Budissheim), Žitava (Sittaw) a další, se snaží znovu shromáždit slezské oddíly, které se rozešly. Fridrich vyrazil s doprovodem 300 jezdců (dryhundert pferden) do Kadaně, aby se zde osobně domluvil s míšeňským markrabím Vilémem (unserm oheim marggraff Wilhelm von Missen) na další koordinaci sboru. Zde se dozvěděl, že markrabí už odtud ustoupil k hradu Riesenburku (Risenburg) a Mostu, a chystá se opustit českou půdu. Poté zjistil, že slezský oddíl pod vedením Hanuše z Biberštejna (von Biberstein) a knížete Jindřicha Rumpolda Hlohovského (Hanns auss der Slesy) s Lužickými (auss dem land czu Lusicz) odtáhli již přes hranice domů. Proto jim hned psal, aby se setkali v poli. Vilém omlouval stažení nedostatkem píce a značnými ztrátami mužů v důsledku nemocí, čemuž podlehl také hrabě Hoyer V. z Mansfeldu (der grave von Manssfeld). Ještě téhož dne psali oba Biberštejnovi a Rumpoldovi, aby se vrátili; tím podmínil Vilém svůj návrat. Pokračoval tedy sám do Tachova, kde obdržel zprávu od Aleše ze Šternberka, Fridricha (Fridrich) a Hanuše z Kolovrat (Hans die Colobrad), ve kterém žádali o rychlé vyslání alespoň 400 jízdních.
Někdy v posledním listopadovém týdnu dorazily ke kurfiřtovy Fridrichovi křižáci z Hagenau (Hagnaw) a Weissenburgu (Weissenburg) dohromady 23 jízdních (XXIII pferden), Wormsu 13 jízdních (von Worms XIII pferd), Geilnhausenu 3 jízdní (Geilnhusen III pferd), Memmingenu a dalších měst v počtu asi 800 jízdních, takže stávající počet křižáckého sboru mohl činit jenom asi 3000 mužů. Jánský 2001-I, s. 159.