Oldřich z Rožmberka oznamuje Zikmundovi Lucemburskému, že dle jeho písemného nařízení (prout mihi gracia vestra scripsit) vyslal poselství do Prahy a na další místa, kam se mu to zdálo vhodné. Soudí, že se tak stalo v nejvyšší čas (in vero tempore factum est), protože už se rozšířila pověst, že z koncilu nic nebude (de concilio nichil esset). Pražané se o Oldřichově zprávě dlouho radili a následně mu poslali důvěrný dopis (littera credenciali) a požádali jej, aby přeposlal jejich dopisy markraběti braniborskému Fridrichovi I. a dalším. Oldřich tuto žádost splnil. Zikmundovi dále posílá kopie dopisu, který následně nunciové basilejského koncilu v Norimberku, Jan Nider a Jan z Geilhausenu poslali Pražanům, a odpovědi Pražanů na tento dopis. Pražané (Qui) by si přáli, aby Zikmund byl přítomen v Bazileji (ibidem), až přijdou na koncil. Dále Oldřich sděluje, že táborité vpadli do Markrabství braniborském a utrpěli tam těžké ztráty, jimiž jsou velmi oslabeni. Proto se domnívá, že kdyby Zikmund byl v Čechách, mohlo by z toho vzejít mnoho dobrého (magna expectacio esset ad bonum). Pro další informace odkazuje na dopis Prokopa Holého (Procopii presbyteri) Zikmundovi ze dne 21. května 1432. Dále informuje, že táborité postupují na Moravu, kde chtějí pomoci klášteru Hradisko, kterého se husité zmocnili zradou a který obléhá vévoda rakouský Albrecht V.. Dále Oldřich slibuje, že Zikmunda informuje o všem, o čem mu to přikáže, a vyjadřuje naději, že se na něj král nebude zlobit za to, že k němu dlouho neposlal žádné poselství, což by učinil dříve, kdyby se naskytlo něco hodného oznámení. To má králi ústně vysvětlit doručitel dopisu.
- A: N/A
- B: opis z 15. století; papír
- C: novověký opis; papír
- D: současný opis; ?
- E: novověký opis; ?
- A: N/A
- B: Paris, Bibliothèque nationale de France, latin, 1575, fol. 134
- C: C : ANM Praha; Sbírka C ‒ Muzejní diplomtář; sub dato
- D: Österreichische Staatsarchiv; č. 1271 1/2; aktuální uložení neověřeno
- E: Historický ústav AV ČR; aktuální uložení neověřeno
- Coufal 2020, s. 97, 99, 102, 106.
- Tomek 1899-IV, s. 523.
- Palacký 1851, s. 190‒191, 200.
- Šmahel 1993-III, s. 249‒251.
- Kavka 1998, s. 167.
- Bartoš 1966, s. 106‒107.
Oldřich z Rožmberka reaguje na žádost Zikmunda Lucemburského z 25. února 1432, aby Čechy utvrdil, že basilejský koncil bude pokračovat i přes odpor papeže Evžena IV., který jej chtěl rozpustit. Korespondence mezi Pražany a nuncii se týká konečného rozhodnutí českého sněmu vyjednávat s koncilem. Sněm poslal 27. února 1432 psaní, ve kterém žádal o organizaci předběžného setkání v Chebu. Do se dostalo do rukou nunciů v Norimberku až 11. března. Protože odpověď koncilu dlouho nepřicházela, začali si Češi 27. března stěžovat okolním vládcům a městům na špatné zacházení ze strany koncilu, pravděpodobně tyto dopisy zmiňuje Oldřich. Nunciové nakonec husitům odpověděli po poradě s málo obsazeným říšským sněmem 20. března dopisem, ve kterém přistoupili na chebskou schůzku, tento dopis dorazil 2. dubna do Prahy, kde byl netrpělivě očekáván, a husité na něj obratem odpověděli. Zmiňovaný vpád do Braniborského markrabství provedli táborité společně se sirotky po usmíření na pražském sněmu v březnu. Pronikli až k Angermünde a Myślibórzi. Zmiňované škody mohli utrpět při dvou neúspěšných útocích na Frankfurt nad Odrou nebo na Bernau bei Berlin dne 23. dubna.
Záznamy z jednání koncilu dosvědčují, že tento dopis byl v Basileji čten 18. července 1432.1
1: CB II, s. 172‒173 .
Serenissime princeps, rex et domine, domine mi graciose, servicium meum subiectum. Gracie vestre intimo, dans scire, quod in causa concilii, prout mihi gracia vestra scripsit, non neglexi Pragam et alias, quo michi videbatur, destinare. Et hoc in vero tempore factum est. Nam magna vox fuit, quod de concilio nichil esset; et quando eos avisavi, in eo diu resederunt simul convencionem faciendo, ita quod Pragenses cum litera credenciali ad me miserunt, rogantes, quod literas eorum principibus videlicet marchioni Brandemburgensi et aliis transmitterem. Quod et feci, quia nuncii sacri concilii Nurmberge fuere et hii eis legacionem fecerunt et hii eisdem e converso, quemadmodum gracia vestra in copiis, quas mitto, intuebitur clare. Qui libenter vellent, ut gracia vestra ibidem personaliter adesset, cum ad concilium irent. Eciam dignemini scire, quod Taborite in marchia Brandemburgensi fuerunt magnaque dampna perceperunt; per hoc existunt multum debilitati et si gracia vestra hic in provincia esset, magna expectacio esset ad bonum. Et de aliis occurrentibus ex litera Procopii presbyteri poteritis intelligere. Hoc eciam gracia vestra scire velit, quod ad marchionatum Moravie progrediuntur, volentes claustro Redisch, quod per prodicionem est perditum et ante quod dominus dux Austrie iacet, subvenire. Ideo dignemini plene scire, quod non negligam, quid michi gracia vestra facere mandaverit, vobis tamquam domino meo gracioso intimare, sperans, quod eadem gracia vestra pro malo non imputabit, quod ita diu legacionem non feci: nam si aliquid dignum nunciacioni occurrisset, graciam vestram avisare non neglexissem, prout presentis cedule ostensor de hiis graciam vestram oretenus informabit. Datum Crumpnaw sabbato post Ascensionem Domini anno XXXIIo.
Ulricus de Rosemberg.
Serenissimo principi et domino d. Sigismundo, dei gracia Romanorum regi semper augusto ac Hungarie, Bohemie etc. domino suo metuendissimo.
Překlad moderní čeština
Nejjasnější vládce, králi a pane, můj milostivý pane, vzkazuji mou poslušnou službu. Sděluji vaší milosti a dávám vědět, že ve věci koncilu jsem, jak mi Vaše milost napsala, nezanedbal poslat do Prahy a na jiná místa, kam se mi zdálo vhodné. A stalo se tak v právě včas. Už se totiž velmi rozšířila pověst, že z koncilu nic nebude, a když jsem je zpravil, dlouho zasedali a dohadovali se o tom, takže ke mně nakonec Pražané poslali s důvěrným dopisem a požádali mě, abych přeposlal jejich dopisy různým vládcům, totiž markraběti braniborskému a dalším. To jsem také udělal, protože nunciové svatého koncilu byli v Norimberku a ti k nim poslali poselstvo a oni k nim nazpět, jak vaše milost jasně uvidí v kopiích, které posílám. A rádi by chtěli, aby tam Vaše milost byla osobně přítomná, až půjdou ke koncilu. Také račte vědět, že táborité byli v Markrabství braniborském a utrpěli velké škody. Proto jsou velice oslabeni a kdyby Vaše milost byla zde v zemi, bylo by na místě veliké očekávání něčeho dobrého. A o dalších věcech, které se dějí, se můžete dozvědět z dopisu kněze Prokopa. Ať vaše milost také ráčí vědět, že postupují směrem k Markrabství moravskému a chtějí pomoct klášteru Hradisko, který byl ztracen zradou a který obléhá pan vévoda rakouský. A tak račte naplno vědět, že nenechám, abych Vám, jakožto mému milostivému pánu, nedal vědět, o čemkoliv mi to Vaše milost přikáže, v naději, že tatáž Vaše milost mi nebude mít za zlé, že jsem k ní tak dlouho neposlal poselství. Kdyby se totiž naskytlo něco hodného oznámení, nezanedbal bych spravit Vaši milost, jak o tom Vaši milost ústně informuje ten, kdo jí ukáže tento list. Dáno v Krumlově v sobotu po Nanebevstoupení Páně léta Páně třicátého druhého.
Oldřich z Rožmberka
Nejjasnějšímu vládci a pánu panu Zikmundovi, z Boží milosti vždy vznešenému králi Římanů a Uher, Čech atd. svému nejobávanějšímu pánu.