Mniši karmelitánského kláštera „in Arena“ či lidově svaté Marie Sněžné na Novém Městě pražském Havel a Mikuláš řečený Miska (Gallus et Nicolaus dictus Miska, fratres domus Nove Civitatis Pragensis de Arena vel Marie Nivis vulgariter nuncupate ordinis fratrum b. Marie de Montecarmeli) žádají papežský stolec, aby jim udělil zvláštní milost, podle které by mohli společně s některými svými bratry se svolením ordinářů obývat vhodné pusté, případně také obydlené místo v pražské nebo olomoucké diecézi (Pragensem vel eciam Olomucensem dioceses). Žádají také o milost, aby se tam mohli trvale usadit, vést život podle observance svého řádu a k těmto účelům tam vystavět kostel, zvonici, klauzuru, domy a další potřebné náležitosti. Navíc žádají, aby zde mohli užívat privilegií svého řádu. Svou žádost zdůvodňují následovně: poté co vzrostlo nebezpečí sekty husitů v Českém království (in regno Bohemie), nebylo možné bez nebezpečí obývat řečený karmelitánský klášter. Proto když získali řečení mniši svolení generála řádu (magistro generali) obývat kaple sv. Kateřiny a sv. Kunhuty (in ss. Catherine et Cunegundis capellis) a jiná opuštěná místa u města Nýrsko (prope opidum Nira) v pražské diecézi, odešli spolu s některými dalšími spolubratry, aby tam sloužili Bohu ve svém řádovém oděvu. Navíc si vyžádali od apoštolského stolce, tehdy uprázdněného, potvrzení v této věci, které dosáhli poté, co byl zvolen papežem Martin V. Následně však byl jejich původní klášter se svým příslušenstvím heretiky vyvrácen. Navíc heretici pronásledovali řečené bratry až do jejich nové působiště, které pak vypálili a zcela zničili, čímž řečení bratři zůstali bez působiště. Proto žádali o výše uvedenou zvláštní milost s tím, aby tomuto udělení nevadily papežské konstituce a nařízení, především papeže Bonifáce VIII. (fe. re. Bonifacii pape octavi).
Papež Martin V. souhlasí se suplikou, záležitost má být vyřízena formou mandátu (Fiat in forma iuris O.).1
1: Regest regest.
- B: AAV; R. Suppl. 154 (lib. VIII de vacantibus per fiat a. quarto)