Král Zikmund (Sigmmund) sděluje všem pánům rytířům, urozeným a panošům (briefen !), obcím, městům a všem duchovním a světským osobám v Českém království (des konigreichs zu Behem) a Moravském markrabství (der margraff sey zu Merhern), že zaslechl fámu, kterou o něm rozšiřují ti, kteří si v Českém království nepřejí žádný mír, a to, že je vinný za ztroskotání jednání v Chebu (Eger) a nařídil královským vojskům táhnoucím do Čech (Behem) zabít a upálit chudé poddané, ženy a děti. Avšak to nikdy nebylo jeho úmyslem. Navíc od počátku povstání usiloval o dosažení míru různými jednáními. Naposledy se o to zasadil při chebských jednáních. Všem zde přítomným je známo, kdo je za ztroskotání jednání skutečně zodpovědný, což také už napsal v jiném dopise. Také byl donucen k nasazení vojsk, aby s boží pomocí odstranil nepořádky v Čechách a přivedl království k poslušnosti vůči svaté církvi římské a němu jako dědičnému pánu. Výše zmíněným fámám nemá nikdo věřit, protože by stále rád vidět přátelské obrácení husitů. Proto znovu naléhavě vyzývá příjemce, aby se vrátili k poslušnosti svaté římské církve a království. Poté najdou otevřenou náruč svatého křesťanstva a také ctihodného kardinála legáta Juliana Cesariniho a rovněž i braniborského markraběte Fridricha (den durchleuchigen fursten Fridrich marggraff zu Brandburg), kteří jsou oba připraveni mocí svaté církve, respektive královskou mocí, přivést každou osobu zpět k poslušnosti. Kdo dostane odpuštění od legáta, smí počítat s tím, že bude také vzat na milost králem.
- A: N/A
- B: SOA Plzeň ‒ SOkA Cheb; AM Cheb; kniha č. 1017; fol. 61v‒ 62r
- C: StA Nürnberg; Fürstentum Brandenburg‒Ansbach; Ansbacher Kriegsakten; repertorium 107 III; sv. 2 (fragment a opis akt o husitské válce); č. 14
- RI XI, s. 181, č. 8674
- Siegl 1916, s. 48, č. 82 a s. 58, č. 17
- RI XI NB/2, s. 149‒151, č. 101
Tento Zikmundův list může být označen jako manifest. Chebský opis je velmi důležitý, v tomto případě totiž zprostředkovává denní datum tohoto kusu.
Edice RI XI NB/2, s. 181, č. 8674, uvádí ještě druhé znění manifestu z 27. října 1431 z Norimberku, který se dochoval pouze u Zachariase Theobalda, ale který zřejmě představuje samostatný manifest. Z velké části se shoduje s manifestem, uvedeným výše, ale obsahuje mimo to královské přání, aby se husité objevili na budoucím koncilu. Datace tohoto druhého manifestu Theobaldem je jistě chybná, Zikmund se v Norimberku zdržoval pouze do 1. září 1431. Současně je ale málo pravděpodobné, že by Zikmund formuloval ve svém manifestu pozvání husitů na koncil před bitvou u Domažlic ‒ 14. srpna 1431. Z uvedeného důvodu by se dal tento druhý manifest, zachovaný u Theobalda, dobře datovat do druhé poloviny srpna 1431, kdy se Zikmund dozvěděl o porážce křížového tažení, které bylo důvodem změny politiky papežského legáta vůči husitům.