Litevský velkokníže Vitold (ducis Witoldi) informuje papeže Martina V. (Martinum papam) o tom, že pozoruje prolévání křesťanské krve a válečné bouře v Českém království (regno Bohemiae), kde Češi (Bohemi) poté, co si odnesli tolik triumfů, dospěli ještě k větší zatvrzelosti. Až po mnohém naléhání husitských vyslanců, kteří velkoknížeti za podporu slibovali návrat do náruče církve a podřízení se papežskému stolci, se rozhodl vyslat vévodu Zikmunda Korybutoviče (Sigismundum ducem) s tím záměrem, o kterém papeže informuje svým listem legát Antonín Zeno (Antonius Zeno nuntius). Vitold hodlá usilovat o smíření s těmito schizmatiky a o to, aby znovu přijali poslušnost k papeži. Jejich vyslanci jsou však v celém křesťanském světě obviňováni z kacířství, a nemají tak zaručenou bezpečnou cestu. Z toho důvodu uložil Martinovi (Martino canonico), kanovníku od svatého Jiří (Sanct Georgii) v městě Hnězdně (in castro Gneznensi), aby papeže zpravil o nutnosti zmírnit na čas vydané rozsudky a odvolat křížovou výpravu.
- A: N/A
- B: soudobý opis v Husitské kronice Ondřeje z Řezna
- C: prostý opis z 19. století
- A: N/A
- B: ÖNB Wien; Cod. 3296; fol. 392v‒393r; aktuální uložení neověřeno
- C: ANM Praha; Sbírka C ‒ Muzejní diplomatář; sub dato
- Tomek 1879-IV, s. 244‒245.
- Goll 1894, s. 470.
- Pekař 1930-III, s. 151.
- Pekař 1933-IV, s. 106.
- Bartoš 1965, s. 177.
- Šmahel 1993-III, s. 120.
- Kavka 1998, s. 146.
- Šmahel 2002-II, s. 1252.
- Nikodem 2004, s. 241‒242.
- Coufal 2012, s. 166‒170.
- Nikodem 2013, s. 341‒347.
- Čornej 2019, s. 468.
Rukopis Ondřejovy kroniky datum neobsahuje, známe je z jiných verzí: Dáno v Trakai, 5. dne měsíce března léta Páně 1422 (Datum in Trach, V die mensis Martii anno et cetera XXII).
Přepis regestovaného dokumentu
Beatissime pater, domine benignissime! Attentis et in animo revolutis effusione sanguinis Christiani et guerrarum turbinibus, quæ in regno Boemiæ invalescere videbantur; attento etiam, quod dicti Bohemi multis et variis comminationibus atque guerris et exercitibus ad observantiam fidei sanctæe Rom. ecclesiæ et obedientiam sedis Sanct. Vrae usque huc reduci nequivissent, quin imo post tot triumphos totiens reportatos ad majorem pertinaciam deducerentur; quos nec gladius neque persecutio terrere poterant, sed ex crebra victoria et aspersione sanguinis Christi fidelium, qui proh dolor unanimiter ex utraque parte funditur, eo magis animantur: post multas igitur eorum instantias, quibus me plerumque per suos ambasiatores impulsaverunt, ut eos dignarer acceptare, cum promissionibus per literas et legationes factis, qualiter in susceptione ipsorum vellent ad sanctæe et universalis ecclesiæ gremium redire et obedientiæ sedis Sanct. Vrae subjacere: ego vero ad tantas ipsorum instantias et tales ut præfertur exhibitiones ad protegendum eos sub potentia mea illustrem D. Sigismundum ducem, nepotem meum carissimum, illorsum decrevi transmittere in hunc finem et ea intentione, prout revdus D. Antonius Zeno nuntius Sanct. Vrae per literas suas Sanct. Vram latius informabit, et intendens fideliter et totis viribus pro reconciliatione ipsorum scismaticorum ac transmissione ambasiatorum per ipsos ad pedes Sanct. Vrae pro reassumenda obedientia laborare, dummodo iidem ambasiatores ipsorum liberum ac securum ad pedes Sanct. Vrae haberent accessum, ex eo, quia passagium et processus contra ipsos sunt erogati, ac de hæresi fere per totam Christianitatem existunt infamati. Sed quia præmissis non videtur mihi securior via aliter provideri, nisi Sanct. Vra processus et passagium, quos tulit contra ipsos, in aliquod certum tempus dignaretur suspendere et levare, regibusque, principibus et aliis quorum interest committere et sub obedientia S. Rom. ecclesiæ demandare, quatenus dum et quando ambasiatores Boemorum prædictorum illuc irent, securum liberumque transitum et reditum consequantur, pro augmento fidei catholicæ et dicti populi gratia singulari. Prout de his et omnibus præmissis Sanct. Vram latius honorabili Martino canonico S. Georgii in castro Gneznensi, devoto meo dilecto, commisi informare, cui in dicendis dignetur Sanct. Vra adhibere plenam fidem. Quam conservare dignetur altissimus per tempora diutina pro conservatione ecclesiæ suæ sanctæ et consolatione mea speciali. Dat. in Trach, V die mensis Martii anno etc. XXII.
Překlad regestovaného dokumentu (moderní čeština)
Nejsvětějšímu v Kristu otci a pánu, panu Martinovi V., z prozíravosti Boží papeži, nejvyššímu pontifikovi svatosvaté římské církve a univerzální církve, našemu nejctihodnějšímu pánu, pokorný a oddaný syn Vaší Svatosti, velkokníže litevský Alexandr, zvaný též Vitold.
Nejsvětější otče, nejlaskavější pane! Pozorujeme prolévání křesťanské krve a válečné bouře, které se zdají sílit v Čechách, v mysli o nich přemítáme a vidíme, že tito Češi ani mnoho rozličnými hrozbami, válkami a vojsky nemohli být až dosud přivedeni zpět k zachovávání víry svaté církve římské a k poslušnosti vůči papežskému stolci, ba dokonce poté, co si odnesli tolik triumfů a tolikrát, dospěli k ještě větší zatvrzelosti. Ani meč, ani pronásledování je nedokázaly zastrašit, byli tím více povzbuzeni častým vítězstvím a proléváním krve křesťanů, která, ach běda, byla svorně prolévána na obou stranách. Já po jejich častém naléhání, kterým na mne ponejvíce skrze své vyslance dotírali, abych se jich ráčil ujmout, přičemž slibovali prostřednictvím listů i poselstev, že by se chtěli vrátit do náručí svaté a univerzální církve a podřídit se poslušně stolci Vaší Svatosti, tedy na jejich tak velké naléhání a návrh, abych je, jak bylo řečeno, vzal pod ochranu své moci, jsem se rozhodl vyslat jasného pana vévodu Zikmunda, svého nejmilovanějšího synovce, s tím cílem a záměrem, o kterém Vaši Svatost obšírněji zpraví ctihodný pan Antonín Zeno, legát Vaší Svatosti, svým listem. Hodlám věrně a ze všech sil usilovat o smíření s těmito schizmatiky a o to, aby poslali vyslance k nohám Vaší Svatosti a znovu přijali poslušenství ‒ pokud tedy tito jejich vyslanci budou mít k nohám Vaší Svatosti volný a bezpečný přístup. Jsou totiž proti nim vydány rozsudky a vyhlášena křížová výprava a jsou téměř v celém křesťanském světě obviňováni z kacířství. Ale protože nevidím, jak jinak zajistit bezpečnější cestu, než že Vaše Svatost ráčí na nějaký čas zmírnit vydané rozsudky a odvolat výpravu, kterou proti nim vyhlásila, a že nařídí a přikáže králům, knížatům a jiným, jichž se to týká, aby vyslancům Čechů v době, kdy sem půjdou, byl umožněn bezpečný a svobodný průchod a návrat pro posílení katolické víry a jako obzvláštní milost vůči tomuto lidu, svěřil jsem váženému Martinovi, kanovníkovi od sv. Jiří v městě Hnězdně, svému oddanému milému služebníkovi, aby o tom i o všem předeslaném zpravil Vaši Svatost. Nechť jemu i jeho slovům Vaše Svatost ráčí zcela důvěřovat. Ať Nejvyšší ráčí zachovat Vaši Svatost po dlouhé časy pro záchranu své svaté církve a mou zvláštní potěchu.
Dáno atd.