Přepis regestovaného dokumentu

Překlad regestovaného dokumentu (moderní čeština)

Ujištění o našich všestranných pohotových službách a přání, abyste věřili těm, kdo mluví pravdu, spolucítili s nevinnými a spravedlivě smýšleli a soudili o spravedlivých.

Vznešený kníže a pane a předrazí, zákonů dbalí a vážení příznivci.

Ze všech starostí, které skličují a vysilují smrtelné lidské pokolení, nejnaléhavější, jež si zasluhuje všechny vděčné pocty, je starost o vlast. Tu vždycky milovali právě nejušlechtilejší lidé a dovedli za předrahou záchranu vlasti v slavném zápase s radostí položit nejdražší život, statky i tělo, takže se po smrti těší u potomků slavné památce trvalého jména, kdo však naopak o vlast nedbali, spolu se životem ztratili samo jméno jako lidé bezectní, zbavení domova a odrodilci. Nuže, my jsme se přesvědčili z velkého množství projevů, ze zcela zřejmých známek i skutků a z průkazného svědectví událostí, že Zikmund, vladař předstírané jasnosti, král uherský, je největší nepřítel a krutě nenávistný protivník koruny a nejkřesťanštějšího Českého království, které tak šťastně slyne slavnou pověstí, skvělými výkony a zásluhami otců a tolikrát se už osvědčilo, a to pro žádnou jinou příčinu než pouze pro tu jedinou, že se zápalem zbožnosti přijímáme svátost božské večeře Páně pod obojí způsobou chleba a vína, protože tak ustanovili Kristus a apoštolové. Že se Zikmund stal nesmiřitelným pronásledovatelem českého jazyka, očitě dosvědčují jeho skutky a činy, které zde připomínáme:

Především na kostnickém koncilu, jehož byl strůjcem, ochráncem a pořadatelem, dal nás král jako kacíře nespravedlivě odsoudit a přikázal nás pronásledovat jako úhlavní nepřátele křesťanů pro právě řečené svaté evangelické a Kristem ustanovené přijímání, jasně vypsané čtyřmi evangelisty a v listech Pavlových a potvrzené mnohými usneseními církve a svědectvím svatých učitelů, jejichž autorita je v církvi neotřesená, a jehož se od časů prvotní církve prospěšně užívalo po dobu delší než tisíc let a dodnes se spolehlivě zachovává v četných křesťanských zemích, jako jsou království Řeků, Indů a jiná východní království a velký počet ostatních království, které by bylo krajně zpozdilé pro to odsuzovat. K tomu však dal král tehdy souhlas a dnes dokonce, stranou odsunuv lásku k rodné vlasti, znovu k příkoří a na věčnou urážku svého rodného kraje pro pouhé hanebné udání a beze všeho ohledu k pořadu práva božího nebo lidského, proti věřícím našeho království, kteří nebyli ani usvědčeni, ani dosud vůbec slyšeni ‒ tím způsbem by ovšem mohl odsoudit i Krista jen z pomluv zlovolných lidí ‒, přikazuje, podněcuje a zajišťuje nikoli onen kříž Kristův, který nevinné neutiskuje a ty, kdo ho milují, nehubí, nýbrž onen bezbožný kříž antikristův. Jako soudce, jemuž je cizí spravedlnost a všecka vladařská šlechetnost, dal tento kříž bez našeho vědomí zdvihnout krutýma rukama svého legáta a vyhlásit rty, poskvrněnými věrolomností. Odsoudil tak samu Kristovu víru jako věrolomnou a rozohnil národy k boji proti pravdě Páně. Toho se dopustil v naději, že odstrašující krutostí snad dosáhne římského císařství, i kdyby měl přitom proměnit české království v požár a popel, ačkoli přece trůny se budují jedině císařskou ctností a vyvyšuje je daleko lépe šlechetná lidskost a právně řádný soud než krev.

Dále rozkázal odsoudit a upálit touž krutou vraždou muže osvědčené svatosti a dobré paměti mistra Jana Husa, jenž životem a mravy neměl mezi mnohými rovného, a to navzdory ochrannému či spíše ohavnému listu, který mu vydal, stejně jako Jeronýma, mistra čtyř univerzit a filozofa vpravdě obdivuhodného, a zcela nedávno ve Vratislavi váženého Jana Krásu, muže bezúhonné víry a velmi stálého v ctnosti, měšťana slavného města Prahy, a způsobil trvalou pohanu a poskvrnění našemu království, když pro zmíněné přijímání dal toho statečného muže odsoudit, aby byl nelidsky vláčen koňmi, až se maso od těla odtrhávalo na holou kost, a teprve potom upálit.

Posléze od koruny našeho království odcizil, ačkoli k tomu neměl žádného práva, markrabství braniborské, které koruně připsal císař Karel božské paměti, náš pán vždy rozmnožitel říše, a jež bylo získáno smrtelným potem a krví našich přeslavných otců. Podobně a stejně bezprávně dal Prusům do zástavy Starou marku a se souhlasem připustil, aby olomoucké biskupství, na něž, jak známo, má podací právo České království, bylo obsazeno člověkem krajně umíněným a zrádcem našeho království, když si pro to byl podvodnou cestou zjednal papežské listiny a odstranil muže, který tam byl na přání nejjasnějšího vladaře pana Václava, římského a českého krále božské paměti, řádnou volbou kapituly ustanoven a potvrzen. A trestuhodně v tom ve všem dalekosáhle okleštil zákony a svobody království, které měl on první zachovávat a až do krve obhajovat a střežit.

Konečně s velkým ohrožením království uzavřel přátelství a spolky s bavorským vévodou Hanušem, hnusným synem ničemného otce, a s markrabími míšeňskými, odedávna vášnivými pronásledovateli a pustošiteli našeho království, a zosnoval dohody a svazy a přátelské sňatky s jinými nepřáteli království, zatímco na příznivce království, na jeho hrabata a pány dal zjevně dolehnout svým hněvům, nenávistem, křivdám, násilnostem, tyranským svévolím a jiným zlům, jež všecka vyjmenovat nám brání lidskost, takže se ve všech těchto tak nápadně projevených činech ukázal jako zjevný nepřítel království a jeho obyvatel a příznivec i přítel jeho největších nepřátel. Kutnohorské Němce, nad něž není lidí nadutějších mravů a na jejichž bezbožných lukách dosud mokvá krev panen, dětí, těhotných žen a mužů, jichž bylo na dvě stě vyvražděno v Malíně, městečku našeho království, navedl z holé nenávisti k našemu jazyku, aby v krátké lhůtě naházeli do šachet a zahubili mnoho set lidí, mistrů, studentů, kněží a prostých bezbranných vesničanů pro pouhé přijímání z kalicha, a to s tak naprostým zanedbáním právního řádu, že se docela zavázali, jak se rozkřiklo, z gruntu nelidským a přímo zločinným ujednáním vyplatit těm, kdo jim Čecha vydají, za laika jednu, za kněze pět kop, aby tak jidášským obchodem a z podnětu řečeného krále pohubili a poplenili celý náš jazyk.

Ó zlo, ó více než zlo! Kdo se nepohorší při pohledu na tebe! Kdo nezesmutní, když si tě uvědomí? Kdo se nedá do pláče, má-li se na tebe dívat? Kdo má tak neúprosné srdce, aby potlačil náhlý proud slz, ošklivosti a bolesti nad tak velikou potupou a zkázou krajanů, nad utrpením obyvatel království, nad chudými, vydanými v plen kořištění, žhářství, příkořím a lživým obviněním? Je tohle snad spravedlnost dobrého vladaře, je tohle šlechetnost panovnická a jsou tohle prvotiny nové vlády? Ačkoli ještě nebyl za českého krále ani zvolen ani korunován, nýbrž toliko od některých požádán, ačkoli nebyl podle práv království uznán a přijat za zákonného soudce, nejen dovolil, nýbrž dokonce těžkou přísahou se zavázal zničit ohněm a mečem všechny věrné obyvatele království, kteří přilnuli k velebnému přijímání večeře Páně pod obojí způsobou a nedali za pravdu jeho opačnému bludu. K tomu se zavázal, jak před některými z našich výslovně řekl, i kdyby měl celé české království do základů zničit a obrátit v plameny a osadit cizozemci místa, z nichž vyhnal domácí lidi, a i kdyby měl s duší i tělem ztratit všechna království, jichž dobyl, a to rozhodnutí že nikdy v ničem nezmění ani neodvolá. Když jsme ho z odporu k těmto urkutným nehoráznostem poctivě oslovili a ve vší ponížené pokoře prosili, aby nechaje všeho ostatního se především postaral o spravedlnost a aspoň popřál obyvatelům království svobodné slyšení, on, ač jsme se na něho obrátili s žádostí tak pokornou a kromnou, ztvrdnul jako ocel a stal se neúprosnější než Domicián a Dionysius, k spravedlivým prosbám zcela hluchý, a hned nato jako soudce, od něhož se vdálilo právo a slušnost, odhodiv všechen mravní cit jakoby ostny bodán začal na způsob šílence zmítat rukama nohama, takže bylo jasné, že nejedná ze zápalu pro spravedlnost, ale naopak řádí hůř než tyran.

A tak se stalo, že mu nic není nesnesitelnější a obtížnější než třeba jen zaslechnout sebenepatrnější ohlas našich oprávněnách proseb za záchranu vlasti, proseb, jichž by spravedlivý soudce neměl odepřít ani židům a pohanům, a nic nepodniká tak ochotně a snadno jako vše, co směřuje k vyhlazení a zničení nesmrtelné boží pravdy o přijímání, která má svého původce i obránce v Bohu, a tak, seč mu síly stačí, spěchá zhanobit neodstranitelnou skvrnou hniloby nejkřesťanštější a zlaté království české, které ovšem nelze narušit, protože vlastní svou povahou napořád trvá hodné chvály pro své mravy a činy hodné cti. Proti tomuto království spáchal tak mnohé a tak veliké zločiny, jakých se nedopustil a dopustit nemohl žádný z králů od začátků zrodivších se Čech až dodnes.

Tak četnými tedy a tak velikými křivdami tohoto krále neříkám vydrážděni, ale přímo rozdrásáni, a varováni zárodečnými projevy tyranství a tolika nejvýš nebezpečnými hrozbami velmi mnohých lidí, kteří nám nejsou přízniví, bereme za svědka Nejvyššího, jehož se bojíme, že námi hýbá a nás pobízí nikoli touha po něčí slávě, ani marná chlubivost, ani dychtivost po vládě, ani smělá hrdost postavit se i králům anebo chuť komukoli uškodit nebo ublížit, nýbrž pouze vážná a nevyléčitelně bolestná horlivost pro zákon Páně a nejdražší touha osvobodit naši nevinnou vlast z příšerného jha hořkého otroctví: tohoto člověka dnes už nechceme za svého krále a pána a jsme nuceni se mu vzepřít. Třebaže jsme kdysi chtěli rádi uznat jeho polodědictví a zcela jsme se pro ně zasadili, teď naopak pro všecky ty závažné příčiny, které nám zastoupily cestu, nejenže tím už nejsme povinni, nýbrž to ani udělat nesmíne. A jakým vůbec způsobem, ptáme se, bychom měli přijmout za svého ochránce ščlověka, jemuž je každá spravedlnost odporná, jemuž řád vlasti halistě odmlouvá a jemuž se její práva bytostně vzpírají, leč by se zdivočelost této jeho krutosti změnila v šlechetnou mírnost? Jak bychom měli poslouchat někoho, kdo není poslušný ani božího zákona, ani lidskosti, ani spravedlnosti, a zvolit a povýšit na královský trůn toho, kdo v království běsní jako kyj mezi stromy a ze všech sil chystá zkázu církvi Páně a křesťanské víře? Toho ať se nedopouštějí lidé, kteří žijí rozumně a které slib víry ze všeho nejvíce zavazujem nejvyššímu Bohu a spáse vlasti.

To vám proto oznamujeme, a jistě si to oznámení zasloužilo, aby událostem předcházející vrtkavá pověst, která se mnohdy náramně odchýlí od pravdy, je-li nestejně vyprávěna větším počtem lidí, u nichž narazila na různá přání, neurazila snad váš sluch, nezmátla srdce přátel a nepodnítila mysl mnohých k nenávistem nebo válkám proti nám jakožto škůdcům a aby vám nahá prava událostí poskytla látku k správnému posouzení a vlídnému smýšlení o nevinných. Přejeme si, abyste popravdě věděli a nevěřili těm, kdo vám budou vyprávět něco jiného, že jsme nikdy nic jiného neměli na srdci než to, abychom důsledně milovali nejsvětější křesťanské náboženství a zcela postačující boží zákon, v němž je celé a dokonalé štěstí světa, cíl a základ všeho, co si máme přát a oč v tomto životě máme usilovat. Od lásky k tomuto zákonu nechceme žádným odklonem odbočit, nýbrž jej v životě i ve smrti, pokud stačíme, prosazovat a zachovávat.

Proto také sevřeni rozkazem zákona Páně s oddaností a láskou máme přilnout, pokud stačíme, k velebnému přijímání večeře Páně pod obojí způsobou, dřeni to všech toužebných milostí, které z ní vyplývají.

Podobně má být slovo Kristova kázání, jež podle apoštola (2. Timotheovi 2,9) nesmí být spoutáno, všude svobodně z potřeb rozumné nutnosti skrze věrné služebníky hlásáno, aby se všem stávalo dostupným.

Rovněž žádáme, aby kněží Páně dali výhost vší světské pýše a žili po apoštolském vzoru svatého Řehoře podle příkazů, které jim dal sám Pán a jež blíže vysvětlujeme v příloze k tomuto prohlášení, zdrženlivě a v hmnotné skromnosti v souladu s evangelijním a apoštolským podáním, které se jich týká.

Posléze se zasazujeme o to, aby zcela bezúhonné České království bylo očištěné zachováno při své bývalé pověsti a při své starobylé i přirozené čestné slávě, a aby byla zavřena ústa všem, kdo je zle obviňují a zlehčují, tak ovšem, že v tom všem o nic jiného neusilujeme než mezi sebou prosadit boží zákon a tak se líbit nejlaskavějšímu našemu Pánu, vítězi nad životem a světem, Ježíši Kristu.

Obracíme se na shovívavost vaší náklonnosti k nám a na všechny pány bez rozdílu, kdo mají péči o toto naše křesťanské náboženství, a na milovníky a příznivce nejkřesťanštějšího Českého království, a naléhavě vás při milosrdenství Pána Ježíše Krista prosíme, aby sám zákon Pána Ježíše Krista spolu s uvedenými důkazy naší neviny došly u vás i u ostatních, jakožto soudců spravedlivých a poctivých a posluchačů přejných, nestranné přímluvy, statečné obrany a trvalého očištění.

Ukrutnost řečeného krále se v této chvíli rozhořela do tak veliké zuřivosti, že proti nám útočně roznítil národy jednotlivých krajin a zejména přivedl na záhubu tohoto království vévody rakouské a oblehl hlavní město Prahu s úmyslem je dobýt a zahubit křesťany obojího pohlaví spolu s nevinnými dětmi. Důvěřujíce v pomoc všemohoucího nijak se neděsíme královy tvrdosti. Proto, vznešený kníže a vašeho slavného města urození páni, naši laskaví příznivci, pokorně si tímto listem vyprošujeme na vaší osvědčené vládě, abyste se rozhodli pozdvihnout k naší záštitě vítězné rámě své zmužilosti proti připomenutému nejzpupnějšímu králi, který se odvažuje válečně povstat proti nejvyššímu Bohu útokem na jeho zákon. Nedůstojné je jméno i život tohoto člověka v mravech nejsvévolnějšího a ve slibech nejlstivějšího. V poslední době proti nám ničeho nedosáhl mečem, mnohého však úskokem, úklady, paděláním listin a lživými sliby, jimiž už svedl leckteré pány a města našeho království. Žárlí jako nikdo na vaše přeslavné jméno a skvělé zářící slávu a za tisíc starých křivd, kterých se na vás dopustil, sotva vám dá náhradu, až se octne ve věčném ohni pekel. Přispějte nám na pomoc tím, že po zralé a předvídavém uvážení, které je vám vlastní, vyšlete svá vojska do Rakouska a do ostatních zemí rakouských vévodů, a napadněte a zkroťte bezbožné ty vévody, aby ve spojení s králem tvrdě neudeřili proti vám, jako již udeřili na nás. Kdybychom my byli potlačeni a poraženi, čehož Bůh nedej, potom na vás jistě udeří s ještě větší zpupností a tvrdostí, ano posíleni pádem druhých, dolehnou tvrdě netoliko na vás, nýbrž se svou tvrdou šíjí vzpřímí nad celým světem. Jestliže vláda vaší vznešenosti ráčí příznivě vyslyšet tuto naši žádost k prospěchu stejně našemu jako vašemu, pak jsme ochotni na vaši žádost postavit stejný počet anebo více tisíců svých ozbrojenců a zavážeme se rovným dílem k vzájemné službě. Prosíme, abyste svou laskavou písemnou odpovědí uspokojili posla, doručovatele tohoto listu.

Dáno v Praze 10. dne měsíce července léta Páně 1420.