Pražané píší benátskému dóžeti Tommasu Mocenigovi (Magnifice princeps et domine) a benátské městské vládě (legalesque ac spectabiles fautores carissimi). Oznamují, že nejnaléhavější starostí je starost o vlast, kterou vždy milovali právě ti nejušlechtilejší lidé, a protože zjistili z velkého množství projevů, ze zcela zřejmých známek i skutků a z průkazného svědectví událostí, že římský král Zikmund (Sigismundus) je kvůli přijímání pod obojí způsobou největší nepřítel a nenávistný protivník koruny a nejkřesťanštějšího Českého království (regni Bohemiae), které se těší skvělé pověsti. Zikmund se stal nesmiřitelným pronásledovatelem českého jazyka, což dosvědčují jeho skutky a činy, které připomínají:
Především na kostnickém koncilu (in Constantiensi concilio), jehož byl strůjcem, dal husity jako kacíře nespravedlivě odsoudit a přikázal jejich pronásledování jako úhlavních nepřátel křesťanů pro řečené svaté evangelické a Kristem (Christo) ustanovené přijímání, jasně vypsané čtyřmi evangelisty a také v listech Pavlových (epistolis Pauli) a potvrzené mnohými usneseními církve a svědectvím svatých učitelů, a jehož se od časů prvotní církve prospěšně užívalo po dobu delší 1000 let a dodnes se spolehlivě zachovává v četných křesťanských zemích, jako království Řeků (Graecorum), Indů (Indorum) a jiná východní království. Zikmund dal souhlas a dnes dokonce znovu k příkoří a na věčnou urážku svého rodného kraje pro pouhé hanebné udání a beze všeho ohledu k pořadu práva božího nebo lidského, proti věřícím Českého království, kteří nebyli ani usvědčeni, ani dosud vůbec slyšeni, přikazuje, podněcuje a zajišťuje nikoli onen kříž Kristův, nýbrž onen bezbožný kříž antikristův. Jako soudce, jemuž je cizí spravedlnost a všecka vladařská šlechetnost, dal tento kříž zdvihnout a vyhlásit prostřednictvím svého legáta Fernanda (suo legato). Odsoudil tak samu Kristovu víru jako věrolomnou. Toho se dopustil v naději, že snad dosáhne římského císařství (imperatorium Romanum), i kdyby měl přitom proměnit České království v požár a popel.
Dále rozkázal odsoudit a upálit vraždou muže osvědčené svatosti a dobré paměti mistra Jana Husa (Johannem Hus), jenž životem a mravy neměl mezi mnohými rovného, a to navzdory ochrannému listu, který mu Zikmund vydal, stejně jako Jeronýma (Jeronymum), a 15. března (novissime) ve Vratislavi (in Wratislavia) pražského měšťana (urbis Pragensis civem) Jana Krásu (Johannem Krasa), čímž způsobil trvalou pohanu a poskvrnění Českému království.
Posléze roku 1415 odcizil ve prospěch Fridricha Hohenzollernského od koruny Českého království braniborské markrabství (marchionatum Brandenburgensem), které koruně připsal císař Karel IV. (Karolo imperatore). Podobně dal roku 1402 bezprávně řádu německých rytířů (Brutenis) do zástavy Novou marku (antiquam Marchiam) a se souhlasem připustil, aby olomoucké biskupství (episcopatus Olomucensis) bylo roku 1416 obsazeno zrádcem Českého království Janem Železným, když si pro to zjednal podvodem papežské listiny a odstranil Aleše z Březí, který tam byl na přání krále Václava IV. (Wenceslai) řádnou volbou kapituly ustanoven a potvrzen. A trestuhodně dalekosáhle okleštil zákony a svobody království.
Konečně uzavřel přátelství a spolky s bavorským vévodou (duce Bavariae) Janem z Neumartku (Hanussio) a s míšeňskými markrabími (marchionibus Misnensibus) Fridrichem a Vilémem, odedávna pronásledovateli a pustošiteli království, a zosnoval dohody a svazy a přátelské sňatky s jinými nepřáteli království, zatímco na příznivce Českého království, jeho hrabata a pány dal zjevně dolehnout svým hněvům, nenávistem, křivdám, násilnostem, tyranským svévolím a jiným zlům, jako zjevný nepřítel království a jeho obyvatel. Kutnohorské Němce (Chutnenses Teutonicos), nad něž není nadutějších mravů a na jejichž bezbožných rukách mokvá krev na 200 panen, dětí, těhotných žen a mužů, kteří byli vyvražděni v Malíně (in Malyn), navedl z holé nenávisti k českému jazyku, aby naházeli do šachet a zahubili mnoho set lidí, mistrů, studentů, kněží a prostých bezbranných vesničanů pro pouhé přijímání z kalicha. A to s tak, jak se rozkřiklo s ujednáním vyplatit těm, kdo jim Čecha (Boemum) vydají, za laika 1 (unam), za kněze 5 kop (quinque sexagenas), aby tak jidášským obchodem a z podnětu Zikmunda pohubili a poplenili celý český jazyk.
Pražané se táží, kdo by se nehněval a netruchlil při pohledu na takovou zločinnost, na záhubu krajanů a vyvražďování obyvatel Českého království, na jejich olupování a vypalování, na křivdy a potupy. Pokládají otázku, zda je tohle spravedlnost dobrého správce, laskavost panovníka, či se takto uvádí nový vládce? Dodávají, že přeci není ještě zvolen za krále, ani korunován, nýbrž je od některých pouze požadaný (postulatus), a protože není zákonným soudcem, přijatým podle práva království, ba dokonce se sám zavázal vyhubit ohněm i mečem všechny věrné obyvatele království, kteří přijímají pod obojí způsobou a s ním se nesrovnávající v opačném bludném učení. Dokonce před některými pražany prohlásil, že se tak rozhodl učinit, i kdyby měl celé České království do základů zničit a obrátit v plameny, na místo dosavadních obyvatel uvést cizozemce, a měl spolu s duší i tělem ztratit všechna království, které získal. A toto své rozhodnutí za nic nezmění a neodvolá. A i když s ním pražané jednali slušně a se vší poníženou pokorou prosili, aby se alespoň přede vším jiným postaral o spravedlnost a dopřál obyvatelům království alespoň svobodné slyšení, zatvrdnul jako ocel a propadl záchvatu zuřivosti. A tak se stalo, že mu nic nebylo tak nesnesitelné a obtížné, jako aby se před ním ozvaly spravedlivé prosby za spásu, jichž by spravedlivý soudce neměl odepřít ani židům a pohanům. Rovněž nebylo nic, čemu by se Zikmund oddával s větší lehkomyslností a snadností, nežli úsilí vyhladit pravdu o přijímání těla a krve Páně, který má svého původce v Bohu. Tímto způsobem usiloval svévolně zneuctít České království, které je svou přirozenou povahou chvályhodné a svými mravy i činy počestné, a napáchat proti tomu království tolik špatností, jakých se nedopustil a dopustit nemohl žádný z dřívějších králů od počátků rodící se Čechie až doposud.
Pražané prosí benátského dóžete a městskou vládu, aby proti králi Zikmundovi zasáhli. Protože nyní ukrutnost krále Zikmunda vzplanula takovou měrou, že proti pražanům poštval zástupy shromážděné z jednotlivých zemí, zvláště pak rakouské vévody Albrechta V. a Arnošta Habsburského, aby oblehl město Prahu (Pragensem circumvallavit capitalem civitatem) a nevinné dítka zahubil. Navíc je podle nich Zikmund člověk nejsvéhlavější v mravech, ale i za nejlstivější ve slibech, který proti pražanům mečem ničeho nedosáhl, zatímco mnohého dosáhl podvodem, úskoky, paděláním listin, lživými sliby, jimiž svedl již mnohé pány a mnohá města Českého království. Pražané proto žádají měšťany Benátek, aby jim pomohli tím, že pošlou svá vojska do všech zemí rakouských vévodů (terras ducum Austriae) a napadnou je všemi prostředky.
- A: N/A
- B: OSZK Budapest; Clmae 260; fol. 16v‒18r; aktuální uložení neověřeno
- C: ANM Praha; Sbírka C ‒ Muzejní diplomatář; sub dato
- Tomek 1879-IV, s. 54, 77
- Tomek 1899-IV, s. 53, 76
- Pekař 1930-III, s. 64
- Pekař 1933-IV, s. 36. pozn. 2
- Macek 1956-I, s. 221
- Zane 1981, s. 139
- Molnár 1982a, s. 13
- Šmahel 1993-III, s. 46
- Kavka 1998, s. 55, 67
- Čornej 2000, s. 266
- Šmahel 2002-II, s. 1093
- Jurok 2006, s. 14
- Coufal 2012, s. 111, 123, pozn. 30, s. 136, pozn. 96
- Čornej 2019, s. 218
Přepis regestovaného dokumentu
Omnimodæ promptitudinis apta servimina et veritatem nar- rantibus credere, innocentibus compati et juste de justis sentire ac judicare. Magnifice princeps et domine, legalesque ac spectabiles fautores carmi! Cum inter singulas humanorum actuum curas, quibus mortalium genus premitur & ruinatur, una potissima, quæ omnes simul complectitur titulos gratiarum, sit cura patriæ, quam quia nobilissimi quique semper amaverunt gloriosoque certamine dulcissimam vitam res atque corpora pro carissima salute patriæ opposuerunt felices imo post mortem illustrem sempiterni nominis apud posteros extendunt memoriam; et ex adverso qui patriam neglexerunt, infames, extorres et degeneres ipso nomine cum vita caruerunt. Et quia nos plurimis signis evidentibusque signorum et factorum argumentis, rerum indiciis et infallibilibus cognovimus argumentis, quod prætensæ serenitatis princeps Sigismundus rex Hung. coronæ et christianissimi regni Bohemiæ, fama et gloria magnificisque operibus et patrum meritis, quorum semper gloriosa est memoria, felicissimi et ab experto probatissimi, licet absque ullo demerito, sed tantumdem ac una occasione, quia divinissimæ eucharistiæ sacramento sub utraque specie, scil. panis et vini propter Christi et apostolorum institutionem fervore devotionis communicamus, sit potissimus hostis, crudelis æmulus, linguagiique Bohemici intolerabilis persecutor, quod ocularibus patet indiciis ex ejus factis et gestis infrascriptis:
Primo, quia in Constantiensi concilio, cujus ipse rex autor, patronus et rector erat, nos propter prædictam sanctam evangelicam et a Christo institutam communionem quatuor evangelistarum et in epistolis Pauli luculenter exarataimn et plurimis ecclesiæ decretis ac sanctorum doctorum testimoniis, quorum in ecclesia est saluberrima auctoritas, comprobatam et ab ecclesia primitiva amplius quam per annos mille salubriter practizatam, et hodie per plurimorum Christianorum regna tentam et observatam, ut est Græcorum, Indorum et aliorum regnorum orientalium ceterorumque regnorum plurimorum, quæ propter hoc damnare extremæ dementiæ foret, tamquam hæreticos injuste damnare et ut hostes Christianorum potissimos persequi jussit et permisit; et hodie nativo postposito amore patriæ, ad nativæ suæ regionis injurias et perpetuas offensas itidem jubet, stimulat et procurat contra fideles regni nostri, nullo penitus juris divini aut humani ordine servato, nec convictos necdum auditos, sed ad solam et detestabilem hominum delationem, qua ratione Christus damnari poterat, ex circumlocutionibus hominum malignorum, non illam Christi crucem, nescientem innocentes opprimere et se diligentes perimere, sed illam impiam crucem Anti- christi, velut judex a quo proscripta est justitia et gubernantium omnis clementia nichil nobis conscii, fecit suo legato cruentis manibus erigere et pollutis perfidia labiis promulgare, et sic ipsam fidem Christi tamquam perfidiam condemnare et in dei veritatem pugnaturas gentes inflammare. Hæc fecit auspicatus, quod exemplo crudelitatis imperium Romanum posset attingere, etiam si regnum Boemiæ debuerit in flammas et favillas com- mutare; cum tamen virtute sola imperatoria eriguntur solia et humanitatis clementia judicioque æquitatis amplius quam sanguine sublimantur.
Ceterum quia comprobatæ sanctitatis felicisque memoriæ virum M. Joh. Hus, qui vita et moribus præcellenter vixit (p. 33) inter multos sine pari, sub suo salvo aut potius calvo conductu, similiter Jeronymum quatuor universitatum magistrum et philosophum utique admirandum eadem crudelitatis nece jussit condemnari et exuri. Et novissime in Wratislavia famosum virum Johannem Krasa, integrum fide et virtute constantissimum, inclytæ urbis Prag. civem, in notam et maculam regni nostri perpetuam nonnisi occasione communionis prædictæ jussit inhumaniter equis trahi, et absiliente carne ad nuda ossa corpore laniari et tandem constantem virum damnari & comburi. Demum marchionatum Brandenburgensem, coronæ regni nostri asscriptum et divæ memoriæ Karolo imperatore domino nostro semper Augusto clarissimorumque patrum nostrorum mortis sudore et sanguine conquisitum, nullo jure desuper habito, a corona alienavit. Similiter ex eadem injuria antiquam Marchiam Brutenis obligavit, et in occupationem episcopatus Olomucensis, cujus collatio ad regem Boemiæ pertinere dinoscitur, amoto abinde ad sermi principis D. Wenceslai Rom. & Boh. regis divæ me- moriæ præsentationem ac capituli canonicam electionem instituto et confirmato, hominem pervicacissimum et regni nostri proditorem, literas papales desuper surreptitie obtentas approbando admisit. Et in his omnibus non parum legibus, juribus et libertatibus regni, quæ primus conservare debuit et usque ad sanguinem defendere et tueri, damnabiliter derogavit. Tandem in grande præjudicium regni cum duce Bavariæ Hanussio, improba prole pravi patris, nec non cum marchionibus Misnensibus, regni nostri antiquis et ardentissimis persecutoribus et vastatoribus, junxit amicitias, foedera fecit et pacta ligasque construxit, amicitiasque cum aliis inimicis regni copulavit, et cum promotoribus regni, comitibus, baronibus iras, odia, injurias, violentias, tyrannides et alia mala, quæ præterire suadet humanitas, patenter perpetravit, ita ut per hæc omnia gestorum et signorum indicia se regni et regnicolarum ostenderet patentem inimicum et inimicorum potissimorum fautorem et amicum. Chutnenses Teutonicos, homines omnibus moribus insolentissimos, quorum adhuc impiæ manus madent cruore virginum, infantium, mulierumque gravidarum et virorum citra ducentos in Malyn oppido regni nostri, ex nudo linguagii odio, tempore parvo multa centena hominum, magistrorum, studentium, sacerdotum et humilium inermiumque villanorum, sola occasione communionis supradictæ, justitiariæ obmisso ordine, fossis injicerent et truncarent in tantum, ut etiam inhumanissimo nefandissimoque pacto, prout fama nuntiat, se pro laico unam, pro sacerdote quinque sexagenas, qui eis Boemum afferret, daturos astringerent, ut sic commercio Judæ et stimulo dicti regis totum linguagium perimerent et vastarent. O malum, o plus quam malum! quis te videt et non indignatur? ...etc.. .Hæccine principis clementia et primitiæ novi imperantis! qui necdum existens rex Boemiæ electus aut coronatus, sed dumtaxat per quosdam postulatus, nec judex legitimus per jura regni assumtus et acceptus,.... gravi sacramento se astrinxit igne et gladio perimere, etiam, ut coram aliquibus ex nostris proprio ore fassus est, si deberet totum regnum Boemiæ penitus destruere et in flammas convertere et alienigenas in loca prædictorum superinducere, et omnia regna, quæ conquisivit, una cum corpore et anima perdere, nec hoc se velle aut posse ullatenus aliter immutare aut (p. 34) retractare. Contra quas crudeles insolentias nobis ipsum pie alloquentibus et omni subjecta humilitate deprecantibus, ut saltim aliis obmissis ante justitiam ministraret ac præstaret regnicolis audientiam expeditam: sed ipse cum sic a nobis hu- militer et modeste peteretur, factus adamante durior veluti si aculeis stringeretur, coepit ad furiosi similitudinem membra agitare .... Ideo . . . ipsum in regem et dominum nostrum... jam nolumus et reniteri cogimur etc.... „prout in cedula præsentibus interclusa talia clarius declarantur“ (i. e. IV articuli Pragenses)...
Cum autem ad præsens dicti regis crudelitas in tantum sæviendo exarserit, ut de singulis regionibus adversus nos insultando gentes congregatas inflammaret, duces Austriæ præesertim in hujusmodi regni destructionem adducens, Pragensem circumvallavit capitalem civitatem, intentione expugnandi eandem et Christi fideles utriusque sexus unacum innocentibus infantulis perimendi, cujus austeritatem confisi de auxilio omnipotentis minime formidamus : ideo princeps magnifice, una cum inclytæ urbis vestræ ingenuis dominis, fautoribus nostris gratiosis, vestram commendatam Dominationem præsentibus humiliter ex- oramus, quatenus contra superbissimum regem prædictum,.... qui noviter erga nos nulla gladio, plura fraude obtinuit, dolis, falsariis literarum promissionumque figmentis, quibus jam plures seduxit barones et urbes regni nostri, vestrique præclari nominis fulgentissimæque gloriæ æmulum præcipuum,.... vestræe virtutis victoriosum brachium in nostrum præsidium velitis suscitare et auxilium ferendo exercitus vestros in Austriam ac ceteras terras ducum Austriæ destinare, ipsosque nefandos duces, ne contra vos cum eo veluti modo contra nos durius insolescant... invadere et domare ... Quodsi Vrae Magnificentiæ Dominatio hæc ipsa vota nostra in nostrum modo pariterque vestrum bonum feliciter exaudire dignabitur, extunc ad vota vestra per totidem aut plura armatorum millia parati erimus et obligati obsequi pariter et servire. Responsoque vestro benigno nuntium per præsentem cupimus literatorie consolari. Dat. Pragæ, xa die mensis Julii, anno domini MCCCCXX°:
Překlad regestovaného dokumentu (moderní čeština)
Ujištění o našich všestranných pohotových službách a přání, abyste věřili těm, kdo mluví pravdu, spolucítili s nevinnými a spravedlivě smýšleli a soudili o spravedlivých.
Vznešený kníže a pane a předrazí, zákonů dbalí a vážení příznivci.
Ze všech starostí, které skličují a vysilují smrtelné lidské pokolení, nejnaléhavější, jež si zasluhuje všechny vděčné pocty, je starost o vlast. Tu vždycky milovali právě nejušlechtilejší lidé a dovedli za předrahou záchranu vlasti v slavném zápase s radostí položit nejdražší život, statky i tělo, takže se po smrti těší u potomků slavné památce trvalého jména, kdo však naopak o vlast nedbali, spolu se životem ztratili samo jméno jako lidé bezectní, zbavení domova a odrodilci. Nuže, my jsme se přesvědčili z velkého množství projevů, ze zcela zřejmých známek i skutků a z průkazného svědectví událostí, že Zikmund, vladař předstírané jasnosti, král uherský, je největší nepřítel a krutě nenávistný protivník koruny a nejkřesťanštějšího Českého království, které tak šťastně slyne slavnou pověstí, skvělými výkony a zásluhami otců a tolikrát se už osvědčilo, a to pro žádnou jinou příčinu než pouze pro tu jedinou, že se zápalem zbožnosti přijímáme svátost božské večeře Páně pod obojí způsobou chleba a vína, protože tak ustanovili Kristus a apoštolové. Že se Zikmund stal nesmiřitelným pronásledovatelem českého jazyka, očitě dosvědčují jeho skutky a činy, které zde připomínáme:
Především na kostnickém koncilu, jehož byl strůjcem, ochráncem a pořadatelem, dal nás král jako kacíře nespravedlivě odsoudit a přikázal nás pronásledovat jako úhlavní nepřátele křesťanů pro právě řečené svaté evangelické a Kristem ustanovené přijímání, jasně vypsané čtyřmi evangelisty a v listech Pavlových a potvrzené mnohými usneseními církve a svědectvím svatých učitelů, jejichž autorita je v církvi neotřesená, a jehož se od časů prvotní církve prospěšně užívalo po dobu delší než tisíc let a dodnes se spolehlivě zachovává v četných křesťanských zemích, jako jsou království Řeků, Indů a jiná východní království a velký počet ostatních království, které by bylo krajně zpozdilé pro to odsuzovat. K tomu však dal král tehdy souhlas a dnes dokonce, stranou odsunuv lásku k rodné vlasti, znovu k příkoří a na věčnou urážku svého rodného kraje pro pouhé hanebné udání a beze všeho ohledu k pořadu práva božího nebo lidského, proti věřícím našeho království, kteří nebyli ani usvědčeni, ani dosud vůbec slyšeni ‒ tím způsbem by ovšem mohl odsoudit i Krista jen z pomluv zlovolných lidí ‒, přikazuje, podněcuje a zajišťuje nikoli onen kříž Kristův, který nevinné neutiskuje a ty, kdo ho milují, nehubí, nýbrž onen bezbožný kříž antikristův. Jako soudce, jemuž je cizí spravedlnost a všecka vladařská šlechetnost, dal tento kříž bez našeho vědomí zdvihnout krutýma rukama svého legáta a vyhlásit rty, poskvrněnými věrolomností. Odsoudil tak samu Kristovu víru jako věrolomnou a rozohnil národy k boji proti pravdě Páně. Toho se dopustil v naději, že odstrašující krutostí snad dosáhne římského císařství, i kdyby měl přitom proměnit české království v požár a popel, ačkoli přece trůny se budují jedině císařskou ctností a vyvyšuje je daleko lépe šlechetná lidskost a právně řádný soud než krev.
Dále rozkázal odsoudit a upálit touž krutou vraždou muže osvědčené svatosti a dobré paměti mistra Jana Husa, jenž životem a mravy neměl mezi mnohými rovného, a to navzdory ochrannému či spíše ohavnému listu, který mu vydal, stejně jako Jeronýma, mistra čtyř univerzit a filozofa vpravdě obdivuhodného, a zcela nedávno ve Vratislavi váženého Jana Krásu, muže bezúhonné víry a velmi stálého v ctnosti, měšťana slavného města Prahy, a způsobil trvalou pohanu a poskvrnění našemu království, když pro zmíněné přijímání dal toho statečného muže odsoudit, aby byl nelidsky vláčen koňmi, až se maso od těla odtrhávalo na holou kost, a teprve potom upálit.
Posléze od koruny našeho království odcizil, ačkoli k tomu neměl žádného práva, markrabství braniborské, které koruně připsal císař Karel božské paměti, náš pán vždy rozmnožitel říše, a jež bylo získáno smrtelným potem a krví našich přeslavných otců. Podobně a stejně bezprávně dal Prusům do zástavy Starou marku a se souhlasem připustil, aby olomoucké biskupství, na něž, jak známo, má podací právo České království, bylo obsazeno člověkem krajně umíněným a zrádcem našeho království, když si pro to byl podvodnou cestou zjednal papežské listiny a odstranil muže, který tam byl na přání nejjasnějšího vladaře pana Václava, římského a českého krále božské paměti, řádnou volbou kapituly ustanoven a potvrzen. A trestuhodně v tom ve všem dalekosáhle okleštil zákony a svobody království, které měl on první zachovávat a až do krve obhajovat a střežit.
Konečně s velkým ohrožením království uzavřel přátelství a spolky s bavorským vévodou Hanušem, hnusným synem ničemného otce, a s markrabími míšeňskými, odedávna vášnivými pronásledovateli a pustošiteli našeho království, a zosnoval dohody a svazy a přátelské sňatky s jinými nepřáteli království, zatímco na příznivce království, na jeho hrabata a pány dal zjevně dolehnout svým hněvům, nenávistem, křivdám, násilnostem, tyranským svévolím a jiným zlům, jež všecka vyjmenovat nám brání lidskost, takže se ve všech těchto tak nápadně projevených činech ukázal jako zjevný nepřítel království a jeho obyvatel a příznivec i přítel jeho největších nepřátel. Kutnohorské Němce, nad něž není lidí nadutějších mravů a na jejichž bezbožných lukách dosud mokvá krev panen, dětí, těhotných žen a mužů, jichž bylo na dvě stě vyvražděno v Malíně, městečku našeho království, navedl z holé nenávisti k našemu jazyku, aby v krátké lhůtě naházeli do šachet a zahubili mnoho set lidí, mistrů, studentů, kněží a prostých bezbranných vesničanů pro pouhé přijímání z kalicha, a to s tak naprostým zanedbáním právního řádu, že se docela zavázali, jak se rozkřiklo, z gruntu nelidským a přímo zločinným ujednáním vyplatit těm, kdo jim Čecha vydají, za laika jednu, za kněze pět kop, aby tak jidášským obchodem a z podnětu řečeného krále pohubili a poplenili celý náš jazyk.
Ó zlo, ó více než zlo! Kdo se nepohorší při pohledu na tebe! Kdo nezesmutní, když si tě uvědomí? Kdo se nedá do pláče, má-li se na tebe dívat? Kdo má tak neúprosné srdce, aby potlačil náhlý proud slz, ošklivosti a bolesti nad tak velikou potupou a zkázou krajanů, nad utrpením obyvatel království, nad chudými, vydanými v plen kořištění, žhářství, příkořím a lživým obviněním? Je tohle snad spravedlnost dobrého vladaře, je tohle šlechetnost panovnická a jsou tohle prvotiny nové vlády? Ačkoli ještě nebyl za českého krále ani zvolen ani korunován, nýbrž toliko od některých požádán, ačkoli nebyl podle práv království uznán a přijat za zákonného soudce, nejen dovolil, nýbrž dokonce těžkou přísahou se zavázal zničit ohněm a mečem všechny věrné obyvatele království, kteří přilnuli k velebnému přijímání večeře Páně pod obojí způsobou a nedali za pravdu jeho opačnému bludu. K tomu se zavázal, jak před některými z našich výslovně řekl, i kdyby měl celé české království do základů zničit a obrátit v plameny a osadit cizozemci místa, z nichž vyhnal domácí lidi, a i kdyby měl s duší i tělem ztratit všechna království, jichž dobyl, a to rozhodnutí že nikdy v ničem nezmění ani neodvolá. Když jsme ho z odporu k těmto urkutným nehoráznostem poctivě oslovili a ve vší ponížené pokoře prosili, aby nechaje všeho ostatního se především postaral o spravedlnost a aspoň popřál obyvatelům království svobodné slyšení, on, ač jsme se na něho obrátili s žádostí tak pokornou a kromnou, ztvrdnul jako ocel a stal se neúprosnější než Domicián a Dionysius, k spravedlivým prosbám zcela hluchý, a hned nato jako soudce, od něhož se vdálilo právo a slušnost, odhodiv všechen mravní cit jakoby ostny bodán začal na způsob šílence zmítat rukama nohama, takže bylo jasné, že nejedná ze zápalu pro spravedlnost, ale naopak řádí hůř než tyran.
A tak se stalo, že mu nic není nesnesitelnější a obtížnější než třeba jen zaslechnout sebenepatrnější ohlas našich oprávněnách proseb za záchranu vlasti, proseb, jichž by spravedlivý soudce neměl odepřít ani židům a pohanům, a nic nepodniká tak ochotně a snadno jako vše, co směřuje k vyhlazení a zničení nesmrtelné boží pravdy o přijímání, která má svého původce i obránce v Bohu, a tak, seč mu síly stačí, spěchá zhanobit neodstranitelnou skvrnou hniloby nejkřesťanštější a zlaté království české, které ovšem nelze narušit, protože vlastní svou povahou napořád trvá hodné chvály pro své mravy a činy hodné cti. Proti tomuto království spáchal tak mnohé a tak veliké zločiny, jakých se nedopustil a dopustit nemohl žádný z králů od začátků zrodivších se Čech až dodnes.
Tak četnými tedy a tak velikými křivdami tohoto krále neříkám vydrážděni, ale přímo rozdrásáni, a varováni zárodečnými projevy tyranství a tolika nejvýš nebezpečnými hrozbami velmi mnohých lidí, kteří nám nejsou přízniví, bereme za svědka Nejvyššího, jehož se bojíme, že námi hýbá a nás pobízí nikoli touha po něčí slávě, ani marná chlubivost, ani dychtivost po vládě, ani smělá hrdost postavit se i králům anebo chuť komukoli uškodit nebo ublížit, nýbrž pouze vážná a nevyléčitelně bolestná horlivost pro zákon Páně a nejdražší touha osvobodit naši nevinnou vlast z příšerného jha hořkého otroctví: tohoto člověka dnes už nechceme za svého krále a pána a jsme nuceni se mu vzepřít. Třebaže jsme kdysi chtěli rádi uznat jeho polodědictví a zcela jsme se pro ně zasadili, teď naopak pro všecky ty závažné příčiny, které nám zastoupily cestu, nejenže tím už nejsme povinni, nýbrž to ani udělat nesmíne. A jakým vůbec způsobem, ptáme se, bychom měli přijmout za svého ochránce ščlověka, jemuž je každá spravedlnost odporná, jemuž řád vlasti halistě odmlouvá a jemuž se její práva bytostně vzpírají, leč by se zdivočelost této jeho krutosti změnila v šlechetnou mírnost? Jak bychom měli poslouchat někoho, kdo není poslušný ani božího zákona, ani lidskosti, ani spravedlnosti, a zvolit a povýšit na královský trůn toho, kdo v království běsní jako kyj mezi stromy a ze všech sil chystá zkázu církvi Páně a křesťanské víře? Toho ať se nedopouštějí lidé, kteří žijí rozumně a které slib víry ze všeho nejvíce zavazujem nejvyššímu Bohu a spáse vlasti.
To vám proto oznamujeme, a jistě si to oznámení zasloužilo, aby událostem předcházející vrtkavá pověst, která se mnohdy náramně odchýlí od pravdy, je-li nestejně vyprávěna větším počtem lidí, u nichž narazila na různá přání, neurazila snad váš sluch, nezmátla srdce přátel a nepodnítila mysl mnohých k nenávistem nebo válkám proti nám jakožto škůdcům a aby vám nahá prava událostí poskytla látku k správnému posouzení a vlídnému smýšlení o nevinných. Přejeme si, abyste popravdě věděli a nevěřili těm, kdo vám budou vyprávět něco jiného, že jsme nikdy nic jiného neměli na srdci než to, abychom důsledně milovali nejsvětější křesťanské náboženství a zcela postačující boží zákon, v němž je celé a dokonalé štěstí světa, cíl a základ všeho, co si máme přát a oč v tomto životě máme usilovat. Od lásky k tomuto zákonu nechceme žádným odklonem odbočit, nýbrž jej v životě i ve smrti, pokud stačíme, prosazovat a zachovávat.
Proto také sevřeni rozkazem zákona Páně s oddaností a láskou máme přilnout, pokud stačíme, k velebnému přijímání večeře Páně pod obojí způsobou, dřeni to všech toužebných milostí, které z ní vyplývají.
Podobně má být slovo Kristova kázání, jež podle apoštola (2. Timotheovi 2,9) nesmí být spoutáno, všude svobodně z potřeb rozumné nutnosti skrze věrné služebníky hlásáno, aby se všem stávalo dostupným.
Rovněž žádáme, aby kněží Páně dali výhost vší světské pýše a žili po apoštolském vzoru svatého Řehoře podle příkazů, které jim dal sám Pán a jež blíže vysvětlujeme v příloze k tomuto prohlášení, zdrženlivě a v hmnotné skromnosti v souladu s evangelijním a apoštolským podáním, které se jich týká.
Posléze se zasazujeme o to, aby zcela bezúhonné České království bylo očištěné zachováno při své bývalé pověsti a při své starobylé i přirozené čestné slávě, a aby byla zavřena ústa všem, kdo je zle obviňují a zlehčují, tak ovšem, že v tom všem o nic jiného neusilujeme než mezi sebou prosadit boží zákon a tak se líbit nejlaskavějšímu našemu Pánu, vítězi nad životem a světem, Ježíši Kristu.
Obracíme se na shovívavost vaší náklonnosti k nám a na všechny pány bez rozdílu, kdo mají péči o toto naše křesťanské náboženství, a na milovníky a příznivce nejkřesťanštějšího Českého království, a naléhavě vás při milosrdenství Pána Ježíše Krista prosíme, aby sám zákon Pána Ježíše Krista spolu s uvedenými důkazy naší neviny došly u vás i u ostatních, jakožto soudců spravedlivých a poctivých a posluchačů přejných, nestranné přímluvy, statečné obrany a trvalého očištění.
Ukrutnost řečeného krále se v této chvíli rozhořela do tak veliké zuřivosti, že proti nám útočně roznítil národy jednotlivých krajin a zejména přivedl na záhubu tohoto království vévody rakouské a oblehl hlavní město Prahu s úmyslem je dobýt a zahubit křesťany obojího pohlaví spolu s nevinnými dětmi. Důvěřujíce v pomoc všemohoucího nijak se neděsíme královy tvrdosti. Proto, vznešený kníže a vašeho slavného města urození páni, naši laskaví příznivci, pokorně si tímto listem vyprošujeme na vaší osvědčené vládě, abyste se rozhodli pozdvihnout k naší záštitě vítězné rámě své zmužilosti proti připomenutému nejzpupnějšímu králi, který se odvažuje válečně povstat proti nejvyššímu Bohu útokem na jeho zákon. Nedůstojné je jméno i život tohoto člověka v mravech nejsvévolnějšího a ve slibech nejlstivějšího. V poslední době proti nám ničeho nedosáhl mečem, mnohého však úskokem, úklady, paděláním listin a lživými sliby, jimiž už svedl leckteré pány a města našeho království. Žárlí jako nikdo na vaše přeslavné jméno a skvělé zářící slávu a za tisíc starých křivd, kterých se na vás dopustil, sotva vám dá náhradu, až se octne ve věčném ohni pekel. Přispějte nám na pomoc tím, že po zralé a předvídavém uvážení, které je vám vlastní, vyšlete svá vojska do Rakouska a do ostatních zemí rakouských vévodů, a napadněte a zkroťte bezbožné ty vévody, aby ve spojení s králem tvrdě neudeřili proti vám, jako již udeřili na nás. Kdybychom my byli potlačeni a poraženi, čehož Bůh nedej, potom na vás jistě udeří s ještě větší zpupností a tvrdostí, ano posíleni pádem druhých, dolehnou tvrdě netoliko na vás, nýbrž se svou tvrdou šíjí vzpřímí nad celým světem. Jestliže vláda vaší vznešenosti ráčí příznivě vyslyšet tuto naši žádost k prospěchu stejně našemu jako vašemu, pak jsme ochotni na vaši žádost postavit stejný počet anebo více tisíců svých ozbrojenců a zavážeme se rovným dílem k vzájemné službě. Prosíme, abyste svou laskavou písemnou odpovědí uspokojili posla, doručovatele tohoto listu.
Dáno v Praze 10. dne měsíce července léta Páně 1420.