Papež Martin V. nařizuje Kunešovi ze Zvole (magistro Cunczoni de Zwole), svému kaplanovi (capellano nostro) a auditorovi apoštolského soudního paláce mistrovi (auditori causarum palacii apostolici), aby na žádost Jakuba ze Švábenic (Jacobus de Swabenicz), kněze olomoucké diecéze (presbiter Olomucensis diocesis), vyslechl a s konečnou platnosti rozhodl poslední apelaci v níže uvedeném sporu o farní kostel v Míšovicích (in Niespicz), který začal mezi knězem Jakubem a Petrem z Novosedlic jinak ze Slavkova, knězem olomoucké diecéze; jelikož zmíněný Petr zemřel v průběhu sporu, nařizuje také, aby řečeného Jakuba ze Švábenic uvedl apoštolskou autoritou k právům (surroges), která v jejich sporu měl zmíněný Petr z Novosedlic v době, kdy zemřel. Navíc uvedenému adresátovi nařizuje, aby mu udělil výše uvedený farní kostel, jehož roční důchod nepřevyšuje osm hřiven stříbra. Jako zdůvodnění mandátu se uvádí následující: před časem se smrtí rektora Štěpána uvolnil farní kostel v Míšovicích v olomoucké diecézi. Správcem majetků v této oblasti se stal z pověření římského a českého krále Zikmunda (Sigismundum, regem Romanorum et Bohemie) Aleš ze Šternberka odjinud z Holic (Alssonem de Sternberg alias de Holicz, gubernatorem bonorum dicti loci) a správcům této oblasti také náleží právo prezentace k uvedenému kostelu. Z tohoto titulu prezentoval zmíněný Aleš ze Šternberka Jakuba ze Švábenic Janovi XII. Železnému (Johanni), olomouckému biskupovi (episcopo Olomucensi), ke kostelu ho uvedl řádnou autoritou Pavel z Prahy (Paulum de Praga), generální vikář in spiritualibus olomouckého biskupa (vicarium dicti episcopi in spiritualibus generalem), a takto kostel kanonicky také Jakub ze Švábenic nabyl. Přesto výše zmíněný kněz Petr z Novosedlic falešně tvrdil, že kostel náleží jemu a zahájil s řečeným knězem Jakubem spor před výše uvedeným generálním vikářem. Ten svým konečným rozsudkem rozhodl ve prospěch často zmiňovaného Jakuba ze Švábenic. Z rozsudku se Petr z Novosedlic odvolal k pražské metropolitní kurii a nechal předvolat v apelačním sporu Jakuba ze Švábenic před soud Šimona z Prahy (Symone de Praga), bakaláře práva (bacallario in decretis), který byl pověřen vyslechnutím tohoto případu výše uvedeným olomouckým biskupem Janem, jenž byl z moci papežské ustanoven administrátorem in spiritulaibus et temporalibus pražské arcidiecéze (administrator in spiritualibus et temporalibus ecclesie Pragensis a sede apostolica deputatus). Pak však Šimon z Prahy přenesl prošetření sporu k apoštolskému stolci. Tehdy papež Martin V. pověřil konečným rozhodnutím sporu nejprve papežského auditora Capona de Laturre (quondam Capo de Laturre) a po jeho smrti Jana de Palena (Johanni de Palena). Druhý jmenovaný svým konečným verdiktem vyhlásil, že rozsudek výše uvedeného generálního vikáře byl špatný, a přisoudil řečený kostel Petrovi z Novosedlic, z čehož se odvolal Jakub ze Švábenic. Tehdy, v době ještě nerozhodnuté apelace, však zemřel často uváděný Petr z Novosedlic. Aby v této věci nevyvstal Jakubovi ze Švábenic nový protivník, pověřuje papež adresáta mandátu k vykonání výše uvedených soudních šetření a milostí.
- A: N/A
- B: AAV; R. Lat. 253 (Mart. V. a. VIII.; De exhibitis a. octavo)