Jakub ze Švábenic (Jacobum), kněz olomoucké diecéze (presbiterum Olomucensis diocesis) a rektor farního kostela v Míšovicích (rectorem parrochialis ecclesie in Neyspicz), žádá papežský stolec, aby nařídil papežskému auditorovi Janovi de Palena (domino Johanni de Palena) nebo někomu jinému na jeho místě, aby ho uvedl ke všem právům (surrogare), která měl v jejich níže specifikovaném sporu o uvedený farní kostel v Míšovicích zemřelý kněz téže diecéze Petr z Novosedlic jinak ze Slavkova (Petrum de Nawsedlicz, assertum prebiter dicte diocesis), a udělil mu také provizi k tomuto kostelu, jehož roční důchod nepřevyšuje osm hřiven stříbra; svou žádost zdůvodňuje následovně: o zmíněný kostel se rozhořel spor mezi žadatelem a řečeným Petrem z Novosedlic. Nejprve bylo jeho řešení předloženo oficiálovi v Olomouci, které vynesl konečný rozsudek ve prospěch řečeného kněze Jakuba. Z tohoto rozsudku se uvedený Petr odvolal k pražskému metropolitnímu stolci (ad sedem metropoliticam Pragensem) a Jan XII. Železný (per dominum Johannem), administrátor pražské arcidiecéze (administratorem ecclesie Pragensis), svěřil apelační spor bakaláři práva Šimonovi z Prahy (domino Symoni de Praga). Ten sice vykonal některé procesní kroky, vyjma konečného rozhodnutí, ale z určitých důvodů přenesl rozhodnutí sporu k papežskému stolci. Zde byl spor svěřen nejprve Capovi de Laturre (domino Capo de Laturre) a po jeho smrti výše zmíněnému Janovi de Palena, který ve věci odvolání vyslovil konečný rozsudek ve prospěch řečeného Petra z Novosedlic. Ten však po vynesení druhého rozsudku zemřel mimo kurii.
Papežský vicekancléř schvaluje supliku bez výhrad (Concessum ut petitur).
- A: N/A
- B: AAV; R. Suppl. 183 (lib. II de vacantibus per concessum a. octavo)