Vévoda IDAlbrecht V. Rakouský uděluje bratřím IDMartinu a IDBernardovi Ameiserům dvůr na předměstí IDIvančic se dvěma poplužími, platy a dalšími právy a příslušenstvím jako markraběcí léno.
Deperditum: zmíněno v listině vévody IDAlbrechta pro IDMartina a IDBernarda Ameisery z 1. dubna 1432 (viz regest).
V posledním zpracování dějin IDIvančic je manský dvůr lokalizován do oblasti před IDDolní bránou, současně se zde však nachází nepřesná informace, že IDAlbrecht dvůr IDMartinovi a IDBernardovi Ameiserům zapsal listinou z 1. dubna 1432 (viz regest; srov. Čejka a kol. 2002, s. 164). Touto listinou však IDAlbrecht pouze povolil držitelům dvora, kterým tento majetek již dříve udělil jako markraběcí léno, jak blíže dosvědčuje jeho listina (výše rekonstruované deperditum), zapsat na dvoře věno svým manželkám, anebo dvůr zastavit. Kdy došlo k udělení dvora IDMartinovi a IDBernardovi Ameiserům, a tedy k vydání našeho deperdita, je otázkou. Protože IDIvančice byly v říjnu 1424 dobyty táborským vojskem a na příštích deset a půl let se staly sídlem významné táborské posádky (Čejka a kol. 2002, s. 158), je málo pravděpodobné, že by k oblénění došlo až po této události. Rekonstruované deperditum tak nejspíše patří již do roku 1424, tj. do prvního roku IDAlbrechtovy moravské vlády.