Vévoda Albrecht V. Rakouský povoluje bratřím Martinovi (Merten) a Bernardovi Ameiserům (Bernharten, gebrüdern den Amaissern), kterým kdysi propůjčil dvůr před Ivančicemi (Eybanczicz) se dvěma poplužími, platy a dalším příslušenstvím coby léno moravského markraběte, jak blíže dosvědčuje jeho lenní listina, aby na tomto majetku zapsali věna svým manželkám, anebo v případě potřeby dvůr libovolným osobám zastavili. Případní zástavní držitelé však musí vykonávat obvyklé služby markraběti, jak je zvykem dle lenního práva Moravského markrabství (als von alter ist herkomen und als lehens und der markgrafschaft zu Meͣrhern recht ist).
- Vévoda Albrecht V. Rakouský: [dle Posse 1910, tab. 19, č. 4: † : ALBERTVS · DEI · GRA · DVX · AVSTRIE · STIRIE]; červená v misce z přírodního vosku; přivěšená na pergamenovém proužku
- A: NA Praha; AČK; inv. č. 1529
- B: ANM Praha; C ‒ Muzejní diplomatář; sub dato
- A: Monasterium
- B: N/A
V posledním zpracování dějin Ivančic je dvůr lokalizován do oblasti před Dolní bránou, současně se zde však nachází nepřesná informace, že vévoda Albrecht 1. dubna 1432 zapsal lenní dvůr před Ivančicemi Martinovi a Bernardovi Ameiserům, kterým současně povolil na dvoře zapsat věno manželkám, anebo dvůr zastavit (Čejka a kol. 2002, s. 164). Ve skutečnosti regestová listina uvádí, že k oblénění Martina a Bernarda Ameiserů dvorem před Ivančicemi došlo již někdy dříve (vormalen), a odvolává se na tehdy vydanou lenní listinu (viz regest ). Kdy byla tato lenní listina vydána, je otázkou. Protože Ivančice byly v říjnu 1424 dobyty táborským vojskem a na příštích deset a půl let se staly sídlem významné táborské posádky (Čejka a kol. 2002, s. 158), je málo pravděpodobné, že by k oblénění Martina a Bernarda Ameiserů došlo až po této události. Pravděpodobnějším se jeví, že nedochovaná lenní listina patří ještě do roku 1424, tj. do prvního roku Albrechtovy moravské vlády.
Přepis regestovaného dokumentu
Wir Albrecht, von Gotes gnaden herczog ze Österreich, ze Steir, ze Keªrnden und ze Krain, markgraf ze Meͣrhern und graf zu Tirol etc., bekennen, als wir unsern getrewn Merten und Bernharten, gebrüdern den Amaissern, vormalen verlihen haben ainen hof in der vorstat zu Eybanczicz gelegen mit zwain phlugen akkers, czinsen und allen andern rechten, als von alter darczů gehorent, der von uns als markgraven zu Meªrhern lehen rüret, nach lawt unsers lehenbriefs, den wir in darumb haben geben, daz wir denselben brüdern die sunder gnad getan und in geurlawbt haben wissentleich mit dem brief, daz si ir hawsfrawn umb ir heyratgut auf denselben hof mit der vorgemelten seiner zůgehörung geweisen, oder den sust nach iren notdurften, wem si wellen, verseczen mügen. Doch wem si den also verseczen, daz uns der davon diene und damit gehorsam sey, als von alter ist herkomen und als lehens und der markgrafschaft zu Meͣrhern recht ist, unvergriffen menicleich an seinen rechten ungeverleich. Mit urkunt des briefs, geben zu Wienn an eritag nach Letare in der vasten nach Kristi gepürde vierczehenhundert jar und darnach in dem zwayunddreyssigisten jare.
D(ominus) dux p(er) Wilh(elmum) Ebs(er) capit(aneum) in Bo(herlicz).