Papež Martin V. nařizuje scholastikovi pražského kostela (scholastico ecclesie Pragensis), aby přijal apoštolskou autoritou od Tomáše, rektora kaple sv. Mikuláše v Brně v olomoucké diecézi (Thomas rector capelle s. Nicolai in Brunna Olomucensis diocesis) případně od jeho prokurátora rezignaci na zmíněnou kapli, pakliže se tak rozhodne z vlastní vůle, a následně takto uprázdněnou kapli sv. Mikuláše, jejíž roční důchod nepřevyšuje 2 hřivny stříbra, aby udělil Václavovi ze Šlapanic, stálému vikáři v kostele sv. Petra v Brně (Wenceslaum de Lapanicz, perpetuum vicarium in ecclesia s. Petri in Brunna), ovšem poté, co se ujistí o jeho způsobilosti.1 Tomuto udělení nemá překážet (non obstantibus) , že zmíněný Václav ze Šlapanic drží sinekurní stálý vikariát v kostele sv. Petra v Brně, jehož roční důchod nepřevyšuje 5 hřiven stříbra. Navíc se má exekutor listiny postarat, aby v případě, že dojde k zmíněné rezignaci, nenastaly mezi řečenými rektorem Tomášem a stálým vikářem Václavem ze Šlapanic nějaké nepravosti a podplácení.
1: 1424_12_16a
- A: N/A
- B: ověřený opis; inzert v notářském instrumentu Václava z Kouřimi, scholastika pražského kostela, sepsaném veřejným notářem Janem Michalovým z Brna; 1425-03-19
- C: opis v papežských registrech
- A: N/A
- B: AMB; AMB ‒ SLML, p. č. 271
- C: AAV; R. Lat. 182 (Mart. V. a. VIII, de beneficiis vacantibus a. octavo)
Jedná se o stereotypní papežskou litterae executoriae na uplatnění papežské provize adresovanou jednomu exekutorovi a incipitem arengy Dignum arbitramur. Tento typ listiny se začal používat od papeže Klimenta VI. Součástí jeho formuláře je důležitá podmínka, že udělené beneficium může být přijato až poté, co exekutor kandidáta na beneficium na místě přezkouší a zjistí, zda splňuje podmínky způsobilosti nutné pro uvedení k beneficiu.