Rektor oltáře p. Marie v hlavním farním kostele v Kutné Hoře Osvald (Oswaldus, presbiter et rector altaris b. Marie virg. siti in superiori ecclesia parrochiali in Montibus Cutinis Pragensis diocesis) žádá papežský stolec, aby nařídil jistému papežskému auditorovi uvést ho ke všem právům (surroget), která měli v níže uvedeném sporu o oltář svatých čtyř doktorů v pražském kostele (altari ss. Quatuor doctorum, sito in ecclesia Pragensis) Václav z Kralovic (Wenceslaum de Cralowicz), Alšík Hancze z Třemošnice (Alsiconis Hancze) a Mikuláš Gramus z Osoblahy (Nicolaus Gramus), a také aby mu k tomuto oltáři, jehož roční důchod nepřevyšuje 15 hřiven stříbra, týž papežský auditor udělil papežskou autoritou provizi. Uvedený spor začal nejprve před pověřeným soudcem žalobou jistého pražského klerika Adama z Býchor (Adam de Bichor, clericum Pragensis diocesis) na Václava z Kralovic, držitele zmíněného oltáře. Soudce po procesních krocích vyhlásil definitivní rozsudek ve prospěch řečeného Adama, z něhož se Václav z Kralovic odvolal k papežskému soudnímu dvoru. Zde byl odvolací spor svěřen papežskému auditorovi Geminianovi de Prato (Geminiani de Prato, s. palacii apostolici causarum auditori), který přistoupil k náležitým procesním krokům, vyjma rozsudku, a tehdy požádal o vstup do sporu ve svém vlastním zájmu zmíněný Mikuláš Gramus; v takto vzniklém sporu držitel oltáře Václav z Kralovic předal milost exspektance i související přijetí a provizi na oltář jistému Alšikovi Hancze, který taktéž požádal o vstup do sporu.1 Uvedený auditor postupně činil procesní kroky mezi stranami sporu a zrušil původní rozsudek ve prospěch žalobce a osvobodil žalovanou stranu. Z tohoto rozsudku bylo apelováno a odvolací spor byl svěřen papežskému auditorovi Petrovi Nardimu (Petro Nardi), který přistoupil k jistým procesním krokům. Zmíněný Mikuláš se svobodně, před svědky a veřejným notářem vzdal svých práv, která měl k zmíněnému oltáři do rukou ostijského biskupa, papežského vicekancléře a auditora Jana de Brogny. Také Václav, držitel oltáře, a Alšík v místě svého pobytu mimo kurii zemřeli. Proto, aby k oltáři nebyl uveden nikdo nesprávný, žádal řečený Osvald o uvedení k právům zmíněných sporných stran a o udělení provize k řečenému oltáři. Tomuto udělení nemá vadit (non obstantibus), že zmíněný Osvald drží řečený oltář a oltáře v zmíněném kostel v Kutné Hoře, jejichž roční důchod nepřevyšuje 10 hřiven stříbra, a že zmíněný Mikuláš Gramus takto uvolněný oltář přijal na základě papežské exspektance, dosáhl k němu provizi, následně novou papežskou provizi a rok ho držel.
Rektor kaple sv. Mořice u pražského kostela a mistr svobodných umění Jakub Štěkna z Kralovic (Jacobum Scheczkna, rectorem capelle s. Mauricii site prope ecclesiam Pragensem) žádá papežský stolec, aby pověřil papežského auditora Frederika Deyse (Frederico Deys), aby v případě, že se ve sporu klerika pražské diecéze Blažka (Blasconem assertum clericum dicte diocesis) s ním o zmíněnou kapli sv. Mořice prokáže, že ani jedná ze sporných stran (si...neutri) nemá na ní právoplatný nárok, ji udělil zmíněnému Jakubovi. Roční důchod uvedené kaple nepřevyšuje 8 hřiven stříbra. Tomuto udělení nemá vadit, že drží kapli a oltář sv. Michala v sakristii pražského kostela (capellam ac altare s. Michaelis situm in sacristia ecclesie Pragensis), jejichž roční důchod nepřevyšuje 8 hřiven stříbra, a že také dosáhl řádnou autoritou poloviny prebendy pražského kostela.
Papež Martin V. schvaluje supliky bez výhrad (Fiat ut petitur pro utroque O.).
1: MVB VII/1, s. 51‒53, č. 111 .
- A: N/A
- B: AAV; R. Suppl. 147 (lib. XV de vacantibus per fiat a. tercio)