Král IDZikmund (Sigmund) vyhlašuje s radou svých knížat, rádců a věrných rozsudek ve sporu mezi IDFrankengrünerovými (Franckengruner) a IDVilémem Paulsdorferem (Wilhelm Pauelstorfer): Věc je s výhradou práv obou stran odložena, dokud se k tomu IDZikmund s boží pomocí nevrátí a nedozví se o té věci více, aby mohl lépe rozhodnout.
IDZikmund uvádí, že mezi IDFrankengrünerovými, IDZikmundem Ruduschem (Rudusch) a IDPrantnerem (Prantner) na jedné straně a IDVilémem Paulsdoreferem na straně druhé vznikl spor o propůjčení jistého úřadu správce v IDChebu (Eger) náležející k lenním majetkům. Na jeho předvolání1 před něj předstoupili obě strany v den vydání této listiny, když seděl na svém hradě v IDNorimberku (Nuremberg) při dvorskému soudu. Nejprve předložil IDVilém Paulsdorfer IDZikmundovu lenní listinu, kterou nechal IDZikmund přečíst.2 Poté IDVilém prohlásil, že mu IDZikmund propůjčil všechny lenní majetky ležící v okolí IDChebu, které drželi jeho předci, a k tomu právo jejich propůjčování jako podléna. Chebští měšťané a jmenovitě IDFrankengrünerovi se s ním dostali do sporu kvůli vesnici IDSkalka (Stein) a dalším. Nato IDFrankengrüner odpověděl, že on a jeho předci dostali vesnici IDSkalka jako léno od chebského hradního správce a drží ji už 93 let, a za celou dobu jejich držbu nikdo nenapadl. Potom IDVilém Paulsdorfer prokázal starým rejstříkem, že vesnice IDSkalka přešla od IDSvaté říše římské v léno. IDFrankengrünerovi v rozporu s tím znovu dostali vesnici od chebského hradního správce a předložili také starou listinu o koupi této vesnice od IDMikuláše Hulera (von Niclasen dem Huler). V této listině nebyl kupující odkázán na žádného lenního pána, jak to bylo zvykem a právem města IDChebu při nákupech a prodejích městských lenních majetků, a majetek byl prohlášen za svobodné vlastnictví, jak to bylo zvykem u říšských lén na území IDChebu.
Proto dostali IDFrankengrünerovi vesnici od chebského hradního správce navěky a IDFrankengrüner ji měl držet dále jako jeho předci. Nato IDVilém Paulsdorfer vyjádřil svoji naději, že by ho tato listina neměla poškodit, když nebude dotčeno právo propůjčování vesnice, nýbrž uvádí, že IDFrankengrüner ji měl koupit jako svobodný majetek. Potom IDVilém předložil také papírový rejstřík, na kterém stálo, že ve vesnici IDSkalka má udělit 3 dvory, mlýn a pastvinu pro dobytek jako léno a toto má také potvrdit, jestliže by někdo chtěl napadnout výpověď rejstříku. Proti tomu chebští měšťané, jmenovitě IDFrankengrüner, znovu řekl, že on a jeho předci drží vesnici a majetek IDSkalku už 93 let v dobrém vlastnictví a pokaždé ji dostali bez překážek od chebského hradního správce. Rejstřík jako důkazní materiál jim nemůže jejich lenní majetek odebrat, pokud nepředloží ještě další důkazy. Ke staré listině s chebskou městskou pečetí3 IDFrankengrüner řekl, že říšská léna na IDchebském území byla dříve označena podle starších zvyklostí jako svobodná země a majetek, a zdůraznil, že IDZikmund jako jeho předchůdce potvrdil všechny staré obyčeje města IDChebu.4 Proto nemá nikdo zmíněnou listinu vykládat protikladně. Potom obě strany předložili další věci, předkládali a vyvraceli listiny a rejstřík.
1: Viz deperditum RI XI NB/2, č. 96 a 97.2: RI XI/1, s. 97, č. 1534.3: Zřejmě je tím myšlena kupní smlouva zmíněná v textu, která se týká prodeje vesnice IDSkalka od IDMikuláše Hulera IDFrankengrünnerovým předkům.4: IDZikmund potvrzuje všechny listiny, svobody, práva a zvyklosti města IDChebu 26. června 1417 v IDKostnici. ‒ Viz RI XI NB/2, s. 59‒61, č. 16.
- Vpravo na plice: Ad mandatum domini regis IDJohannes episcopus Zagrabiensis cancellarius etc.
- Na dorsu uprostřed: Registrata IDMarquardus Brisacher
- A: originál; pergamen
- B: vidimus veřejného notáře z 11. září 1640 ve druhé konvolutu města Chebu
- A: SOA Plzeň ‒ SOkA Cheb; AM Cheb; listina č. 408
- B: SOA Plzeň ‒ SOkA Cheb; AM Cheb; kniha č. 1011; fol. 137r‒138v
- RI XI, s. 170, č. 8514
- Siegl 1900, s. 15, č. 418
- RI XI NB/2, č. 98, s. 145‒147