Král Zikmund oznamuje Oldřichovi z Rožmberka, že zvážil spolu s pány ve své radě obsah jeho listu a opis dohody, kterou uzavřel Oldřich a ostatní katoličtí čeští páni s husity. On i páni jsou velmi překvapeni, že se Oldřich a další katoličtí páni nechali tak neuváženě oklamat druhou stranou a zatáhnout do záležitostí, které jsou proti jejich spáse a cti, a proti celému křesťanstvu i králi Zikmundovi. Zaprvé, král Zikmund je velmi překvapen, že se Oldřich a další katoličtí páni dohodli s protivnou stranou, že údajně očistí neprávem zhanobenou českou zemi od falešných obvinění. Zikmund ovšem upozorňuje Oldřicha a další katolické pány na to, že tím zbavují protivnou stranu jakékoliv viny, a naopak kladou vinu sami na sebe, neboť tím dokazují, že předtím postupovali proti husitům nespravedlivě (v tom rozuměj, že je z jich zlosti očišťujete a je nevinny vyznáváte a sami sě u vinu kladete, že ste proti nim křivě činili).
Zikmund se rovněž diví, že Oldřich a další katoličtí páni spolu s protivnou stranou svolali zemský sjezd na 18. března 1425 (na středopostie) do Kouřimi, a sami sebe povolali do role soudců křesťanské víry a Písma svatého, což jim jako laikům nepřísluší.
Dále se král Zikmund diví, že Oldřich a další katoličtí páni stejně jako hosté, kteří by s nimi jeli na řečený sjezd, měli by složit ochranné glejty (klejtovnie listy) na radnici v Praze (na rathúzie w Praze). Měli by zvážit, jaké nebezpečí jim z toho hrozí. Ptá se také sám sebe, kde se najdou takoví katoličtí mistři, kteří by s nimi jeli do Kouřimi. Lze si sotva představit, že by zmínění mistři jeli do kacířské země a tam diskutovali s kacíři o víře.
Král Zikmund žasne nad tím, že Oldřich a další katoličtí páni vzdávají se svého práva, a nechají se soudit měšťany a sedláky. Diví se, že Oldřich a další katoličtí páni umožnili protivné straně, aby se v případě vojenského tažení za hranice země (proti cizozemcóm vojensky táhla) mohli zaopatřit (potřebu bráti) na jejich statcích. Zikmund rovněž nerozumí tomu, proč souhlasili s tím, že přinutí hrady a jejich posádky královské strany (našie strany) k poslušnosti, pokud během čtyř týdnů nepřistoupí k řečené dohodě.
Zikmund poukazuje na to, že zatímco Oldřich a další katoličtí páni jednali s kacíři, tito táhli proti němu a jeho zeti Albrechtovi V., moravskému markraběti (na nás a na syna našieho markrabí morawskeho). Z Oldřichovy strany v Čechách jim totiž nehrozilo žádné nebezpečí. Navíc se někteří Oldřichovi lidé vydali dokonce i na Moravu, jak o tom Zikmund slyšel.
Zikmund dává Oldřichovi na srozuměnou (móžeš rozuměti), že uzavřená dohoda je v každém ohledu namířena proti králi, jeho služebníkům, všem věrným křesťanům a celému křesťanstvu; ti všichni chtějí Oldřicha a další katolické pány utlačovat stejně jako kacíře a učinit z nich komplice kacířů.
Kromě toho Zikmund našel v textu úmluvy i další neřádné a nekřesťanské články, které by vedly k zneuctění a úplnému pádu královské strany, a které nelze všechny pro nedostatek místa vyjmenovat. Král dochází k jednoznačnému závěru, že se Oldřich a další katoličtí páni stanou celému křesťanstvu odporní, pokud tuto úmluvu zrealizují (a jiného nemóžem znamenati, jestliže ty úmluvy dokonáte, že sě všemu ohyzdíte). Proto jim Zikmund radí a přikazuje (radíme i přikazujem), aby zmíněnou smlouvu zrušili, protože je lepší nedodržet hanebný slib, než uskutečnit tu bezbožnou a nečestnou úmluvu.
- Vpravo dole: Ad mandatum domini regis Michael prepositus Boleslaviensis.
- Vnější adresa: Nobili Vlrico de Rozemberg consiliario nostro fideli dilecto.
- A: SOA Třeboň; Historica Třeboň; sign. 259a
- B: ANM Praha; Sbírka Palacký František; inv. č. 306; kart 8; sub dato
- A: https://digi.ceskearchivy.cz/111320/1
- B: N/A
- UB I, s. 265, č. 314 (němčina)
- RI XI, č. 6009 (němčina)
- RI XI NB/3, s. 151‒ 154, č. 97 (němčina)
- Palacký 1851b, s. 376
- Palacký 1851, s. 6‒7
- Tomek 1899-IV, s. 319
- Schmidt 1908, s. 238
- Macek 1958, s. 203‒204, 208, 210‒211
- Šmahel 1993-III, s. 154, 157
- Šmahel 2002-II, s. 1326‒1327, 1333
- Kavka 1998, s. 127
- Čornej 2000, s. 343
- Kejř 2006, s. 418, pozn. 34
- Kejř 2006, s. 400, pozn. 91
- Kubíková 2004, s. 60
- Coufal 2012, s. 195‒196
- Bar 2016, s. 636‒639
Zmíněný list, o němž se v bádání často diskutuje, je zajímavý nejen proto, že dokumentuje ostře odmítavou reakci krále Zikmunda na „zdické úmluvy,“ ačkoli Zikmundova ochota jednat s husity právě v té době vzrostla. Zajímavý je také způsob, jakým Zikmund reaguje na jednotlivé body úmluv, přičemž často používá fráze běžné v propagandistickém písemnictví. Nejen proto se zdá, jako kdyby list nebyl adresován pouze Oldřichovi z Rožmberka, ale měl působit na širší veřejnost - pravděpodobně na celou Zikmundovu stranu české šlechty. Je také možné, že list se stejným obsahem nebo opis výše zmíněného listu Zikmund rozeslal dalším členům své strany v Čechách, nebo že Oldřich byl Zikmundovým poslem požádán, aby text rozeslal mezi královy příznivce. Téhož dne poslal Zikmund Oldřichovi další list s podobným obsahem, ten ale byl formulován daleko smířlivěji (viz regest ).