Král IDZikmund oznamuje IDOldřichovi z IDRožmberka, že zvážil spolu s pány ve své radě1 obsah jeho listu2 a opis dohody,3 kterou uzavřel IDOldřich a ostatní katoličtí čeští páni4 s husity. On i páni jsou velmi překvapeni, že se IDOldřich a další katoličtí páni nechali tak neuváženě oklamat druhou stranou a zatáhnout do záležitostí, které jsou proti jejich spáse a cti, a proti celému křesťanstvu i králi IDZikmundovi. Zaprvé, král IDZikmund je velmi překvapen, že se IDOldřich a další katoličtí páni dohodli s protivnou stranou, že údajně očistí neprávem zhanobenou IDčeskou zemi od falešných obvinění. IDZikmund ovšem upozorňuje IDOldřicha a další katolické pány na to, že tím zbavují protivnou stranu jakékoliv viny, a naopak kladou vinu sami na sebe, neboť tím dokazují, že předtím postupovali proti husitům nespravedlivě (v tom rozuměj, že je z jich zlosti očišťujete a je nevinny vyznáváte a sami sě u vinu kladete, že ste proti nim křivě činili).
IDZikmund se rovněž diví, že IDOldřich a další katoličtí páni spolu s protivnou stranou svolali zemský sjezd na 18. března 1425 (na středopostie)5 do IDKouřimi, a sami sebe povolali do role soudců křesťanské víry a Písma svatého, což jim jako laikům nepřísluší.
Dále se král IDZikmund diví, že IDOldřich a další katoličtí páni stejně jako hosté, kteří by s nimi jeli na řečený sjezd, měli by složit ochranné glejty (klejtovnie listy) na radnici v IDPraze (na rathúzie w Praze). Měli by zvážit, jaké nebezpečí jim z toho hrozí. Ptá se také sám sebe, kde se najdou takoví katoličtí mistři, kteří by s nimi jeli do IDKouřimi. Lze si sotva představit, že by zmínění mistři jeli do kacířské země a tam diskutovali s kacíři o víře.
Král IDZikmund žasne nad tím, že IDOldřich a další katoličtí páni vzdávají se svého práva, a nechají se soudit měšťany a sedláky. Diví se, že IDOldřich a další katoličtí páni umožnili protivné straně, aby se v případě vojenského tažení za hranice země (proti cizozemcóm vojensky táhla) mohli zaopatřit (potřebu bráti) na jejich statcích. IDZikmund rovněž nerozumí tomu, proč souhlasili s tím, že přinutí hrady a jejich posádky královské strany (našie strany) k poslušnosti, pokud během čtyř týdnů nepřistoupí k řečené dohodě.
IDZikmund poukazuje na to, že zatímco IDOldřich a další katoličtí páni jednali s kacíři, tito táhli proti němu a jeho zeti IDAlbrechtovi V., moravskému markraběti (na nás a na syna našieho markrabí morawskeho). Z IDOldřichovy strany v IDČechách jim totiž nehrozilo žádné nebezpečí. Navíc se někteří IDOldřichovi lidé vydali dokonce i na IDMoravu, jak o tom IDZikmund slyšel.
IDZikmund dává IDOldřichovi na srozuměnou (móžeš rozuměti), že uzavřená dohoda je v každém ohledu namířena proti králi, jeho služebníkům, všem věrným křesťanům a celému křesťanstvu; ti všichni chtějí IDOldřicha a další katolické pány utlačovat stejně jako kacíře a učinit z nich komplice kacířů.
Kromě toho IDZikmund našel v textu úmluvy i další neřádné a nekřesťanské články, které by vedly k zneuctění a úplnému pádu královské strany, a které nelze všechny pro nedostatek místa vyjmenovat. Král dochází k jednoznačnému závěru, že se IDOldřich a další katoličtí páni stanou celému křesťanstvu odporní, pokud tuto úmluvu zrealizují (a jiného nemóžem znamenati, jestliže ty úmluvy dokonáte, že sě všemu ohyzdíte). Proto jim IDZikmund radí a přikazuje (radíme i přikazujem), aby zmíněnou smlouvu zrušili, protože je lepší nedodržet hanebný slib, než uskutečnit tu bezbožnou a nečestnou úmluvu.
1: Není zde blíže specifikováno, se kterými „pány“ měl IDZikmund konzultovat obsah zdických úmluv. Formulace „s pány“ snad naznačuje, že jsou zde míněni IDZikmundovi světští rádci, možná dokonce čeští páni obecně. Nicméně obsah zdických dohod i IDZikmundova reakce nás vedou k domněnce, že se jednalo především o církevní rádce.2: IDOldřichův list je deperditum.3: Jedná se o dohodu, kterou ve IDZdicích uzavřely husitské strany na jedné straně a část české katolické šlechty na druhé straně. Dohoda zřejmě nevyústila ve zpečetěnou smlouvu a ve skutečnosti zůstala nenaplněna (AČ III, s. 248‒251, č. 33 česká verze; Siegl 1919, s. 51‒56 německá verze; k tomu viz Macek 1958; Šmahel 1993-III, s. 156‒157; Šmahel 2002-II, s. 1332‒1333; Kavka 1998, s. 126‒127; Čornej 2000, s. 340; Coufal 2012, s. 195‒196).4: IDZikmund hovoří nejprve o listu IDOldřicha v singuláru list tvój, později ale mění oslovení na plurál. Z toho vyplývá, že osloven není pouze IDOldřich, nýbrž celá katolická strana české šlechty, viz komentář.5: Ve středověku byla neděle Letare považována za polovinu postu středopostí ve smyslu dne; v roce 1425 to tedy byl 18. březen. Dalším významem termínu poloviny postu středopostí mohl být celý týden mezi nedělemi Oculi a Letare, takže v roce 1425 to byl týden od 11. do 18. března.
- Vpravo dole: Ad mandatum domini regis IDMichael prepositus Boleslaviensis.
- Vnější adresa: Nobili IDVlrico de IDRozemberg consiliario nostro fideli dilecto.
- A: SOA Třeboň; Historica Třeboň; sign. 259a
- B: ANM Praha; Sbírka Palacký František; inv. č. 306; kart 8; sub dato
- UB I, s. 265, č. 314 (němčina)
- RI XI, č. 6009 (němčina)
- RI XI NB/3, s. 151‒ 154, č. 97 (němčina)
- Palacký 1851b, s. 376
- Palacký 1851, s. 6‒7
- Tomek 1899-IV, s. 319
- Schmidt 1908, s. 238
- Macek 1958, s. 203‒204, 208, 210‒211
- Šmahel 1993-III, s. 154, 157
- Šmahel 2002-II, s. 1326‒1327, 1333
- Kavka 1998, s. 127
- Čornej 2000, s. 343
- Kejř 2006, s. 418, pozn. 34
- Kejř 2006, s. 400, pozn. 91
- Kubíková 2004, s. 60
- Coufal 2012, s. 195‒196
- Bar 2016, s. 636‒639
Zmíněný list, o němž se v bádání často diskutuje, je zajímavý nejen proto, že dokumentuje ostře odmítavou reakci krále IDZikmunda na „zdické úmluvy,“ ačkoli IDZikmundova ochota jednat s husity právě v té době vzrostla. Zajímavý je také způsob, jakým IDZikmund reaguje na jednotlivé body úmluv, přičemž často používá fráze běžné v propagandistickém písemnictví. Nejen proto se zdá, jako kdyby list nebyl adresován pouze IDOldřichovi z IDRožmberka, ale měl působit na širší veřejnost - pravděpodobně na celou IDZikmundovu stranu české šlechty. Je také možné, že list se stejným obsahem nebo opis výše zmíněného listu IDZikmund rozeslal dalším členům své strany v IDČechách, nebo že IDOldřich byl IDZikmundovým poslem požádán, aby text rozeslal mezi královy příznivce. Téhož dne poslal IDZikmund IDOldřichovi další list s podobným obsahem, ten ale byl formulován daleko smířlivěji (viz regest).