Císař Zikmund píše všem urozeným pánům, rytířům, panošům, pražským konšelům (mistróm pražským), kněžím, městům, hejtmanům, vojskům a všem městům a obcím Království českého a Markrabství moravského, kteří se na den sv. Trojice sešli na zemském sněmu. Zikmund se dozvěděl, že jejich husitští vyslanci (vaši poslové) byli na koncilu v Basileji (v tom svatém zboru Baziley) příznivě vyslechnuti (plné, laskavé a příznivé slyšení) a že se spokojeně vrátili domů, za což děkuje Bohu. Zikmund je také rád, že se koncil rozhodl vyslat na tento sněm své ctihodné vyslance, tedy biskupy, preláty a doktory. Je naděje, že všechny záležitosti budou nyní vyřešeny k boží chvále, k uklidnění země a k oslavě Koruny české. Pro Zikmunda nebyl po léta vítanější a radostnější den než tento (nikdy nám v mnoha letech tak milý a veselý den nepřišel), protože jako dědic a přirozený pán země vždy o to usiloval, což zde není třeba rozvádět (písmem netřeba šířiti), neboť je to všeobecně známo. Zikmund si přál zúčastnit se jednání v Basileji osobně ke cti Koruny i českých a moravských stavů, avšak kvůli jiným naléhavým a důležitým císařským záležitostem nemohl. Setkal se s papežem Evženem IV. (se svatým otcem naším papežem Eugeniem), který ho na svatodušní neděli 31. května 1433 v Římě slavnostně korunoval římským císařem (smluvivše se úplně se svatým otcem naším papežem Eugeniem, který nás na den Svatého Ducha zde v Římě slavně korunoval). Papež to udělal i přes svůj spor s basilejským koncilem (také o tu při tom svatém zboru, s kterýmž jest v róznici byl) a prokázal mu tolik cti a přízně, že císař a papež snad navždy zůstanou přáteli (věční přítele budem).
Po vyřízení všech císařských záležitostí chce Zikmund s božím i papežovým požehnáním odcestovat domů a možná přijet rovnou do Basileje, kde je připraven přispět radou i pomocí ve prospěch České Koruny, což bylo vždy jeho upřímným přáním a samozřejmým úkolem. Proto Zikmund žádá všechny české a moravské stavy, aby vzali v úvahu velké utrpení ctihodné Koruny české i sousedních zemí ‒ vraždy, požáry, loupeže a nepořádky ‒ a aby se nad českou zemí smilovali, obzvlášť nyní, kdy se s boží pomocí podařilo svolat koncil (žeby již čas byl nad ní se slitovati, a zvláště v tom žádaném a sčastném čase, v kterémž nás pán buoh s tím svatým koncilium obdarovati ráčil). Zikmund dále vybízí adresáty, aby opět pověřili své vyslance, aby jednání, která tak dobře začala, byla dovedena do řádného konce. Císař Zikmund si přeje zanedlouho k nim přijet, přičemž věří, že vše dobře dopadne, a vyslanci se s vděčností vrátí domů.
- A: N/A
- B: SOA Třeboň; Rukopisy Třeboň; sign. rkp. č. 17, sign. A 16, fol. 260v‒261r
- UB II, s. 362, č. 862 (němčina, denní datum 7. června)
- RI XI, č. 9481 (němčina)
- RI XI NB/3, s. 220‒221, č. 159 (němčina)