Oldřich z Rožmberka informuje Zikmunda Lucemburského: Oldřich nechal rychle po svých poslech doručit dopisy, které obdržel od Basilejského koncilu a od Zikmunda, na radnici Starého Města Pražského (civitatis Pragensis). Pražané dopisy přijaly s úctou a prokázali četné pocty Oldřichovým poslům a poslali mu odpověď, která je přiložena k dopisu. V přítomnosti poslů si husitští kněží mezi sebou říkali, že již mají na dosah ruky to, po čem toužili, a že pokud pozvání na koncil (illud) nepřijmou, vzbudí proti sobě takový Boží hněv, že je jistě zničí. A dále říkali, že půjdou na koncil, i kdyby měli zemřít. Po vykonání tohoto poselství se rakouský vévoda Albrecht V. Habsburský střetl s Mikulášem Sokolem z Lamberka a zajal Jaroslava Sokola z Lamberka (iuniorem Stokel) s mnoha význačnými rytíři a zemany Prokopa Holého, zatímco Mikuláš Sokol stěží vyvázl útěkem. Tato porážka přinesla husitům velký smutek, ke kterému přispělo i to, že z vojska Sirotků, kteří táhli do Horních Uher se vrátili jen málokteří, protože tam utrpěli obrovské ztráty, takže jich zbývá stěží asi pět set. Podporují je sice města, která stojí na jejich straně, ale umírají na chlad, takže nemají velkou naději na uzdravení. Pražané ze Starého Města Pražského i Nového města Pražského (ambarum civitatum) spolu se Sirotky a se spřátelenými městy a dalšími spojenci se shodli na článcích, které společně sestavili, a zopakovali, co už vysvětlovali dříve, ale říkají, že nyní mají v úmyslu hájit tyto články (dicentes, quod prius enarraverunt, sed istos articulos modo tenere et defendere intendant). Prokopa Holého s jeho stranou a tábority sepsání těchto článků velice pobouřilo a jednomyslně prohlásili, že je naprosto nemají v úmyslu přijmout a že se o této věci bude muset rozhodnout násilím. Prokop Holý a táborité se vypraví na pražský sněm, který se má konat po svátku svaté Doroty a Oldřich z Rožmberka očekává, že se jeho účastníci pustí do hádek a budou se dohadovat, jak mají odpověď na jim doručené dopisy. Oldřich dále slibuje Zikmundovi, že jej o jejich odpovědi co nejrychleji informuje. Dále Oldřich informuje, že s ním do Třeboně přišli jednat Prokop Holý, konšelé Tábora a mnozí další z jejich strany a zeptali se jej, zda nezná nějaký způsob, jak by se dalo dosáhnout toho, aby byly pod kaucí propuštěni jejich zajatci, které vévoda rakouský, Albrecht V. Habsburský drží v poutech. Prokop Holý se také stranou zeptal Oldřicha, zda neví, zda by se jemu a jeho druhům (nobis) mohlo stát něco špatného, v případě, že by šli na koncil, a řekl mu, že od té doby, co jim přeposlal dopis od koncilu, důvěřují mu, že je ochrání. Oldřich Prokopovi odpověděl, že neví nic jiného než, že jim dopis od koncilu přeposlal na příkaz Zikmunda, ale že nepochybuje, že na čemkoliv se s koncilem dohodnou, jim bude s jistotou splněno. Prokop dále Oldřichovi řekl, že v případě, že by šli na koncil, chtěli by především mít glejty od vévody rakouského Albrechta V. Habsburského a dalších sousedních i vzdálenějších vládců, a také by chtěli, aby je Oldřich osobně doprovodil na koncil a zpět, a zeptal se jej, jestli je tak ochoten učinit. Oldřich Prokopovi odpověděl, že je v Čechách zapleten do mnoha válek, kvůli kterým nemůže Čechy (patria mea) jednoduše opustit. Oldřich sděluje Zikmundovi, že by z tohoto důvodu nerad Prokopa a jeho druhy (ipsis) doprovázel, ale že, pokud si to Zikmund přeje, zanechá kvůli tomu všechny své záležitosti, i kdyby mu z toho měly vzejít velké nepříjemnosti, a že, má-li z toho vzejít něco dobrého pro Zikmunda a České království, chce učinit zadost Zikmundově vůli. Prosí jej ale, aby jej případně, je-li to možné, ve věci cesty na koncil podporoval. Následně připomíná Zikmundovi, že on sám kvůli němu doteď nešetřil majetku ani zdraví, a slibuje mu, že i nadále bude jednat jako jeho věrný služebník. Dále Zikmundovi sděluje, že Prokop Holý nařídil svému vojsku, aby se přiblížilo k Benešovu, kvůli sněmu, který se má konat v Praze, protože Pražané a jejich přívrženci chtějí hájit výše zmíněné články, se kterými Prokop nechce souhlasit, protože to podle něj jsou lidské výmysly, a Pražané se svými spojenci jsou o dost silnější než Prokop. Oldřich očekává, že se mezi Prokopem a Pražany (inter illos) na tomto sněmu stane něco velmi zvláštního. On sám tam chce ihned poslat své posly a žádat odpověď na dopis od koncilu, který jim poslal. Nakonec Zikmundovi slibuje, že, ať odpověď dostane, či ne, rychle jej o všem zpraví.
- A: N/A
- B: dochováno jako součást Tractatus, quomodo Bohemi reducti sunt ad unitatem ecclesie
- A: N/A
- B: Basel, Universitätsbibliothek, A I 32, ff. 384v-385v
- Coufal 2020, s. 88, 93-94, 97.
- Zilynská 1985, s. 69-73.
- Bartoš 1966, s. 99-104.
- Šmahel 1993-III, s. 244-245.
Coufal s odkazem na tento dopis uvádí, že z rozhovoru mezi Oldřichem z Rožmberka a Prokopem Holým v Třeboni „Jihočeský pán měl pochopit, že Prokop vede v Čechách četné války a nebylo pro něj jednoduché vycestovat“, nám se nicméně zdá, že je to právě Oldřich, který vysvětluje Prokopovi, že on sám vede v Čechách četné války (Ego respondi: „Scis, quod multis guerris in Bohemia implicatus sum nec propter illas possem comodose de patria mea exire).
Serenissime princeps, rex et domine, domine mi graciosissime! Servicio meo fidelissimo et humillima recommendacione premissis, Vestre regie Maiestati notifico, quod receptis literis sacri concilii et eiusdem Vestre Maiestatis, mox easdem per meos notabiles nuncios ad pretorium civitatis Pragensis presentare feci. Ubi Pragenses easdem litteras reverenter acceptaverunt, nuncios meos multipliciter honorantes dederuntque michi responsum, quod Vestre Maiestati mitto presentibus interclusum. Eciam sciat Vestra Maiestas, quod meis ibidem existentibus sacerdotes inter se locuti sunt dicentes: hoc, quod desideravimus, iam in prompto habemus, et si illud non acceptaremus, iram dei contra nos ita concitaremus, quod nos utique prosterneret; subiungentes hec verba: ibimus ad illud concilium, etsi nos mori oporteret. Et post hanc legacionem fortuna arrisit illustri principi domino Alberto duci Austrie etc. filio vestro, ita quod illum Stokel conflixit, iuniorem Stokel captivando cum multis pocioribus et magnis militibus et clientibus ipsius Procopii, et senior Stokel vixmet secundus aufugit, ita quod ex illa strage ipsi magnam acceperunt tristiciam, eciam ex eo, quod pauci de exercitu Orphanorum, qui in Hungaria fuerunt, sunt reversi, quia ibidem maxima perceperunt damna, ita quod vix quingentos in toto inter reversos habere possint, nisi civitates ipsis adherentes et ad eos inclinate ipsos sustentant et fortificant, sed moriuntur cottidie constricti per gelu et frigora, ita quod de convalescencia eorum spes mala habetur. Item Pragenses ambarum civitatum et Orphani cum civitatibus et aliis hominibus ipsis adherentibus coniungentes et stabilientes se pro uno homine, inter se confecerunt et dederunt articulos hic annexos, dicentes, quod prius enarraverunt, sed istos articulos modo tenere et defendere intendant. Procopius vero cum parte sua et cum illis de magno Tabor, existentes eciam pro uno homine, commoti sunt valde propter compilacionem istorum articulorum, dicentes, quod eos nullatenus velint tenere et quod hoc sanguinolenter oportebit dividere, antequam illos amplecti velint. Et sic Procopius cum aliis Thaboritis proficiscetur ad convencionem et dietam Pragensem, que erit post festum sancte Dorothee, et non intelligo aliud, nisi quod ad ulteriores1 rixas prorumpent et conferent super illo, qualiter daturi sunt responsum super litteris ipsis transmissis; et quitquid responderint, non negligam Maiestati Vestre citissime intimare. Insuper scire dignetur Vestra Maiestas, quod ad me venerunt et tractaverunt in Trzebonii Procopius capitaneus, consules Taborenses et multi alii de parte ipsorum, interrogantes me et rogantes, ut si aliquos modos et vias scirem, per quos ipsorum captivi, quos dominus dux Austrie vinctos tenet, super fideiussoria caucione possent liberari; et inter cetera Procopius solus ad partem ad me talia verba protulit: ,,Carissime domine! in casu, quo ad concilium deberemus transire, intelligisne, an nobis aliquid mali evenire possit? Ex quo tu litteras nobis illas misisti, onus laboris assumendo, confidimus de te, quod nos premunies." Ego respondi: „Nichil scio, nisi quod literas illas de mandato domini mei regis vobis transmisi; indubius tamen sum, quod quitquid conventum fuerit, hoc vobis secure tenebitur." Et subiunxit Procopius: „In casu, quo ire deberemus, vellemus ante omnia habere salvos conductus domini ducis Austrie et aliorum principum nobis vicinorum et eciam aliorum remociorum, et quod tu, domine, cum persona tua propria ad concilium nos omnino conduceres et reduceres, petentes, ut nobis respondeas, si hoc facere velis vel non.“ Ego respondi: „Scis, quod multis guerris in Bohemia implicatus sum nec propter illas possem comodose de patria mea exire." Quamobrem, serenissime rex, Deus novit, quod invitus cum ipsis transirem: nichilominus, si utique erit voluntas vestra, omnibus negociis meis postpositis, eciam si me magna pro eo oporteret sustinere incomoda, si aliquid boni Vestre Maiestati et huic regno deberet succedere, volo gratanter voluntati Vestre tamquam domini mei graciosissimi satisfacere, multum deprecando, si possibile esse potest, quod de huiusmodi transitu de gracia Vestra supportarer.2 Et tamen si aliter fieri non poterit, Maiestas Vestra scit, quod hucusque non peperci neque rebus neque corpori penes Maiestatem Vestram: ita et modo non intendo aliud facere nisi ut fidelis servitor eiusdem. Preterea Procopius mandavit exercitui suo, ut appropinquaret versus Benessaw,3 quinque miliaribus a Praga distantem, propter illam convencionem, que in Praga debebit teneri, quoniam Pragenses et eorum adherentes prescriptos articulos tenere volunt et defendere, existentes bene forciores, quam Procopius sit cum suis, qui ad eosdem nullatenus vult consentire, dicens, quod sint adinvenciones humane. Et non intelligo aliud, nisi quod aliquid valde extranei in dieta illa inter eos emerget. Ego autem volo nuncios meos incontinenti illuc transmittere et responsum super litteris missis instanter requirere. Et fiat responsum vel non, mox Maiestatem Vestram de singulis limpide informabo. Quam conservare dignetur Altissimus feliciter4 per tempora diuturna. Datum Crumpnaw5 feria quinta ante Purificacionem Marie anno etc. XXXII. Ulricus de Rosenberg.
Překlad
Nejjasnější vládce, králi a pane, můj nejmilostivější pane. Ujišťuji Vás o mé naprosto věrné službě a s hlubokou pokorou Vás zdravím a oznamuji Vaší královské velebnosti, že když jsem dostal dopisy od svatého koncilu a od Vaší velebnosti, rychle jsem nechal po svých ctihodných poslech doručit na radnici pražského města. Když Pražané tytéž dopisy s úctou přijali, prokázali mým poslům četné pocty a poslali mi opověď, kterou Vaší velebnosti posílám připojenou k tomuto dopisu. Ať také Vaše velebnost ráčí vědět, že když tam mí poslové byli, kněží si mezi sebou říkali toto: „to, po čem jsme toužili, máme už na dosah ruky a pokud bychom to nepřijali, probudili bychom proti nám takový Boží hněv, že by nás nepochybně zničil“, a dále říkali: „půjdeme na ten koncil, i kdybychom měli zemřít“. A po tomto poselství se štěstí usmálo na vznešeného pana Albrechta vévodu rakouského atd., Vašeho syna, takže se střetl s tím Sokolem, zajal mladšího Sokola s mnoha vynikajícími a významnými rytíři a zemany samotného Prokopa a starší Sokol jen stěží vyvázl útěkem, a tak jim tento masakr způsobil veliký smutek, ke kterému přispělo ještě to, že jen málo lidí z vojska Sirotků, kteří byli v Uhrách se vrátilo, protože tam utrpěli obrovské ztráty, takže dohromady se jich z celého vojska mohlo vrátit tak sotva pět set (ita quod vix quingentos in toto inter se reversos habere possint), akorát (nisi) je podporují a posilují města, která drží s nimi a kloní se k nim. Ale každý den umírají na mráz a chlad, takže není velká naděje, že by se uzdravili. Dále se Pražané z obou měst a Sirotci s dalšími městy a lidmi, kteří drží s nimi, pevně sjednotili jako jeden muž (coniungentes et stabilientes se pro uno homine) a společně sestavili zde připojené články a řekli to, co už dříve vysvětlovali, ale že teď mají v úmyslu držet a hájit tyto články (dicentes, quod prius enarraverunt, sed istos articulos modo tenere et defendere intendant). Ale Prokop se svou stranou a s těmi z velikého Tábora, jsouce také jako jeden muž (existentes eciam pro uno homine), se kvůli sepsání těchto článků velice pobouřili a řekli, že je naprosto nemají v úmyslu držet a že se o tom bude muset rozhodnout s prolitím krve (sanguinolenter) dříve, než je budou chtít uznat. A tak se Prokop s dalšími tábority vypraví na pražské shromáždění a sněm, který bude po svátku svaté Doroty a nečekám (non intelligo) nic jiného než, že se pustí do dalších hádek a budou se dohadovat o tom, jak odpoví na dopisy, které jim byly doručeny; a ať odpoví cokoliv, nenechám, abych to Vaší Milosti co nejrychleji nesdělil. Dále ať Vaše milost ráčí vědět, že ke mně přišli do Třeboně a jednali se mnou hejtman Prokop, táborští konšelé a mnozí další z jejich strany a ptali se mě a žádali mě o radu, jestli neznám nějaký způsob nebo cestu, jak by mohli pod kaucí být propuštěni jejich zajatci, které pan vévoda rakouský drží svázané. A mezi jinými ke mně Prokop o samotě stranou pronesl takováto slova: „Nejmilejší pane, v případě, že bychom měli jít na koncil, víš, jestli by se nám mohlo stát něco špatného? Od té doby, co jsi nám poslal ten dopis a vzal si na sebe tíhu této námahy, důvěřujeme ti, že nás ochráníš.“ Já jsem odpověděl: „Nevím nic jiného než, že jsem Vám ten dopis poslal na příkaz mého pána, krále; nepochybuji nicméně, že cokoliv bude dohodnuto, Vám bude s jistotou splněno.“ A Prokop pokračoval: „V případě, že bychom měli jít, chtěli bychom především mít glejty pana vévody rakouského a dalších s námi sousedících vládců, a i dalších vzdálenějších a také bychom chtěli abys nás ty osobně doprovodil až na koncil a zpět. Žádáme, abys nám odpověděl, jestli to chceš udělat nebo ne. Já jsem odpověděl: „Víš, že jsem zapleten do mnoha válek v Čechách a kvůli nim nemohu snadno odejít z mé vlasti.“ Proto, nejjasnější králi, Bůh ví, že bych s nimi nerad šel. Nicméně jestli to přesto bude Vaše vůle, zanechám všechny své záležitosti, i kdybych kvůli tomu měl snášet velké nepříjemnosti. Kdyby z toho mělo vzejít něco dobrého pro Vaši velebnost a pro toto království, chci ochotně učinit zadost vůli Vaší velebnosti, mého nejmilostivějšího pána, ale moc prosím, je-li to možné, abych ve věci této cesty byl podporován Vaší milostí. Ale přesto, nepůjde-li to jinak, Vaše milost ví, že až doteď jsem nešetřil ani majetku ani těla kvůli Vaší velebnosti, stejně tak i teď neplánuji jednat jinak než jako její věrný služebník. Mimochodem Prokop nařídil svému vojsku, aby se přiblížilo k Benešovu, který je vzdálený pět mil od Prahy, kvůli tomu sněmu, který se má konat v Praze, protože Pražané a jejich přívrženci chtějí držet a hájit výše řečené články a jsou o dost silnější než Prokop s jeho přívrženci, který s nimi naprosto nechce souhlasit a říká, že to jsou lidské výmysly. A nečekám nic jiného než, že se mezi nimi na tom sněmu stane něco velmi zvláštního. Já tam chci hned poslat své posly a naléhavě žádat odpověď na poslané dopisy. A ať odpověď dostanu či ne, rychle o všem Vaši velebnost jasně zpravím. Tu ať ráčí Nejvyšší šťastně zachovat po dlouhý čas. Dáno v Krumlově ve čtvrtek před Očišťováním Panny Marie léta atd. třicátého druhého. Oldřich z Rožmberka.