Král Zikmund oznamuje Petrovi Strážnickému z Kravař (Petro de Crawar alias de Stražnicz) a dalším pánům Moravského markrabství, že se usmířil (ad pristinam amicitiam restitutum esse) s polským králem Vladislavem II. a litevským velkoknížetem Vitoldem. Oba mu dokonce slíbili, že poskytnou velkou vojenskou pomoc (potenti exercitu) proti kacířům. Litevský kníže Zikmund Korybut (ducem Sigismundum Lithuaniae) byl odvolán z Čech a má odcestovat domů se Zikmundovým ochranným glejtem. Proto král Zikmund žádá moravské pány, aby knížete Zikmunda Korybuta na jeho cestě domů neobtěžovali. Pro ostatní záležitosti král Zikmund brzy vyšle své posly.
- A: N/A
- B: latinský regest z 19. století
- C: německý archivní regest z 19. století
- D: latinský archivní regest z 19. století (obsahově shodný s C)
- A: N/A
- B: ANM Praha; Sbírka C ‒ Muzejní diplomatář; sub dato
- C: SOA Třeboň; Historica Třeboň; sign. 243a
- D: SOA Třeboň; Historica Třeboň; sign. 243a
- A: N/A
- B: N/A
- C: https://digi.ceskearchivy.cz/111304
- D: https://digi.ceskearchivy.cz/111304
- UB II, s. 504, č. 15 (latina)
- RI XI, č. 5495 (němčina)
- RI XI NB/3, s. 135‒136, č. 76 (němčina)
Král Zikmund zde podává zprávu o obnovené spojenecké smlouvě uzavřené v Kežmaroku 29. nebo 30. března 1423 mezi králem Vladislavem II. Jagellou a Vitoldem, velkoknížetem litevským (RI XI, č. 5493). Záležitosti uvedené v Zikmundově listu (vojenská podpora proti kacířům a odvolání knížete Zikmunda Korybuta) však nebyly zahrnuty do smlouvy, která byla pouze obnovením spojenectví uzavřeného 15. března 1412 ve Staré Ľubovni. O jednáních v Kežmaroku psali kronikáři Jan Długosz (Długosz XI, 2000, s. 188‒189) a Eberhard Windecke (Altmann 1893, s. 153‒154). Dále viz Hoensch 1996, s. 312‒314; Nikodem 2004, s. 320‒322; Grygiel 2016, s. 84‒87.
Theodor Wagner (C a D) tvrdil, že originál, který byl kdysi uložen v Třeboni, měl mít k dispozici František Palacký. Ten ve svém latinském regestu (B) uvádí „Copia in arch. Třeboň. (21. 10. 1824).“