Jan XII. Železný (Johannes), biskup v Olomouci (episcopus Olomucensis), žádal papežský stolec o řešení sporu ve věci platby prokurací Fernandovi de Palacios (Fernando), biskupovi v Lugo (episcopo Lucensis) a apoštolskému nunciovi pro České (Bohemie) a Uherské království (asserto in Ungarie regnis ceterisque terris et dominiis eisdem regnis subiectis apostolice sedis nuncio); v žádosti byly uvedeny následující skutečnosti: řečený Jan, který je již třicet let z moci papežské na biskupském stolci, nejprve jako biskup v Litomyšli (prefuit ecclesie Luthomuslensis) a později jako biskup v Olomouci (demum ecclesie Olomucensi), prokazoval všem apoštolským legátům a nunciům, zvláště těm, kteří byli poslání do Čech (ad terras Bohemie) a na Moravu (Moravie), patřičné pocty a v rámci svých možností jim poskytoval prokurace a podporu. Totéž činil v případě zmíněného nuncia Fernanda, kdykoliv a kdekoliv se osobně setkali, a vždy mu na svých dominiích a kdekoliv nařídil zajistit jeho jednotlivé potřeby bez připomenutí a nad povinný rámec. Také když řečený nuncius Fernand dorazil do olomoucké diecéze a požádal olomouckého biskupa, zaplatil mu zmíněný olomoucký biskup a jemu podřízený klérus uznané prokurace 100 uherských florénů, tak jak je zmíněnému kléru dříve předepsal. Když pak zmíněný nuncius Fernand nahradil zemřelého Jana (Johannis), kardinála tit. sv. Sixta (tit. s. Sixti s. Romane ecclesie cardinalis), ne dříve, než byla neděle „domine ne elonge“ 16. března, a dorazil do olomoucké diecéze, vybíral na jednotlivé dny, ve kterých setrvá v řečené diecézi, v určitých místech, zejména ve městě Znojmě (in opido Znoymensi), od exemptního i neexemptního kléru peníze a nutil je k zaplacení pod hrozbou církevních trestů. Všichni z nich je skutečně zaplatili podle hodnoty svých beneficií a tyto peníze pro dobu, během které zde bude setrvávat, společně s již zaplacenými 100 florény a s ohledem na velikost království a panství i množství zdejšího kléru měly řečenému biskupu učinit zadost. Navíc bylo obecně známé a řečenému nunciovi nezůstávalo skryto, jak řečený olomoucký biskup ve snaze ochránit sebe, klérus a jemu svěřený lid byl a stále je nucen z důvodů napadání husity (propter incursum hereticorum Hussitarum) a viklefisty (Wiclefistarum) řešit tak velké výdaje, že na to důchody biskupství a kléru nestačí. A když bylo mnoho kleriků vyhnáno heretiky ze svých kostelů a opustili olomouckou diecézi, byl nucen dát do zástavy svá města a vesnice k velké škodě a újmě církve. Když však řečený olomoucký biskup Jan navštívil zmíněného nuncia v místě jeho pobytu, aby ho patřičně uctil, ten ho bez ohledu na výše zmíněné problémy napadl znevažujícími slovy, že hodlá o něm podat špatné zprávy apoštolskému stolci, a neuspokojen s uvedenou podporou nařídil předat zmíněnému biskupovi olomouckému listinu, v níž ho mimo jiné napomenul, že pod hrozbou církevních trestů je povinen během devíti dnů předat a zapsat dle taxy vratislavské kapituly při katedrále sv. Jana Křtitele na Tumském ostrově (per capitulum ecclesie Wratislaviensis), která však není olomouckému biskupu známá, prokurace 10 komorních florénů za kterékoliv dny, během nichž by zmíněný nuncius Fernandus setrvával se svým doprovodem v hranicích své působnosti. Olomoucký biskup se cítil tímto poškozen a obrátil se na apoštolský stolec. Žádal proto, aby papežský stolec považoval obsah jeho apelační žádosti za prokázaný předložením výše uvedených listin s napomenutím a požadavkem na prokurace, aby měl na paměti obtíže olomouckého biskupa, aby byl spor primárně předvolán a řešen před papežem a nebyl řešen prostřednictvím protistrany. V této věci signoval supliku vicekancléř s tím, že spor má být předvolán a zároveň má být odložen až do souhlasu papeže (concessum, quod advocetur et suspendatur causa usque ad dicti domini nostri beneplacitum etc.)
V této věci následovala další suplika: protože k výše uvedené suplice nebyla vydána papežská listina, žádal olomoucký biskup papeže o pověření některého z auditorů papežského soudního paláce, aby až do papežského rozhodnutí zakázal výše uvedenému papežskému nunciovi Fernandovi zavádět cokoliv nového či jakkoliv protiprávně postupovat vůči zmíněnému olomouckému biskupovi Janovi.
- A: N/A
- B: inzert v notářském instrumentu, vydavatel: . regest, papežem ustanovený soudce a pověřenec, viz katedrále v Lavaur, doktor obojího práva, kantor a kanovník v Gerardus Faydici
Přepis regestovaného dokumentu
B. p. Licet dev. creatura vestra Johannes, episcopus Olomucensis, a triginta annis proxime preteritis, quibus prefuit ecclesie Luthomuslensi et demum ecclesie Olomucensi, quoscunque dominos legatos tam a latere quam alias missos seu eciam apostolice sedis nuncios extra Romanam curiam et specialiter ad terras Bohemie et Moravie destinatos, dum ipsius episcopi diocesim attigerant, debite iuxta ipsius possibilitatem susceperit eisque honorem, prout decuit, exhibuerit, ipsos eciam in procuracionibus tam eveccionum et victualium quam aliorum necessariorum, quociens opus fuerit, procuraverit, prout eciam rev. patri domino Fernando, episcopo Lucensi, asserto in Ungarie et Bohemie regnis ceterisque terris et dominiis eisdem regnis subiectis apostolice sedis nuncio, quociens et in quocunque tempore seu loco secum personaliter convenit, prout tali omnem honorem debitum ob reverenciam sedis apostolice et ipsius fecerit et exhibuerit et ob hoc eciamsi et in quantum dominia ipsius domini episcopi Olomucensis seu ubi mandare habuisset umquam applicuisset, de singulis necessariis sine quibuscunque monicionibus et ultra debitum gratanter providisset, et similiter dum idem dominus Fernandus dictam diocesim Olomucensem attigit, si ipse episcopus Olomucensis debite requisitus fuisset, se et clerum sibi subditum eidem domino Fernando episcopo iuxta ratam procuracionem solvisset et solvi mandasset iuxta posse, prout eciam nuper nomine dicti cleri centum florenos de Ungaria in sublevamen expensarum suarum de facto assignavit, et licet eciam prefatus dominus Fernandus episcopus, postquam in locum bo. me. Johannis, tit. s. Sixti s. Romane ecclesie presbiteri cardinalis, non antea quam citra dominicam, qua cantatur in ecclesia dei „domine, ne elonge“ etc., proxime transactam prefatam diocesim Olomucensem seu ubi ipse episcopus Olomucensis precipere et mandare habuerit, attigerit, pro illisque diebus, quibus in eadem diocesi stetit, in locis, ad que pervenit et specialiter in opido Znoymensi, a clero exempto et non exempto pecunias exegerit, ipsique metu censurarum ecclesiasticarum, quas fulminavit in rebelles, compulsi, quilibet eorum iuxta valorem beneficii eidem ipsam solverint cum effectu, qua solucione pro tempore, quo stetit, cum aliis centum florenis ei, ut premittitur, solutis, attenta latitudine regnorum et dominiorum, ad que se nuncium apostolicum asserit deputatum, et multitudine cleri in eisdem existencium, pro suis expensis a me et ipsis contentari debuerit, et quamvis eciam notorium sit et ipsum dominum episcopum Lucensem non lateat, qualiter dictus episcopus Olomucensis pro tuicione sua et cleri ac populi sibi commissorum propter incursum hereticorum Hussitarum et Wiclefistarum in dicta diocesi Olomucensi, prochdolor, regnancium coactus fuerit et cotidie cogatur subire expensas nimis graves et stipendia, ad quorum solucionem redditus ecclesie Olomucensis et cleri non sufficiunt, ymo clero quasi universo ab hereticis a suis beneficiis expulso et exulante oportet ipsum episcopum Olomucensem opida et villas ecclesie sue in pignora obligare et alias alienare in dampnum ecclesie non modicum et gravamen, nichilominus tamen prefatus dominus episcopus Lucensis premissis non attentis prefatum dominum episcopum Olomucensem ad domum habitacionis ipsius episcopi Lucensis cum debita reverencia venientem, antea non monitum nec requisitum, verbis satis opprobriosis obruit dicens vele malam relacionem de persona ipsius coram Sanctitate Vestra, cum ad ipsam perveniret, facere, et hiis non contentus certas literas ipsi episcopo Olomucensi insinuari mandavit, in quibus inter cetera eundem monuit, quatinus infra novem dies sibi tradere deberet et assignare cum effectu propriis suis expensis procuracionem et contribucionem in eveccionibus et expensis pro qualibet die decem florenos de camera et quas dixit se fecisse iam per annuum integrum et ultra pro toto tempore diebus sive mensibus, quibus in officio sue commissionis instetit et laboravit, iuxta et secundum taxam et distribucionem eiusdem procuracionis per capitulum ecclesie Wratislaviensis ipsi episcopo Olomucensi ignotam, et hoc sub penis et censuris ecclesiasticis, videlicet interdicti, suspensionis et excommunicacionis, ubicumque ipsum episcopum Lucensem infra metas et limites sue nunciacionis consistere seu cum sua curia residere contigerit, ex quibus prefatus episcopus Olomucensis, senciens se gravatum, ad sanctam sedem apostolicam et Sanctitatem Vestram in hiis scriptis provocavit et appellavit. Dignetur igitur eadem Sanctitas Vestra tenores literarum monicionis et requisicionis ac appellacionis huiusmodi presentibus habere pro expressis ac tribulacionem ipsius episcopi Olomucensis advertere, omnes et singulas causam et causas appellacionis et appellacionum huiusmodi ac negocii principalis ac negociorum principalium ad eandem Sanctitatem Vestram advocare litesque et causas monicionis et requisicionis huiusmodi penitus extinguere illasque nullatenus per alteram parcium prosequi debere, constitucionibus apostolicis et aliis in contrarium facientibus non obstantibus quibuscunque.
Concessum, quod advocetur et suspendatur causa usque ad dicti domini nostri beneplacitum etc.
Beatissime pater, cum prefatus episcopus Olomucensis literas apostolicas super dicta supplicacione, cuius copia prescribitur, non extraxerit, dignetur Stas Vra committere et mandare alicui ex dominis vestri s. palacii apostolici causarum auditoribus, ut dicto domino Fernando, episcopo Lucensi etc., inhibeat, ne contra dictum dominum episcopum Olomucensem usque ad Stis Ve beneplacitum aliquid innovare vel attemptare presumat, in contrarium facientibus non obstantibus quibuscunque.