Purkmistři, rada i všecka obec IDPrahy (purgmistři, rada i wšecka obec wšeho i celého města Pražského) ustanovují IDJakuba Všeruba (Jakuba, řečeného Wšerub) za nejvyššího správce mince a IDMartina ze IDSrbče (Martinowi z Srbče), bratra správce kutnohorské urbury IDDiviše ze IDSrbče, za jeho zástupce; aby razili pražskou minci (wšelikaké zlatých i stříbrných grošuow, peněz i haléřuow našeho rázu Pražského a obyčejného). A to za podmínky, že IDJakub Všerub bude obci odvádět každý týden nájem ve výši 100 kop grošů (sto kop grošuow) a IDMartin ze IDSrbče 50 kop grošů (padesát kop grošův) čistého užitku. IDJakubovi Všerubovi se vykazuje Hankův dům (duom, jenž slowe Hankuow), na rohu Celetné ulice č. 587 v IDPraze, IDMartinovi ze IDSrbče dům pražského arcibiskupa IDAlbíka z IDUničova (duom mistra Albikuow na přiekopě), na Národní třídě č. 116 v IDPraze. Pokud by se pražská rada rozhodla ustanovit jiné mincmistry, nebo by jmenovaní chtěli z úřadu sami odejít, mají druhé straně dát měsíc dopředu vědět (napřed plný měsiec). Pražská obec se zavazuje hájit oba z jmenovaných mincmistrů, pokud by toho bylo zapotřebí. Zlato a stříbro k výrobě mincí může nakupovat pouze Jakub Všerub, nebo jím k tomu pověřená osoba.
- A: N/A
- B: AHMP; Sbírka rukopisů; sign. 993/1; s. 133
- C: ANM Praha; Sbírka C ‒ muzejní diplomatář; sub anno 16. 12. 1421
- Tomek 1879-IV, s. 176, 201.
- Tomek 1899-IV, s. 174, 199.
- Smolík 1894, s. 24‒25.
- Urbánek 1934, s. 174, pozn. 64.
- Castelin 1953, s. 167‒168.
- Šmahel 1993-III, s. 109‒110.
- Vorel 2000, s. 516.
- Šmahel 2002-II, s. 1228‒1229.
„Munimentum proscriptionis super officio monetae Pragensis ac locatione et expositione certis sub articulis personis infrascriptis.“
My purgmistři, rada i wšecka obec wšeho i celého města Pražského, wyznáwáme tiemto listem wšem ktož jej čísti nebo čtůce slyšeti budú, že wážnú opatrností a opatrnú wážností obmyslně a jasně spatřiwše, kterak skrze kowánie a dielo wšelikaké zlatých i stříbrných grošuow, peněz i haléřuow našeho rázu Pražského a obyčejného, kteréž jsme ku pomoci sobě, k wyswobození zákona božieho a k obraně země koruny České a pro obecné dobré w našem městě ustawili, založili i zarazili, znamenitá pomoc a hojný puožitek nám jest přišel i přicházie ustawičně, a w budúcích časiech bude moci přicházeti s božskú pomocí: protož žádajíce jej zachowati, rozmnožiti i rozšířiti, s dobrým rozumem a s rozmyslem dospělým, s bedliwú radú wywolili jsme, zjednali a zpósobili ctného a opatrného muže, zachowalého a owšem hodného k tomu a na ten úřad, Jakuba, řečeného Wšerub, našeho spoluměštěnína, jehožto dřéwnie i nynějšie chwalná zachowalost i budúcieho zachowánie nám w něm prawů a jistů jistotu hodně činí a okazuje, jehožto opatrnosti, wieře i šlechetnosti pewně trwajíce a nad jiné plně doufajíce; a wedlé něho Martinowi z Srbče, kterýžto Martin dlužen bude a má s swými se wšemi úředníky a dělníky zřenie a hleděnie mieti k Jakubowi napředpsanému, jakožto k najwyššiemu úředníku a wládaři; jimž úřad, wladánie i spráwu diela kowu i rázu wšelikého swrchupsaného, kterýžto jsu do sie chwíle drželi a sprawowali, a swú snažností i swými náklady najwiece a najhodnějie se wšemi úřadu úředníky a dělníky, kdežkoli w našem městě na tom diele usazenými, i se wšemi, což komu zwláštně přislušie a kterýmžkoli jménem muož býti oznámeno, i s těmi také domy našimi obecnými, w nichžto sie již ten kow a ráz děje a tepe, totiž duom, jenž slowe Hankuow, Jakubowi swrchupsanému, jakožto najwyššiemu wládaři mince našie Pražské, a (Martinowi) napředjmenowanému duom mistra Albikuow na přiekopě poručili jsme plně a mocně a cele a naší i mocí tohoto listu porúčieme, swěřujeme, aby oni múdrostí bohem jim pójčenú ty úřady měli, držali, wedli, pósobili, jednali i sprawowali, jakožto swé wlastnie, a wšemi úřady, úředníky i dělníky, kteříž k tomu kowu a úřadu přislušejí, mají moc plnú nad nimi i nad každým z nich, k swé wuoli usazowati i ssazowati, beze wšie ujmy i překážky wšelikaké. S těmito wšak umluwami dolepsanými:
Najprwé, že Jakub sto kop grošuow a Martin padesáte kop grošů již jmenowaní toho rázu Pražského, buďto na zlatých, neb na groších, neb na penězích, aneb na haléřích, jakž pán buoh nadělí, z toho úřadu jich, dokudž jím bez překazy wlásti budú, dlužni jsú a mají wydáwati na každý týden nám do našie komory našim úředníkóm, jimžto poklad našeho města jest nebo bude poručen, na hotowých penězích beze wšeho pomčenie.
Druhé jest znamenitě smluweno, kdyžbychom my purgmistři, rada a obec wšecka města Pražského swrchupsaného chtěli komu jinému úřady ty minemeistrské w našem městě poručiti, anebo žeby Jakub a Martin častojmenowaní chtěli sie sami od sebe z swé dobré wuole toho úřadu zbawiti, přes jich wuoli k tomu jich tisknúti nikoli nemáme; tehdy my purgmistři, rada a obec swrchupsaní napřed plný měsiec před jich doluow ssazením a úřada toho zbawením wěděti dáti máme, aby oni w tom čase dluhy wšecky, w něžby pro ten úřad zašli a podstúpiti musili, mohli zaplatiti a z nich wywaditi. A též dřéweřečení Jakub a Martin prwé nežli toho úřadu nám w naši moc postúpie, mají jeden měsiec napřed w naší plné obci oznámiti, abychom w tom času o jiných nám hodných úředníciech powiděli a w obecném dobrém nebyli zmeškáni; a když to učinie, tehdy od nás ode wšech úplně mají býti swobodni a propuštěni, neb je i jich budúcie po tom účinku naší i tohoto listu mocí swobodny a prázdny činíme a skutečně propúštíme, aniž mají wiec ot nás anebo ot našich úředníków přítomných i budůcích býti napomínáni kterýmžkoli obyčejem pro ten úřad anebo pro kterúkoli wěc, jenž k tomu úřadu přislušie.
Třetie jest toto přidáno a umluweno: jestližeby swrchupsaného Jakuba a Martina aneb jich budúcie wládaře a mincmeistry najwyššie w našem městě rázu swrchupsaného za času wládánie anebo potom, neboli kterého z jich úředníkuow a dělníkuow, pro jich úřad neb dielo, jenž k častopsaných Jakuba a Martina úřadu zwláštně záležie a přislušie, co protiwného a škodliwého práwem, mocí a řečí, aneb kterýmžkoli jiným obyčejem od budúcieho pána, nebo jeho úředníków anebo kterékoli osoby wysoké nebo nízké, a zwláště pro přísadu mědi k stříbru obyčejnú, kteráž sie nynie děje a zpósobuje, a w časy potomnie dieti a zpósobowati sie bude na groších na penězích nebo na haléřích, buďto žeby stříbro bylo lacinějšie nebo dražšie, kdykoli potkalo, jehož pane bože nedaj: tehdy my swrchupsaní purgmistři, rada i wšecka obec často řečeného města Pražského dlužni budem i jsme swrchupsané Jakuba a Martina, jakožto úředníky naše hodné, užitečné a wěrné, i každého jich úředníka a dělníka, skutečně wěrně a jednostajně zastáwati, jich hájiti a brániti wší naší mocí, snažností, pilností i opatrností, kolikrátkoli a kdyžkoli bude toho potřebie, a toho častopsani Jakub a Martin, neboli úředník, dělník kterýkoli jeho bude na nás žádati.
Také znamenitě toto jsme přičinili, aby ižádný jiný zlata neb střiebra k minci naší nekupowal, ani kupowati kterým obyčejem směl, než swrchupsaný Jakub anebo kohožby on na to od sebe usadil a wyslal. Pakliby kto byl očitě w kupowání zlata nebo střiebra jiný nalezen nebo shledán, nad takowým má pomštěno býti podlé zwěhlasného uloženie našeho, tociž purgmistruow, rady i obce Pražských swrchupsaných. Slibujíce naší dobrů wěrů beze wšie zlé lsti společně a jednostajně ty wšecky umluwy i smlúwy swrchupsané i jich každú we wšech kusiech pewně, plně a cele držeti a zachowati Jakubowi a Martinowi swrchupsaným. Tomu wšemu na swědomie a pewnější jistotu pečeti naše menšie k tomuto listu přiwěsiti sme kázali. Jenž dán a psán léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyrstého a dwadcátého prwého, ten úterý před swatým Tomášem.