Pražský arcibiskup Konrád z Vechty, Heroušek z Koutů, Hašek z Valdštejna a Ostrohu, Jan Puška z Kunštátu na Kostomlatech, Vilém z Chlumu a Košumberka, Jan Hlas z Kamenice a další páni zastupující litevského knížete Zikmunda Korybutoviče vyjadřují braniborskému markraběti Fridrichovi I. Hohenzollernskému, který jim učinil protinávrh prostřednictvím Viléma Zajíce z Hazmburka (Vilémovi z Hazenburka), že jím navržená lhůta příměří do letnic (do letnic nynie příščích) 23. května 1423 je příliš krátká na to, aby bylo během ní dosaženo požadovaného veřejného slyšení. Žádají proto, aby příměří bylo uzavřeno až do následujícího svátku svatého Martina (od svatého Martina, ježto nynie najprvé přijde, do roka bylo uloženo) 11. listopadu 1423. V otázce Karlštejna (o Karlštein) uvádí, že posádka hradu chce vyjednávat bez zastoupení výhradně s nimi. Nicméně oni jsou ochotni uzavřít dohodu s Fridrichem, proto navrhují, aby bylo uzavřeno příměří na dobu 1 roku (rok toho příměří), po níž bude hrad postoupen nezávislému správci, který jej bude udržovat ve stavu v době převzetí a nebude rušit jejich ležení před hradem. Pokud by nebylo během doby příměří docíleno uzavření konečného míru, bude hrad vrácen posádce a ležení do rukou oblehatelů. Přičemž uvedené příměří by bylo jmenovitě uzavřeno se všemi říšskými kurfiřty (se všemi korfersty), bavorskými vévody (s kniežaty Bavorskými), míšeňskými markrabaty (s markrabiemi Miešenskými) a rakouskými knížaty (s kniežaty Rakúskými), plzeňským landfrýdem (s landfrýdem Plzenským) a katolickými pány Zikmundem Děčínským z Vartenberka (s panem Sigmundem z Děčína), Otou z Bergova (s panem Bergovem), Markvartem z Michalovic a jeho syny (s panem Michalcem a s jeho syny), Hynkem Hlaváčem z Lipé (s panem Hlaváčem Lipským i s jeho strýci), Petrem z Děvína (s panem Petrem z Děvína), Půtou z Častolovic (s panem Pótú z Častolovic), Kunatem Kaplířem ze Sulevic (s Kapléřem), Jindřichem z Elsterberka (s panem Henrichem z Elsterberka), Mikulášem z Hasištejna a Lobkovic (s Nikolaem z Hassenšteina), Albrechtem z Koldic (s panem Koldicem), Bohušem z Kováně (s Kovanským), Gerunkem z Milešova (s Kerunkem), Vláškem z Kladna na Střekově (s Vlaškem z Střekova), Heníkem z Valdštejna na Malé Skále (s Heníčkem z Skály), Oldřichem II. z Rožmberka (s panem z Rozenberka), Šenkem ze Zajdova (s Šenkem z Zaidav), Maternou z Ronova a Vožice (s Maternú z Božice), Hájkem ze Zvíkova (s Hájkem z Zviekova), Vilémem ze Šumburka (s panem Vilémem z Šumburka), Půtou z Ilburka (s panem Ilburkem z Lokte), Vetnou z Jeburka a Egerberka (s panem Ventem z Egerberka), Paldrem z Rotštejna (s Paldrú z Rotšteina), Petrem Čúchem z Navarova (s Čúchem z Navarova) a Janem z Boskovic a Brandýsa (s panem Janem Boskovcem z Brandýsa).
- A: StA Nürnberg; aktuální uložení neověřeno
- B: ANM Praha; Sbírka C ‒ Muzejní diplomatář; sub anno
- C: ANM Praha; Sbírka C ‒ Muzejní diplomatář; sub anno
Přepis regestovaného dokumentu
Tak jakož Tvá Milost po urozeném panu Vilémovi z Hazenburka na nás požádala, abychom příměří do letnic nynie příščích s Vašie Milostí, s zeměmi okolními a s těmi, kohož by v to příměří jmenovali, jměli, a v tom příměří abychom sobě rok položili k slyšenie svobodnému, mieníce, že by nám to slyšenie chtěli svobodné a bez utiščenie zjednati, v němž bychom své spravedlnosti mohli svobodně okázati: toho jsmy velmi od Tvé Milosti vděčni, nebo smy toho dávno žádali i ješče žádámy, by nám pán Buoh to ráčil dáti a kto nám to mohl zjednati, abychom svú pravdu Písmem svatým mohli konečně okázati. Ale k takovému slyšenie to jisté příměří do letnic pro rozličné věci bylo by krátko. Protož žádámy, poněvadž Tvé Milosti pravda a spravedlnost milá, a mordové a záhuby v křesťanstvě nemilý, aby to příměří od svatého Martina, ježto nynie najprvé přijde, do roka bylo uloženo, abychom sě k tomu jistému slyšenie tiem lépe připravili a je přede všiem světem prohlásili a sě k němu obeslali. Kteréžto příměří s zeměmi a osobami podepsanými chcmy jmieti, ač Tvá Milost móž sě jimi ujistiti, že by nám právě a řádně bylo zdržáno. A o Karlšteinu, jakož Tvá Milost žádá, že bychom v někaké úmluvy měli s nimi vstúpiti: tak jsmy naslyš, žeť by sě oni po Tvé Milosti ani po kom po jiném chtěli smlúvati, než toliko sami že by chtěli s námi, ač bychom my chtěli, smlúvu učiniti, a praviece, že by oni ten jistý hrad v svých měli škodách a nákladech. A však vždy pro lepšie, a zvlášče pro to svobodné slyšenie, kteréhož smy dávno žádali, a o Karlštein takto mieníme učiniti, ač by oni chtěli Tvé Milostí úmluvu přijieti: aby ten jistý hrad středniemu člověku sstúpen byl, a všecky věci, kteréž jsú na něm, počnúc od lidí až do najmenší věci, aby bylo popsáno, aby těch nebylo ujato ani přivětšeno, ani hrad opravován, ani přiekopy a srubové a jiné přípravy, kteréž smy my v tom obleženie tu dělali sobě ku pomoci a připravovali, aby jím nebylo hýbáno. A kdyžby rok toho příměří vyšel, a pán Buoh nedal nám v nic konečného a mírného uhoditi, aby sě jich tolikéž a týchž, kteříž jsú nynie tu v obleženie, a takéž zavřelo, a my na též miesta abychom byli svobodně připuščeni. Tito jsú, s nimiž by u příměřie mělo vstúpeno býti: Najprvé s Tvé Milostí, se všemi korfersty, s kniežaty Bavorskými, s markrabiemi Miešenskými, s kniežaty Rakúskými, s panem Sigmundem z Děčína, s panem Bergovem, s panem Michalcem a s jeho syny, s panem Hlaváčem Lipským i s jeho strýci, s panem Petrem z Děvína, s panem Pótú z Častolovic, s Kapléřem, s panem Henrichem z Elsterberka, s Nikolaem z Hassenšteina, s panem Koldicem, s Kovanským, s Kerunkem, s Vlaškem z Střekova, s Heníčkem z Skály, s panem z Rozenberka, s landfrýdem Plzenským, s Šenkem z Zaidav, s Maternú z Božice (sic), s Hájkem z Zviekova, s panem Vilémem z Šumburka, s panem Ilburkem z Lokte, s panem Ventem z Egerberka, s Paldrú z Rotšteina, s Čúchem z Navarova, s panem Janem Boskovcem z Brandýsa.