Císař1 IDZikmund na základě žádosti IDMatěje Višně z IDVětřní převádí na IDOldřicha z IDRožmberka (nobilis Ulricus de Rosenberg fidelis noster specialis dilectus) právní nároky na hrad IDVildštejn s příslušenstvím. Hrozí totiž nebezpečí, že IDEliška z IDKravař, matka IDOldřicha z IDRožmberka, brzy zemře a na majetky, které by připadly jemu, IDZikmundovi, jako odúmrť, by si mohl činit nárok někdo jiný. Proto je má IDOldřich vlastnit a užívat bez překážek. IDZikmund zakazuje komukoli jednat v rozporu s tímto královským nařízením, jinak mu hrozí králova nemilost.
IDZikmund takto rozhodl, protože IDOldřich z IDRožmberka k němu poslal svého krumlovského purkrabího IDMatěje Višně z IDVětřní (Mathiam de Wietrzna),2 aby se informoval, které královské záležitosti mají být naléhavě vyřízeny. Při té příležitosti se purkrabí jménem IDOldřicha obrátil na IDZikmund se žádostí, která souvisí s vážnou nemocí IDOldřichovy matky IDElišky z IDKravař (domina Elyzabeth). Její posel donesl IDOldřichovi zprávu, když byl purkrabí IDMatěj na cestě domů (nunccius venit ab ea ad eum in recessu supradicti Mathie). V této souvislosti se IDZikmund dozvěděl, že IDEliška neobdržela při sňatku s IDOldřichovým otcem IDJindřichem III. z IDRožmberka žádné věno (nullum dotalicium), a proto jí sám IDJindřich ze své dobré vůle (benivole) zapsal (proscripsit) 1000 kop grošů na hradě IDVildštejn (Wylsstein). Po IDJindřichově smrti3 se IDEliščiných statků zmocnil IDČeněk z IDVartenberka (Czenko) neblahé paměti, který byl v té době hlavou kacířů a zrádců krále (male memorie, caput hereticorum et proditor noster).4 Uzavřel s ní rovněž smlouvu, podle níž může IDEliška doživotně užívat všech statků náležejících k hradu IDVildštejn a IDČeněk nemá právo předat její věno (dotalicium suum) po její smrti nikomu jinému, ale výhradně jejímu synovi IDOldřichovi. O tom byla také sepsána listina, kterou zpečetili někteří šlechtici a úředníci sídlící na jejich hradech (qui tempore illo fuerunt officiales in castris eius), a kterou IDČeněk přijal (litteram Czenko recepit ad manus suas). IDOldřich nechal tuto listinu vyhledat, ale bezúspěšně.5
1: V intitulaci se nacházející imperator neodpovídá roku 1423.2: IDMatěj je doložen jako purkrabí IDKrumlova v následujících letech: 1414‒1418, 1420, 1425‒1426/1427, 1430 a 1438‒1440. V roce, kdy byla listina údajně vydána, byl však krumlovským purkrabím IDBuzek z IDRubenu (1422‒1425). IDMatěj byl naopak purkrabím IDVelešína (1423‒1425), viz LOR I, s. 261, pozn. 1 ; Šimůnek 2005, s. 514, 542; Šimůnek 2002, s. 134‒135.3: 28. července 1412.4: Se stejným diskreditujícím zobrazením IDČeňka se setkáváme i v případě falza z roku 1426 (viz regest).5: Údajná listina je pravděpodobně IDOldřichův vlastní výmysl.
- IDZikmund Lucemburský: gismdus. dei gra. imp. roman. se emp. augustus a hungari. et. rex; falzum uherské sekretní červené pečeti v misce z přírodního vosku; na pergamenovém proužku6 Mareš 1895, s. 381
- Na plice dole vpravo: Ad mandatum domini regis IDCaspar Sligk miles, cancellarius
- A: SOA Třeboň; Cizí statky Třeboň; inv. č. 770, sign. Vildštejn II 427 č. 1, kart. 94
- ZR, s. 221, č. 1623 (čeština; falzum)
- RI XI NB/3, s. 331‒334, č. 239 (němčina; falzum)
- Sedláček 1893-IX, s. 214, pozn. 6 a s. 216
- Mareš 1895, s. 381 (s chybným denním datem 25. ledna)
- Šimková 1976, s. 54
- Maráz 1998, s. 55
- Kubíková 2004, s. 99
- Šimůnek 2005, s. 53
Vnitřní i vnější znaky jasně dokazují, že se jedná o falzum: císařská intitulace, nesouhlasná datace, anachronický titul kancléře (cancellarius) pro IDŠlika v kancelářské poznámce pro uvedený rok,7 padělaná pečeť a formulář listiny, který se odchyluje od kancléřské praxe. Nesprávná je i informace o IDČeňkovi z IDVartenberka, který v té době stál na IDZikmundově straně a zemřel až 17. září 1425 (LOR I, s. 261, pozn. 5 ).
Datum vzniku falza lze určit pouze přibližně. Rynešová (LOR I, s. 261‒262, č. 370 ), která zkoumala pouze vnější znaky listiny, dospěla na základě zčásti nesprávných (pečeť považovala za pravou) a zčásti správných (kancléřský titul a císařská intitulace) zjištění k mylnému závěru, že falzum je třeba považovat za palimpsest pravé listiny z posledních let IDZikmundovy vlády. Mareš 1895, který vycházel z obsahu listiny, datoval vznik falza do doby po smrti IDEliška z IDKravař (25. června 1444).
Páni z IDRožmberka získali hrad IDVildštejn již v roce 1360 a od té doby opakovaně na něm zapisovali věna svých manželek. V souladu s tím lze považovat údaj v listině, že IDEliška z IDKravař obdržela své věno na IDVildštejně po smrti IDJindřicha z IDRožmberka v roce 1412, za přesný (Šimůnek 2005, s. 46‒47). Následující tvrzení, že s ní IDČeněk z IDVartenberka uzavřel písemnou smlouvu, se naopak zdá být spíše nepravděpodobné (LOR I, s. 261, pozn. 6 ). V roce 1421 byl hrad obsazen husity a v jeho držení se vystřídalo mnoho husitských hejtmanů (Sedláček 1893-IX, s. 214). Po bitvě u IDLipan v roce 1434 se IDOldřich z IDRožmberka údajně několikrát neúspěšně pokusil získat hrad IDVildštejn zpět. Se IDSvojšem ze IDZahrádky, táborským hejtmanem na IDVildštejně, uzavřel alespoň smlouvu, podle níž měl hrad vykoupit za 400 kop grošů (LOR I, s. 193, č. 284 ). Hrad skutečně vykoupil IDZbyněk z IDKočova s IDOldřichovým souhlasem. Proto IDZbyněk držel hrad jako IDOldřichovu zástavu (LOR II, s. 54‒56, č. 74‒75 ). Po IDZbyňkově smrti v roce 1443 vypukl spor o hrad mezi jeho dědici a IDSvojšem ze IDZahrádky, do kterého IDOldřich překvapivě nezasáhl (Sedláček 1893-IX, s. 214‒215). Během tohoto sporu, 25. července 1444, zemřela IDOldřichova matka, a proto lze toto datum považovat za terminus post quem pro vznik falza. Od roku 1446 je jako majitel hradu IDVildštejn doložen IDBedřich z IDDonína, není však známo, od koho hrad získal (Sedláček 1893-IX, s. 215).
Terminus ante quem padělání by mohlo být buď 14. listopadu 1454, kdy král IDLadislav Pohrobek udělil hrad IDOldřichovu synovi IDJindřichovi IV. z IDRožmberka (AČ III, s. 559, č. 662 ), nebo 18. února 1457, kdy se král na žádost IDOldřicha a IDJana II. z IDRožmberka vzdal práva na odúmrť k IDVildštejnu (LOR IV, s. 395, č. 573 ; srov. Sedláček 1893-IX, s. 216). Šimůnek 2005 předpokládá vznik falza v letech 1444‒1454. Argumentace Šimkové, která datování omezuje na léta 1444‒1446, není přesvědčivá (Šimková 1976).
Místo vydání IDLoznycz je neidentifikovatelné. Možná měl falzátor na mysli (dnes slovenské město) IDLučenec (maď. Losonc, něm. Lizenz) nebo jiné slovenské město IDLošonec (maď. Losonc nebo Kislosonc, něm. Loschonz). Král IDZikmund se však v údajný den vydání listiny nacházel v IDKošicích, srov. Itinerar Sigismunds 1995, s. 107; Itineraria 2005, s. 114.
7: IDKašpar Šlik je doložen jako kancléř od června 1433, viz Forstreiter 1924, s. 86‒95; Elbel – Zajic 2012, s. 92‒99.