![](img/kniha.jpg)
![](img/kniha.jpg)
![](img/kniha.jpg)
![](img/kniha.jpg)
Císař1 Zikmund na základě žádosti Matěje Višně z Větřní převádí na Oldřicha z Rožmberka (nobilis Ulricus de Rosenberg fidelis noster specialis dilectus) právní nároky na hrad Vildštejn s příslušenstvím. Hrozí totiž nebezpečí, že Eliška z Kravař, matka Oldřicha z Rožmberka, brzy zemře a na majetky, které by připadly jemu, Zikmundovi, jako odúmrť, by si mohl činit nárok někdo jiný. Proto je má Oldřich vlastnit a užívat bez překážek. Zikmund zakazuje komukoli jednat v rozporu s tímto královským nařízením, jinak mu hrozí králova nemilost.
Zikmund takto rozhodl, protože Oldřich z Rožmberka k němu poslal svého krumlovského purkrabího Matěje Višně z Větřní (Mathiam de Wietrzna),2 aby se informoval, které královské záležitosti mají být naléhavě vyřízeny. Při té příležitosti se purkrabí jménem Oldřicha obrátil na Zikmund se žádostí, která souvisí s vážnou nemocí Oldřichovy matky Elišky z Kravař (domina Elyzabeth). Její posel donesl Oldřichovi zprávu, když byl purkrabí Matěj na cestě domů (nunccius venit ab ea ad eum in recessu supradicti Mathie). V této souvislosti se Zikmund dozvěděl, že Eliška neobdržela při sňatku s Oldřichovým otcem Jindřichem III. z Rožmberka žádné věno (nullum dotalicium), a proto jí sám Jindřich ze své dobré vůle (benivole) zapsal (proscripsit) 1000 kop grošů na hradě Vildštejn (Wylsstein). Po Jindřichově smrti3 se Eliščiných statků zmocnil Čeněk z Vartenberka (Czenko) neblahé paměti, který byl v té době hlavou kacířů a zrádců krále (male memorie, caput hereticorum et proditor noster).4 Uzavřel s ní rovněž smlouvu, podle níž může Eliška doživotně užívat všech statků náležejících k hradu Vildštejn a Čeněk nemá právo předat její věno (dotalicium suum) po její smrti nikomu jinému, ale výhradně jejímu synovi Oldřichovi. O tom byla také sepsána listina, kterou zpečetili někteří šlechtici a úředníci sídlící na jejich hradech (qui tempore illo fuerunt officiales in castris eius), a kterou Čeněk přijal (litteram Czenko recepit ad manus suas). Oldřich nechal tuto listinu vyhledat, ale bezúspěšně.5
1: V intitulaci se nacházející imperator neodpovídá roku 1423.2: Matěj je doložen jako purkrabí Krumlova v následujících letech: 1414‒1418, 1420, 1425‒1426/1427, 1430 a 1438‒1440. V roce, kdy byla listina údajně vydána, byl však krumlovským purkrabím Buzek z Rubenu (1422‒1425). Matěj byl naopak purkrabím Velešína (1423‒1425), viz LOR I, s. 261, pozn. 1 ; Šimůnek 2005, s. 514, 542; Šimůnek 2002, s. 134‒135.3: 28. července 1412.4: Se stejným diskreditujícím zobrazením Čeňka se setkáváme i v případě falza z roku 1426 (viz regest).5: Údajná listina je pravděpodobně Oldřichův vlastní výmysl.
- Zikmund Lucemburský: gismdus. dei gra. imp. roman. se emp. augustus a hungari. et. rex; falzum uherské sekretní červené pečeti v misce z přírodního vosku; na pergamenovém proužku6 Mareš 1895, s. 381
- Na plice dole vpravo: Ad mandatum domini regis Caspar Sligk miles, cancellarius
- A: SOA Třeboň; Cizí statky Třeboň; inv. č. 770, sign. Vildštejn II 427 č. 1, kart. 94
- ZR, s. 221, č. 1623 (čeština; falzum)
- RI XI NB/3, s. 331‒334, č. 239 (němčina; falzum)
- Sedláček 1893-IX, s. 214, pozn. 6 a s. 216
- Mareš 1895, s. 381 (s chybným denním datem 25. ledna)
- Šimková 1976, s. 54
- Maráz 1998, s. 55
- Kubíková 2004, s. 99
- Šimůnek 2005, s. 53
Vnitřní i vnější znaky jasně dokazují, že se jedná o falzum: císařská intitulace, nesouhlasná datace, anachronický titul kancléře (cancellarius) pro Šlika v kancelářské poznámce pro uvedený rok,7 padělaná pečeť a formulář listiny, který se odchyluje od kancléřské praxe. Nesprávná je i informace o Čeňkovi z Vartenberka, který v té době stál na Zikmundově straně a zemřel až 17. září 1425 (LOR I, s. 261, pozn. 5 ).
Datum vzniku falza lze určit pouze přibližně. Rynešová (LOR I, s. 261‒262, č. 370 ), která zkoumala pouze vnější znaky listiny, dospěla na základě zčásti nesprávných (pečeť považovala za pravou) a zčásti správných (kancléřský titul a císařská intitulace) zjištění k mylnému závěru, že falzum je třeba považovat za palimpsest pravé listiny z posledních let Zikmundovy vlády. Mareš 1895, který vycházel z obsahu listiny, datoval vznik falza do doby po smrti Eliška z Kravař (25. června 1444).
Páni z Rožmberka získali hrad Vildštejn již v roce 1360 a od té doby opakovaně na něm zapisovali věna svých manželek. V souladu s tím lze považovat údaj v listině, že Eliška z Kravař obdržela své věno na Vildštejně po smrti Jindřicha z Rožmberka v roce 1412, za přesný (Šimůnek 2005, s. 46‒47). Následující tvrzení, že s ní Čeněk z Vartenberka uzavřel písemnou smlouvu, se naopak zdá být spíše nepravděpodobné (LOR I, s. 261, pozn. 6 ). V roce 1421 byl hrad obsazen husity a v jeho držení se vystřídalo mnoho husitských hejtmanů (Sedláček 1893-IX, s. 214). Po bitvě u Lipan v roce 1434 se Oldřich z Rožmberka údajně několikrát neúspěšně pokusil získat hrad Vildštejn zpět. Se Svojšem ze Zahrádky, táborským hejtmanem na Vildštejně, uzavřel alespoň smlouvu, podle níž měl hrad vykoupit za 400 kop grošů (LOR I, s. 193, č. 284 ). Hrad skutečně vykoupil Zbyněk z Kočova s Oldřichovým souhlasem. Proto Zbyněk držel hrad jako Oldřichovu zástavu (LOR II, s. 54‒56, č. 74‒75 ). Po Zbyňkově smrti v roce 1443 vypukl spor o hrad mezi jeho dědici a Svojšem ze Zahrádky, do kterého Oldřich překvapivě nezasáhl (Sedláček 1893-IX, s. 214‒215). Během tohoto sporu, 25. července 1444, zemřela Oldřichova matka, a proto lze toto datum považovat za terminus post quem pro vznik falza. Od roku 1446 je jako majitel hradu Vildštejn doložen Bedřich z Donína, není však známo, od koho hrad získal (Sedláček 1893-IX, s. 215).
Terminus ante quem padělání by mohlo být buď 14. listopadu 1454, kdy král Ladislav Pohrobek udělil hrad Oldřichovu synovi Jindřichovi IV. z Rožmberka (AČ III, s. 559, č. 662 ), nebo 18. února 1457, kdy se král na žádost Oldřicha a Jana II. z Rožmberka vzdal práva na odúmrť k Vildštejnu (LOR IV, s. 395, č. 573 ; srov. Sedláček 1893-IX, s. 216). Šimůnek 2005 předpokládá vznik falza v letech 1444‒1454. Argumentace Šimkové, která datování omezuje na léta 1444‒1446, není přesvědčivá (Šimková 1976).
Místo vydání Loznycz je neidentifikovatelné. Možná měl falzátor na mysli (dnes slovenské město) Lučenec (maď. Losonc, něm. Lizenz) nebo jiné slovenské město Lošonec (maď. Losonc nebo Kislosonc, něm. Loschonz). Král Zikmund se však v údajný den vydání listiny nacházel v Košicích, srov. Itinerar Sigismunds 1995, s. 107; Itineraria 2005, s. 114.
7: Kašpar Šlik je doložen jako kancléř od června 1433, viz Forstreiter 1924, s. 86‒95; Elbel – Zajic 2012, s. 92‒99.