Papežský legát IDJindřich z IDBeaufortu (Henricus … cardinalis de Anglia) píše IDsalzburskému arcibiskupovi Eberhardovi IV. Starhemberskému (archiepiscopo Salczpurgensi) a všem jeho sufragánům (vestris suffraganeis quibuscunque tociusque provincie ac dyocesum vestrarum atque dicrotum vestrorum suffraganeorum diocesum clero exempto et non exempto, religionis et alias status cujuscunque preeminencie vel condicionis, nec non omnibus et singulis principbus, nobilibus, plebeis et popularibus fidelibus cujuscunque status). Čistota církve byla v posledních dnech mnohokrát zhanobena úskočnými útoky kacířských husitů (hereticorum Hussitarum), kteří zuřivě řádí v IDČechách (in Bohemia), a tak urážejí všemohoucího Boha (omnipotentis dei) a slavnou Pannu Marii (glorioseque virginis Marie) i celou nebeskou hierarchii a také rozvracejí křesťanskou vládu na zemi. A protože křesťané musí pozvednout své šíje, aby nesílilo urážení Boha a jejich Vykupitele (redemptoris) a aby věrolomnost těchto kacířů nenabývala na síle a nezažehla sousední končiny, usnesl se Jindřich společně s dalšími církevními i světskými knížaty (principibus), preláty (prelatis), hrabaty (comitibus) a šlechtici (proceribus), kteří se sešli na sněmu ve IDFrankfurtu nad Mohanem (in Franckfordia), vymýtit toto kacířství jakýmkoli vhodným způsobem.
Nařizuje, ve shodě s usnesením tohoto shromáždění, jehož opis je připojen k tomuto listu, aby každý věřící, duchovní nebo světský v době od nynějška do dvanáctého dne před nejbližší druhou neděli postní (duodecim dies ante dominicam reminiscere proxime venturam) 29. února 1428 neboli před sedmnáctý den měsíce února (ante decimum septimum diem mensis februarii) 17. února 1428 účinně přispěl svým dílem k vymýcení tak zavrženíhodné hanby pod trestem zbavení přístupu do kostela pro arcibiskupy a sufragánní biskupy a pod trestem interdiktu pro místo nebo místa, která vynáší tímto listem. Řečenou lhůtu pevně stanoví touto listinou jako první (primo), druhý (secundo), třetí (tercio) a konečný termín i kanonické napomenutí.
Vybízí tedy všechny výše uvedené i všechny ostatní, aby se snažili zburcovat udatné bojovníky proti těmto kacířům a vyzbrojit se zanícenými a zbožnými modlitbami, aby ti kacíři odvrhli blud nepravosti a poznali cestu pravdy. Každý, kdo se osobně dostaví na výpravu proti kacířům a bude věrně bojovat, uděluje plné odpuštění jeho hříchů, i kdyby na té výpravě zemřel. Kdo pak k tomu přispěje podle jemu určené výše nebo více, tomu věnuje 100 dní odpustků.
Uděluje biskupům nebo jejich vikářům plnou moc k tomu, aby změnili jakékoli sliby kohokoli a také aby udělili komukoli rozhřešení v případě nesprávně získaných peněz, pokud je poskytne na řečenou výpravu, a to tak, že výběrčí určení pro tuto sbírku pod přísahou budou muset o takových nesprávně získaných penězích učinit záznam ve svých registrech jako u jiných příspěvků.
IDJindřich chce, aby opisu této listiny věrně vyhotovenému s pečetí řádného soudce a podpisem notáře byla přikládána naprostá důvěra jako originálu. Přikazuje, aby nikdo nepředstíral neznalost této listiny.
Dále nařizuje, aby tyto odpustky byly veřejně a srozumitelně, v obecné řeči vyhlášeny ve všech katedrálních (ecclesiis majoribus), kolegiátních (collegiatis) a farních kostelích (parrochialibus) i na církevních místech ve městech (locis ecclesiasticis), v diecézi (diocesum) a v provincii (provincie) a podobně také po diecézích sufragánů vždy o nedělích a svátcích během mší či slavnostních bohoslužeb, kdy je přítomno větší množství lidu.
Rovněž přikazuje, aby ho neopomněli zpravit, co nejrychleji to bude možné, o způsobu a formě provedení příkazů této listiny.
- A: N/A
- B: soudobý opis v Husitské kronice Ondřeje z Řezna.
- C: prostý opis z 19. století.
- A: N/A
- B: ÖNB Wien; Cod. 3296; fol. 452; aktuální uložení neověřeno.
- C: ANM Praha; Sbírka C ‒ Muzejní diplomatář; sub dato.
- Werminghoff 1916, s. 52‒131.
- Bartoš 1966, s. 39.
- Schnith 1972, s. 124‒133.
- Mathies 1978, s. 220‒224.
- Wefers 1989, s. 146‒154.
- Šmahel 1993-III, s. 205.
- Kavka 1998, s. 153‒154.
- Čornej 2000, s. 492‒493.
- Šmahel 2002-II, s. 1440‒1441.