Jan Smil z Křemže (Jan Smil z Křemže) uzavírá pravé křesťanské příměří (v pravé křesťanské příměřie) s Oldřichem II. z Rožmberka (Oldřichem z Rozmberka), jeho služebníky a poddanými do týdne (do téhodne). Zavazuje se k nápravě porušeného příměří v 1 týdnu (v témdni najbližšiem pořád zběhlém) pod ztrátou cti. Opravci: Menhart z Hradce (Menhart z Hradce) a Mikuláš Sokol z Lamberka (Mikuláš z Lamberka).
- Jan Smil z Křemže: N/A; černá; přitištěná (odpadla)
- Zdeněk z Rožmitálu: N/A; N/A; přitištěná pod krytem
- Albrecht z Beškovic: N/A; černá; přitištěná
- Wagner 1888, s. 177.
- Nejedlý 1913, s. 369.
- Dobiáš 1936, s. 54.
- Nejedlý 1955, s. 115.
- Šimůnek 1997/1998, s. 5.
- Kubíková 2004, s. 157, pozn. 70.
- Polách 2011, s. 65.
- Reitinger 2018, s. 67.
- Elbel 2019b, s. 278‒279, pozn. 64.
Přestože král Zikmund napomínal listem z 23. října 1426 Oldřicha z Rožmberka, aby neuzavíral příměří s jeho nepřáteli, ale naopak spojil síly s pány, rytíři a panoši jeho strany (regest ), učinil Oldřich z Rožmberka opačné rozhodnutí a na základě několika smluv navázal během následujících několika týdnů smír s předáky píseckého kraje. Dne 11. listopadu 1426 vstoupil v příměří s městem Tábor a Písek (regest ) a se Sušicí (regest ). Stejně, či velmi podobně formulovaná příměří poté uzavřel Oldřich 12. listopadu s Prachaticemi, 25. listopadu s Petrem a Janem ze Svojšína a na Orlíku (regest ). Dočasné příměří uzavřel Oldřich z Rožmberka také s Janem Smilem z Křemže (regest ). Časově omezené příměří uzavřel Oldřich 30. listopadu 1428 s tábority (regest ) a rovněž Mikulášem z Lamberka a Kamarétem ze Žirovnice (regest ).
Přepis regestovaného dokumentu
Já Jan Smil z Křemže vyznávám tiemto listem všem, ktož jej čísti neb čtúce slyšeti budú, že sem vstúpil a mocí tohoto listu vstupuji v pravé křesťanské příměřie s urozeným panem Oldřichem z Rozmberka i se všemi jeho služebníky i poddanými, od dánie listu tohoto do téhodne a ten den poslední celý až do západu slunečného během přirozeným trvající. A to příměřie slibuji sdržeti pode ctí a pod věrú svú ctně, věrně a křesťansky beze lsti. Pakli by toho neučinil a on mě z toho upoměnil, tehdy mám a slibuji odčiniti po jeho napomenutí v témdni najbližšiem pořád zběhlém. A jestliže bych neodčinil, tehdy, což by urozený pan Menhart z Hradce a pan Mikuláš z Lamberka rozkázal, za jeden člověk po jich rozkázání, v témdni najbližšiem mám odčiniti. Pakli bych i toho neučinil po jich rozkázání v celém témdni najbližšiem, tehdy pan Oldřich svrchu psaný mož mi láti a přímluvati tak dlúho, dokudž bych toho neučinil, což by mi svrchu psaný pan Menhart a pan Mikuláš rozkázal. Tomu na pevnost já svú pečeť a urozený pan Zdeněk z Rozmitala a statečný rytieř pan Albrecht z Běškovic na svědomie své pečeti přitiskli jsme k tomuto listu. Jenž dán jest léta od narozenie syna Božieho tisícieho čtyřstého dvudcátého devátého, ten čtvrtek po svatém Lukáši ráno na východ slunce.