Král Zikmund (Sigmund) zplnomocňuje svého synovce, kurfiřta a saského vévodu, arcimaršálka Svaté říše římské, durynského lankraběte a míšeňského markraběte Fridricha (hochgeborn Fridrichen herczogen zu Saxsen, des heiligen reichs erczmarschalk, landgrauen zu Duringen und margruen zu Meyssen, unserm lieben oheim) k tomu, aby až do konce války v Čechách (zu Behem) proti kacířům držel a vlastnil veškeré dědické, lenní, klášterní a církevní majetky, které jim zabere on nebo jeho lidé. Zikmund ustanovuje, že poté mohou s jeho souhlasem držet a užívat zmíněné majetky do té doby, než rozhodne jinak. Avšak klášterní a církevní majetky má Fridrich neprodleně po ukončení války vrátit dřívějším majitelům.

N/A

1. Král Zikmund: N/A; N/A; ohlášeno přitištění

• Ad mandatum domini regis domino Georgio episcopo Patauiensi cancelario referente Franciscus prepositus Stragouiensis

• A: N/A
• B: německý záznam v registrech
• C: německý prostý opis z 19. století

• A: N/A
• B: HHStA Wien; Reichsregister G; fol. 204r
• C: ANM Praha; C ‒ Muzejní diplomatář; sub dato

• A: N/A
• B: N/A
• C: N/A

• UB I, s. 293‒294, č. 266 

• RI XI, s. 389, č. 5505
• RI XI NB/5, č. 97, v tisku