Purkmistr a konšelé Starého Města pražského (purgmistr u konšelé Velikého M. Pr.) dosvědčují, že 1 Klára Helmová (Klara Helmová) a 2 bratři Janek (Janek) a Anděl (Anděl bratřie), synové apatykáře Ludvíka z Florencie (synové dobré paměti Lojsovi apotekářovi), spolu uzavřeli dohody ohledně testamentu staroměstského měšťana Jana Maška (Janóv Maskuov, spoluměštěnína města našeho) a práva na 11 kop grošů ročního platu (jedenácti kopám gr. platu ročnieho a a věčného) ustanoveného uvedeným testamentem. Podle vyrovnání se dotčené strany zprošťují veškerých závazků, slibují vzájemně se neupomínat a ruší předchozí zápisy v této věci, včetně pohledávky 6 kop platu (na šest kop gr. platu), které učinila Klára na svůj dům čp. 102b (na svuoj duom).
Teige 1915, s. 24, č. 7 , klade zápis do 17. února 1430, což odpovídá pátku po svátku svatého Valentýna (Act. f. 6. post Valentini). Ohledně ročního data odkazuje zápis na ty předchozí, přičemž roční datum se objevuje až na fol. 115v, kde je uvedeno pátek po svátku svatého Jiří léta Páně 1439 (Actum feria VI in crastino post festum Gregorii presentis Wenceslao Piknosek consule domino Mauricio sellatore magistro civium existente, anno domini millesimo quadringentesimo tricesimo nono). Jedná se však o později doplněný zápis, navazující na dokument, který je datován k roku 1430, ve středu na svátek svaté Prisky (Actum in consilio predicte civitatis Pragensis anno et cetera XXX°, feria IIII ipso die sancte Prisce, tempore regiminis Jacobi fratoris magister civium).
Přepis regestovaného dokumentu
My purgmistr u konšelé Velikého M. Pr. všem i každým tiemto zápisem na vědomie dáváme, že vstúpivše před nás do plné rady našie opatrní lidé paní Klara Helmová, Janek a Anděl bratřie, synové dobré paměti Lojsovi apotekářovi, vyznali sú dobrovolně bez přinucenie všelikterakého, že jsú mezi sebú učinili svolenie dobrotivé a přátelské o ten jistý kšeft nebožce Janóv Maskuov, spoluměštěnína města našeho, a o to právo, kteréž jsú měli na tom kšeftu k jedenácti kopám gr. platu ročnieho a a věčného, o kterýžto plat byl jest nápad mezi nimi s jedněch na druhé z vobú stranú, jakož to týž kšeft lépe a jasnějie jest okazoval, tak že oni sě všichni obapolně i s svými dědici a budúcími z již jmenovaného kšeftu a z práva jeho mocně propustili a tiemto zapsáním sě skutečnějie propúštějí, slibujíce sebe nikdy více z toho neupomínati obyčejem ižádným kterakkoli vymyšleným, ale od napomenutie takového přestanúce u věčném mlčení a pokoji býti, ten jistý kšeft i se vším právem, kteréž sú na něm měli, jestli že by kdy na světlo vyšel a kto jeho dosáhl, umrtvujíce a k tomu také všechny zápisy jiné, kteříž by sě dotýkaly platuov, ježto by je na sobě měli a zvláště ten jistý zápis, kterýž jest učinila na šest kop gr. platu svrchupsaná paní Klára na svuoj duom, zkazujíce a jim moc a právo všelikteraké ku obdržení odjímajíce. Act. f. 6. post Valentini.