Přepis regestovaného dokumentu

Já, Katherzina z Lylcze řečená Mossna, první jistec dole psaných věcí vyznávám tiemto listem přede všemi, ktož jej čísti neb slyšeti budú, jakož mi nebožtík Zbiniek z Wrtahowicz, muž moj drževní ve vsi v Wrahowiczich na lidech usedlých vkázal sto hřiven grošov věna mého, a to mi ve dcky zemské vložil k věnnému právu, těch jistých sto hřiven groší věna mého slovutný Aless z Wrahowicz mne úplně odbyl a zaplatil hotovými penězi až docela, a protož já, svrchupsaná Katherzina, slibuji svú dobrú vieru všecko své věnné právo, kteréž jmám na lidech v Wrahowiczich od svrchupsaného Sbinka dobré paměti, na prvniem, neb konečně na druhém panském senmě, když dcky zemské v Olomuczy otevřeny budú, sobě z desk vyložiti svým nákladem a prací; a my Sullek z Praczowa, v ty časy purkrabie na Plumlowie, Znatha z Woynicz, Oldrzich z Crumpsina, Lewuss z Crumpsina, Slawek z Dobréwody, Bernhard z Domamislicz, rukojmie a spoluslibce s ní a za ní, za svrchupsanú paní Katherzinu, slibujem naší dobrú čistú vieru, rukú společný a nerozdielný, svrchupsané věnné právo, kteréž svrchupsaná paní Katherzina v Wrahowiczich jmá, na prvniem neb konečně na druhém panském senmu, když dcky zemské v Olomuczy otevřeny budú, jejie všecko věnné právo jakož sě svrchu píše z desk vyložiti a vypsati naším nákladem a prací, a to slibujem spraviti a osvoboditi od každého člověka, od svěckého, i od duchovnieho, i od židov, ktož by to kolivěk právem zemským nařekl neb zavadil, což by to věnné právo pro svrchupsaný paní Katherziny zavřeno bylo. Pakli bychom toho neučinili, jehož Buoh nedaj, a z toho napomenuti byli od svrchupsaného Alsse z Wrahowicz, neb od kněze Welyza, neb od Petra z Czertoryg, aneb od Budywoge z Pnyetluk, tehda ihned kteraz dva z nás rukojmí napomenuta budem, slibujem i mámy vjeti a vléci, neb každý z nás miesto sebe panoší řádu rytieřského s jedniem pacholkem a se dvěma konioma do města Olomucze v duom ctného hospodáře, kdež by nám od našich věřitelov svrchupsaných ukázáno bylo, poslati a vložiti v pravé a v obyčejné leženie. Pakli by sě nám dvěma prvním rukojmiem v tom ležení událo čtrnácte dny ležeti a my svrchupsaného věna z desk nevyložili aneb nespravili po dckách den a rok podle řádu zemského, tehda ihned druhá dva rukojmie, kteráž bychom napomenuti byli od našich věřitelov svrchupsaných slibujem i jmámy vjeti a vléci, aneb každý miesto sebe panoší řádu rytieřského s tolikéž pacholky a koňmi, do téhož města k témuž hospodáři tiem řádem a obyčejem v též ležení jako prvnie dva ležeti poslati a vložiti, a tak slibujem učiniti až do posledních dvú rukojmí, a z toho leženie nás všech šest rukojmí s tolikéž pacholky a se dvanácti koňmi slibujem nevyjeti, ani vyniti žádným právem ani kterým obyčejem tak dlúho, dokud bychom svrchupsaného věna z desk nevyložili a nespravili, jakož sě svrchu píše. A jestliže by naši věřitelé svrchupsaní které škody vzaly pro nesplněnie svrchupsaných věcí, ješto by ty škody dobrým svědomím mohli ukázati bez přísah a bez věrovanie, ty všecky škody slibujem jim odložiti a zaplatiti úplně až docela. A také jestli že by Buoh z nás rukojmí kterého neuchoval, jehož Buoh rač uchovati, tehdy my zostalí slibujem a jmámy v měsieci k sobě tak movitého a tak dostalého přistaviti, a tento list slovo od slova obnoviti a jej našim věřitelom svrchupsaným v jejich moc dáti, pod ležením svrchupsaným. A ktož by tento list jměl s svrchupsaného Alsse s jeho dobrú volí, ten jmá plný moc a právo k svrchupsaným věcem jako Aless sám. Tomu všemu pro lepší jistost tiemto věcem na potvrzenie pečeti naše vlastnie naši dobrú vuolí přivěsili smy k tomuto listu. Jenž jest dán a psán na Plumlowje ve čtvrtek před svatým Walentynem, léta po narození Syna Božieho tisíc čtyřista dvamecietného.