Augustinus Auwer (Augustinum Auwer) žádá papežský stolec, aby byl uveden ke všem právům (surrogare), která měl ve sporu s ním zemřelý kanovník vratislavského kostela Gunterus de Prato (Gunterus de Prato, canonicus ecclesie Wratislaviensis) na kanonikát a prebendu vratislavského kostela, a zároveň mu udělil provizi k zmíněným kanonikátu a prebendě, jejichž roční důchod nepřevyšuje 10 hřiven stříbra. Svou žádost zdůvodňuje následujícím způsobem: již před časem přednesl zmíněný Augustinus Auwer před papežským stolcem věc vratislavského kanovníka Guntera de Prato. Ten měl napadnout jistého kněze a vikáře kostela sv. Hrobu v Lehnici jménem Alexius Crokaw z Lehnice (Alexium Crokaw de Legnicz, presbiterum et vicarium ecclesie s. Sepulcri dominici Legnicensis Wratislaviensis diocesis), jehož dům krutě poplenil a uvrhl ho do vězení. Gunterus de Prato pak bez toho, aniž by dosáhl dispense, sloužil mše a jiná zbožná oficia, čímž se stal nezpůsobilým držby zmíněného kanonikátu. Apoštolský stolec pak na žádost Augustina Auwera vydal mandát, aby mu byl udělen zmíněný kanonikát s prebendou, pakliže by byla jeho žádost pravdivá (si ita esset).1 Augustin Auwer na základě řečeného mandátu předložil žalobu proti Gunterovi v papežském soudním paláci. Řešením sporu byl pověřen auditor Guillermus Maligeneri (Guillermo Maligeneri). Následně dosáhl zmíněný Augustinus Auwer citační listiny, ale dříve, než dorazila na místo určení, zmíněný Gunterus zemřel mimo kurii. Protože žadatel nechce, aby jeho milost ztratila na účinku a aby se někdo jiný tímto nepokusil získat neprávem zmíněný kanonikát s prebendou, žádá o výše uvedenou milost. Tomuto udělení z moci papežské nemají vadit (non obstantibus) kanonikáty s prebendou v olomouckém kostele a v kostel sv. Jiří v Praze (Olomucensis et s. Georgii Pragensis ecclesiarum), které dosud nemá, a jejichž hodnotu nelze sdělit, neboť statky obou kostelů byly poničeny husitskými heretiky; také nemá vadit oltář sv. Kříže v kostele sv. Kříže ve Vratislavi (altari s. Crucis sito in ecclesia eiusdem s. Crucis Wratislaviensi), jehož držbu také doposud nemá.
Klerik vratislavské diecéze Pavel Janův Crokaw z Lehnice (Paulus Johannis Crokaw de Legnicz, clericus dicte diocesis) žádá papežský stolec, aby mu nově udělil provizi k farnímu kostelu v Kryniczno ležícímu ve vratislavské diecézi (parrochiali ecclesia in Cryncz Wratislaviensis diocesis), který se uvolnil smrtí jeho rektora Martina (Martini, ipsius ecclesie ultimi rectoris), a jehož roční důchod nepřevyšuje osm hřiven stříbra. Svou žádost zdůvodňuje následujícím způsobem: poté co se zmíněný kostel uvolnil výše uvedeným způsobem, přijal ho žadatel na základě obvykle papežské exspektance (in communi forma) vydané s datem 28. ledna 1418. Protože však měl pochybnosti o právoplatnosti takového přijetí, žádal o výše uvedenou milost. Tomuto udělení z moci papežské nemá vadit (non obstantibus) kanonikát a prebenda kostela v Lehnici (ecclesie Legnicensis), které nemá a vede o ně spor před papežským soudním dvorem. Roční důchod zmíněných kanonikátu a prebendy lehnického kostela nepřevyšuje osm hřiven stříbra.
Papež Martin V. schvaluje supliky bez výhrad (Fiat ut petitur pro omnibus octo O.).
1: MVB VII/1, s. 206, č. 464 .
- A: N/A
- B: AAV; R. Suppl. 161 (lib. IV de vacantibus per fiat a. quinto)