![](img/kniha.jpg)
![](img/kniha.jpg)
![](img/kniha.jpg)
![](img/kniha.jpg)
Převor pražských kartuziánů Markvart z Vartenberka píše převorovi norimberských kartuziánů Jindřichovi z Gerlizhofenu (patri, domino H. Priori domus Nürnberge ordinis Cartusiensium). Sděluje mu, že ve středu po Nanebevzetí Panny Marie (feria quarta in crastino assumptionis beate Marie semper virginis) 16. srpna zemřel král Václav IV. (domino rege nostro) a hned následující den (mox die sequenti scilicet feria quinta) 17. srpna se v ulicích shromáždili odpůrci Krista a svatých. Ti se rozbíhali jako smyslu zbavení k různým kostelům a klášterům v Praze (Prage), kde ničili ostatky a obrazy svatých, loupili a brali cenné věci. Téhož dne před pátou hodinou odpoledne (hora quasi vicesima secunda) vzal rozbouřený dav, ozbrojený meči, holemi, palicemi, sekerami, kladivy, kopími, sudlicemi, kušemi a opatřen zbrojí a pancíři jejich bohatou kartouzu útokem. Zde vyhrožovali řeholníkům, kteří byli shromážděni v chóru. Poté vyrazili dveře cel, sklepů, spíží a jiných budov, a všechno, co našli, roztahali, snědli, odnesli, nebo jinak zničili. Za přihlížení mnichů to, co nemohli sníst nebo odnést, rozlili po zemi a znehodnotili. Také v kostele rozlámali obrazy, s výbavou oltářů a ostatky, a odnesli svátost Páně. Následně rozkradli a zničili šaty řeholníků a odnesli jejich knihovnu, je samotné přinutili násilím vyjít ven, odsud zfanatizovaný dav s meči, kyji a s rozžatými pochodněmi odvlekl svázané řeholníky za hrubého výsměchu a zpěvu husitských písní na Staroměstskou radnici (ciuitatis antique), kde s nimi konšelé měli disputovat o spasitelnosti přijímání pod obojí způsobou. Při cestě po Kamenném mostě (pontis) požadovali někteří z davu svržení řeholníků do řeky, což opakovali také u radnice. Konšelé a purkmistr Jan Bradatý (magister ciuium et scabini) vyprostili kartuziány z rukou davu a vzali je pod ochranu na radnici. Zde se dostalo řeholníkům ujištění, že nic takového konšelé nenařídili.
Markvart informuje, že na druhý den odříkali řeholníci ranní hodinky se sekvencemi, a nato jim konšel Václav Štraboch (Strubach) oznámil, že je odvede zpět do jejich kláštera. To však nebylo možné, proto je zavedl do sídla cisterciáckého řádu Jeruzaléma (Jerusalem). Kartuziánský klášter byl zcela zpustošen, vypálen a úplně vyloupen. Pro větší bezpečnost byli ubytování dva dny nedaleko domu saského vévody (propinquum ad domum ducis Saxonie). Dále uvádí, že před rozběsněnými Pražany nebylo úniku, proto kartuziáni v obavě o svůj život raději za pomoci konšela Václava Štrabocha (Strubach) v neděli (dominica) 20. srpna opustili Prahu a s dvěma zbrojnoši spěchali k panu Janu Vrbíkovi z Tismic (dominum Verobiconem), od něj pak směřovali dál do Kolína (ad Coloniam). Až se v úterý oktávy Nanebevzetí Panny Marie (feria quoque tercia in octava assumpcionis) 22. srpna dostali do bezpečí kláštera v Sedlci a Kutné Hory (in Czedlicz). Zde je cisterciáci vřele přijali, a poskytli útočiště až do chvíle, kdy uprchlým kartuziánům udělil prostředky římský král Zikmund (dominus rex). Markvart sděluje, že šlechta Českého království (domini terrestres huius regni) spolu s královnou Žofií Bavorskou (domina regina) a věřícími, kteří mají převahu, přivolali slezská knížata a věřící ze sousedních zemí na pomoc, aby tak zcela zničili a vymýtili podvodníky. Markvart očekává, že král Zikmund (dominus rex), který byl dosud zaneprázdněn Turky (Turcorum), brzy přijde do Čech (Bohemiam), kde vyhubí a zničí smyšlenky a bludy ničemníků. Doufá proto, že král Zikmund (rex noster) poté obnoví pražskou kartouzu, pro níž se podařilo díky varování zachránit převozem knihy a drahocenné bohoslužebné náčiní.
- A: N/A
- B: ÖNB Wien; Cod. 3296; fol. 372‒375; aktuální uložení neověřeno.
- C: ANM Praha; Sbírka C ‒ Muzejní diplomatář; sub dato.
- Tomek 1879-IV, s. 2‒7.
- AČ XV, s. 517‒518 .
- Tomek 1899-IV, s. 2‒7.
- Jakubička 1912, s. 460.
- Pekař 1927-I, s. 40.
- Pekař 1930-III, s. 18.
- Bartoš 1965, s. 69.
- Kadlec 1990, s. 13‒15.
- Šmahel 1993-III, s. 8‒9.
- Hlaváček 1996, s. 33‒39.
- Čornej 2000, s. 214‒215.
- Šmahel 2002-II, s. 1010.
- Čornej 2019, s. 166‒167.
- Vodička 2019, s. 11, 59, 83, 92, 171.
Datování je nejisté; paralelní exempláře poslané do Erfurtu a Štětína nesou datum 7. prosince 1419, norimberský exemplář však mohl být odeslán dříve (Leidinger v edici Ondřejovy kroniky uvádí cca 16. říjen), a to v případě, že by odpovědí na něj byl dále zmíněný list probošta Konráda, po jehož obdržení začal Markvart 21. října koncipovat další, až později odeslanou zprávu. Ta však patrně není totožná s přítomným listem, čímž by padalo datování Palackého kolem 21. října. Zachová et kol. 2020, s. 292, pozn. 3.