Císař IDZikmund (Sigmund) potvrzuje a obnovuje dvořákům (meyerleuthe), kteří náleží k soudu v IDChebu (Eger), na jejich prosbu předloženou jejich poselstvem a s přihlédnutím k jejich věrným službám, které prokázali jemu, IDŘíši a IDČeské koruně a v budoucnu mají ještě prokázat, desátek z veškerého plaveného dřeva, svobodu, že plavené dřevo nesmí být prodáno, ale spáleno a použitou na IDchebském hradě, jejich práva a zvyky, jejich soud a úřad krynnera2 stejně jako šest inzerovaných listin ve všech jejich bodech a zněních (in allen ihren stucken, puncten und meinungen):
IDJindřich mladší, fojt ve IDWeidě a chebský zemský fojt a IDJan z IDWeyslersdorffu, chebský soudce, dosvědčují dědická práva synů, dcer a blízkých příbuzných dvořáků. Dat. 29. června 1344.3
Král IDKarel IV. potvrzuje milosti udělené poplužním dvorům ležícím na IDchebském území týkající se dědění majetku. Dat 22. února 1348, IDCheb.4
Král IDKarel IV. nařizuje nejvyšším lesmistrům IDAlbrechtovi, IDPetrovi a IDJanovi Nothafftům a všem dalším lesnickým úředníkům na IDChebsku, že do odvolání mají poskytnout poplužním dvorům dřevo na stavbu a na podpal. Dat. 25. prosince 1375, IDCheb.5
Král IDVáclav IV. poskytuje poplužním dvorům na IDChebsku milost, aby mohli využívat dřevo na stavbu a na podpal z říšských lesů. Dat. 3 května 1398, IDCheb.6
Král IDVáclav IV. nařizuje purkmistrovi, konšelům a měšťanům města IDChebu, aby ochraňovali dvořáky náležející k IDChebu v jejich právech a povinnostech. Dat. 27. února 1400, IDPraha.7
Král IDVáclav IV. nařizuje purkmistrovi, konšelům a měšťanům města IDChebu, aby chránili poplužní dvory na IDchebském území, v jejich udělených milostech, právech a dobrých zvycích. Dat. 5. listopadu 1398, IDŽebrák.8
IDZikmund stanovuje, že dvořáci mají bez omezení užívat svých potvrzených práv a milostí, a nařizuje všem úředníkům a správcům, a rovněž i poddaným IDŘíše a IDČeské koruny, aby žádným způsobem nebránili dvořákům v jejich svobodách a milostech, nýbrž je nechali nerušeně užívat těchto svobod a milostí, pokud se chtějí vyhnout jeho těžké nemilosti.
A konečně IDZikmund zvlášť nařizuje současnému a také budoucím purkmistrům, konšelům a měšťanům města IDChebu, aby chránili dvořáky v jejich svobodách, milostech a také toto jeho potvrzení, jestli si chtějí zachovat jeho milost.
2: V opisu (C) kummer, varianta v B (a D) se zdá být správná, což odpovídá originální IDZikmundově listině stejného obsahu z roku 1426 (viz regest) . K významu pojmu krynner viz komentář.3: Výtah: CIM II, s. 906‒907, č. 705 , komentář č. 14: Výtah: Tamtéž, komentář č. 2.5: Výtah: Tamtéž, komentář č. 3.6: Reg.: Tamtéž, komentář č. 4.7: Výtah: Tamtéž, komentář č. 5, mylně k 25. únoru 1401.8: Ed.: CIM II, s. 906‒907, č. 705 .
- Ad mandatum domini imperatoris IDPetrus Kalde prepositus Northusensis
- Registrata IDMarquardus Brisacher9
9: Chybí v B.
- A: N/A
- B: prostý opis z 18 století
- C: prostý opis ze 17. století
- D: prostý opis ze 17. století
- A: N/A
- B: SOA Plzeň ‒ SOkA Cheb; AM Cheb; kart. 366; sv. 496; inv. č. A 3077
- C: NA Praha; Stará manipulace; inv. č. 843; sign. E 3/1; kart. 672
- D: NA Praha; Stará manipulace; inv. č. 2687; sign. P 106/CH 7; kart. 1740
Konfirmaci této listiny vydal IDZikmund jako král už 16. března 1426 ve IDVídni, viz regest. Ten, kdo se v petici a dispozici IDZikmundovy listiny pokaždé objevuje v souvislosti s výkonem soudní pravomoci dvořáků, tak zvaný krynner, by měl být příslušný činitel chebského soudu nebo berní správy. Toto označení je odvozeno ze středověké podoby krinne (mj. vruby na rabuši).