Vévoda Albrecht V. Rakouský píše moravskému podkomořímu Joštovi Hechtovi z Rosic ohledně peněžní sumy, kterou mu mají na příští svátek Obrácení sv. Pavla (25. ledna 1434) a následující svátek sv. Jiří (23. dubna 1434) uhradit moravští Židé. Zástupci moravských Židů, kteří nyní byli u vévody ve Vídni, mu sdělili, že mnozí z nich nejsou schopni příslušnou částku v hotovosti uhradit, aniž by museli zcizit své dědičné majetky. Dále si vévodovi stěžovali, že jim mnozí lidé dluží vysoké částky peněz, které stěží mohou získat bez pomoci soudu. Albrecht proto podkomořího vybízí, aby instruoval purkmistra a radu města Brna, že všichni Židé, kteří budou chtít prodat nebo zastavit své domy a jiné statky, smějí tak učinit jak vůči jiným Židům, tak vůči křesťanům. Vedle toho Albrecht stanovuje, že všichni Židy uvedení dlužníci mají být soudně přinuceni uhradit své dluhy, tak aby Židé mohli rychleji zaplatit vévodovi výše uvedenou sumu. Konečně Albrecht nařizuje Joštovi, aby Židé byli ponecháni při všech svých právech a svobodách, které obdrželi od římských a českých králů i moravských markrabat.
- B: Prostý opis z počátku 16. století v památné knize brněnského městského písaře Jana Munky z Ivančic
- B: AMB; A I/3 ‒ Sbírka rukopisů a úředních knih; inv. č. 7329, fol. 359r
V listině se poněkud neurčitě hovoří o peněžní sumě, kterou mají moravští Židé odvést ve dvou termínech vévodovi Albrechtovi. Mohlo se jednat buď o řádnou židovskou daň, která byla placena v jarním a podzimním termínu (zřejmě na sv. Jiří a na sv. Havla; platba v lednu by pak musela být opožděnou platbou za podzim 1433), anebo o nějakou mimořádnou daň, která byla Židům vyměřena vedle daně řádné. Vévoda Albrecht byl na výběru daně pochopitelně zainteresován, a proto Židům na jejich žádost povolil zcizovat (tedy zejména prodávat nebo zastavovat) jejich domy a další majetky a vyzval moravského podkomořího, aby soudně vymáhal židovské pohledávky. Důležitá je i závěrečná klauzule. Byť je písemnost pouhým mandátem podkomořímu, představuje tato klauzule de facto zeměpanskou konfirmaci všech práv a svobod moravských Židů.
Přepis regestovaného dokumentu
Wier Albrech, von Gottes gnadenn herczog zw Ostereich, ze Steÿr, ze Kherdenn und ze Krain, margkraff zw Merherenn und graff ze Tirol etc., empietten dem edln unnserm lieben getrewenn Josten dem Hechten vonn Rosicz, unnsrn unndterkamrern ze Merhern, unnser gnad unnd alles guets. Alls dir wisentlich ist von der sum gulden wegen, die unns unnsr Judenn ze Merherenn auff sanndt Pauls tag conversionis unnd auff sanndt Jorgenn tag nagst khunfftig antzrichten sollen, habent die Judenn, die yecz hie gewessenn sind, zu erkhennen geben, wie maniger unnder in solch antzal, so in den geben wiert gebierenn, in berayttem geltt ausrichten nicht vermügenn, also daz sii darumb ire erb mussen verkhümern, unnd wie man in auch vil schuldig sey, des sÿ an gerichts hilff nicht mügenn bekhömenn, empholhen wier dir unnd wellen ernnstlich, daz dw mit denn erbern weÿssen unnsrn liebenn getrewenn, dem burgermaister unnd dem ratt ze Brun, bestellest, welich unndter Juden ire haÿsser ader erb verkauffen oder verseczenn wellen, das sÿ des gewalts haben Juden und kristenn zů verkhumernn. Wier mainen und wellen auch, welich inn gellten sollen und darauff sÿ zaÿgenn werden, daz man in vonn denselben gelten ein fürderlich recht lass widergeenn, damit sÿ unns die vorgenante sum gelts dester bas unnd furderlicher ausgerichten und betzallen mügen. Sunder begerenn wier an dich, das dieselben Juden beÿ recht unnd gleÿch werden gehalten, damitt sie wider die fraÿhaÿtt unnd gnaden, so sie von Remischen und zw Behem khünigen unnd auch margkrawen ze Merhern unnd unns habent nicht zerungen ader beschwert werdenn, darann begest dw unnsernn willen. Geben zu Wienn an sambstag nach sanndt Lienharts tag anno tricesimo tercio.
D(ominus) dux p(er) m(agistrum) hub(arum) B(erchtoldum) de Mang(e)n.