V záležitosti supliky Dominika z Českých Budějovic (Dominico de Budweys), pražského kanovníka u kostela sv. Jiří na Pražském hradě (canonico Pragensi), na provizi ke kanonikátu s prebendou v metropolitní kapitule sv. Víta v Praze je žádáno, aby papežský stolec nařídil některému z abbreviátorů přesvědčit se o tom, že je zmíněný Dominik způsobilý k držbě uvedeného beneficia, a pakliže by tomu tak bylo, má i v jeho nepřítomnosti nechat na základě supliky vydat listinu se všemi náležitými klauzulemi. Žádost je zdůvodňována následovně: podle jistého nařízení papeže Martina V. týkajícího se časové lhůty expedice nových provizí od data petice hrozí ve věci zmíněného Dominika, který navíc není u kurie přítomen, že v krátkém čase vyprší lhůta k vydání listiny.
Papežský vicekancléř schvaluje supliku bez výhrad (Concessum).
- A: N/A
- B: AAV; R. Suppl. 181 (lib. I. de vacantibus per concessum a. octavo)
Originál mandátu adresovaného olomouckému proboštu na udělení provize Dominikovi z Českých Budějovic nese datum 20. března 1424, k expedici listiny samotné však došlo, jak to potvrzuje taxační, resp. expediční poznámka na originálu listiny, až 27. února 1425, tedy za 20 dní po signování této doplňující žádosti o expedici listiny. Vzhledem k tomu, že datum listiny odpovídá prakticky vždy datu signování supliky, musel Dominik z Budějovic svou původní signovanou supliku s datem 3. března 1423 doplnit o více než rok později další, ovšem nedochovanou suplikou, jejíž datum pak převzal písař originálně dochovaného mandátu. Dle konstituce papeže Martina, zapsané do liber cancellariae 23. ledna 1422, měli žadatelé ze zaalpské části Evropy (ultramontani) jeden rok na to, aby dosáhli expedice nově udělené milosti provize. V případě Dominika z Budějovic se to podařilo jen několik dní před uplynutím ročního termínu.