Vévoda Albrecht V. Rakouský píše Oldřichu Eyczingerovi (Vͦlreichen dem Eyczinger), hejtmanovi ve Znojmě, purkmistrovi a radě města Znojma, ve věci peněžních pohledávek znojemských Židů. Žid Nachim si vévodovi stěžoval na to, že mnozí poddaní probošta na Hradišti sv. Hypolita (des brobst von sant Poltenperg) i jiných pánů měli splatit Židům ze Znojma své dluhy, které vznikly ještě předtím, než tito poddaní přesídlili do Šatova pod panství pana Bítovského z Lichtenburka. Tito noví obyvatelé Šatova se nyní domnívají, že milost, kterou vévoda Albrecht dříve udělil Šatovským, se má vztahovat i na ty židovské půjčky, které uzavřeli ještě před svým přestěhováním do Šatova. Albrecht tento výklad považuje za nesprávný, a proto nařizuje Eyczingerovi a městské radě, aby byli znojemským Židům nápomocni a v případě, že jim Židé označí problematické dlužníky ze Šatova, jim pomohli s vymáháním těchto ale i případných dalších dluhů.
- Vévoda Albrecht V. Rakouský: [dle dochovaných fragmentů moravský markraběcí sekret, a tedy dle SOkA Olomouc, AM Olomouc, listina č. 138, následující opis: ⁕ S ⁕ ALBERTI • DEI • GRA • DVCIS • AVSTRIE • ET • MARCHIONIS • MORAVIE • ⁊C]; červená; přitištěná na rubu, poškozená
- A: MZA Brno; E 6 ‒ Benediktini Rajhrad; inv. č. 127, sign. A g 99
- A: Monasterium
Obsah regestovaného mandátu je vcelku jasný. Otázkou však je, jakou konkrétní milost udělil vévoda Albrecht někdy předtím obyvatelům Šatova ‒ příslušná listina se totiž nedochovala (viz regest ). Mohlo se jednat např. o úplné nebo částečné odpuštění dluhů u Židů ze Znojma, anebo alespoň o snížení úroků z těchto dluhů. Pravděpodobnější je úplné odpuštění, protože udělení této milosti Šatovu vedlo ke stěhování poddaných z okolních panství do Šatova, a pak evidentně k neochotě platit jakékoliv dluhy.
Přepis regestovaného dokumentu
Wir Albrecht, von Gotes gnaden herczog ze Österreich, ze Steir, ze Keͣrnden und ze Krain, markgraf ze Merhern und grave ze Tirol etc., embieten unsern lieben getrewn Vͦlreichen dem Eyczinger, unserm haubtmann, dem burgermaister und dem rate zu Znoym, unser gnad und alles gůt. Uns hat Nachim der Jud ze Znoym an stat seinselbs und andrer Juden ze Znoym fürbracht, wie menigeͣr des brobst von sant Poltenperg und andrer herren holden denselben unsern Juden haben gelten sullen, ee wenn si sich gen Schattaw hinder den von Vettaw haben geczogen, und mainen nu der gnaden, die wir desselben von Vettaw leuten ze Schattaw haben getan, gen den egenanten unsern Juden von sölher irer alter geltschuld wegen, die si in vor habent schuldig beliben, die weil si dennoch under andern herren gesessen sind, zu geniessen, das uns umpilleich dunkhet, emphelhen wir ew ernstleich und wellen, wa si ew auf sölch holden und leut daselbs ze Schattaw von alter geltschuld wegen, die si unsern Juden ze Znoym vor habent gelten sullen, ee wenn si sich hinder den von Vettaw gen Schattaw geczogen habent, zaigen, daz ir in gen den und auch umb ander ir geltschuld, wo man in die schuldig ist, hilfleich und fürderleich seit, damit si der beczalt und ausgerichtt werden. Daran tůt ir unsern willen. Geben ze Brünn an sunntag nach sant Matheus tag, anno Domini etc. tricesimo sexto.
D(ominus) d(ux) in (con)s(ilio).