Převor pražských kartuziánů Markvart z Vartenberka píše převorovi norimberských kartuziánů Jindřichovi z Gerlizhofenu (vestram paternitatem). Markvart připomíná list od probošta norimberské kartouzy Konráda (domino Conrado), který ho požádal o vylíčení příhod pražské kartouzy. Markvart mnohé z výše uvedeného sepsal na svátek Jedenácti tisíc panen (vndecim milium virginum) 21. října 1419, ale kvůli různým záležitostem, starostem a nedostatku poslů odpověď nedbale odkládal. Později pro přesnější a jasnější představu o událostech přidal k již napsanému listu něco z předcházejícího vývoje. Žádá však o shovívavost kvůli možnému opakování příhod a odlišné časové posloupnosti v případě událostí ohledně spolku věřících, kteří se sdružili proti pražanům a jiným kacířům, ale ještě před příchodem římského krále Zikmunda (domini regis) se podivně dohodli (mirabili concordia).
Podle vyprávění bezbožní kněží a nevěřící obojího pohlaví, kteří se dopouštěli v pražské kartouze hanebností, litovali hlavně toho, že kartuziány nechali na živu a nezabránili jim v odchodu. Markvart ponechá na líčení uprchlíků z Prahy (enarrare de Praga), kolika a jakých krutostí, surovostí a škod napáchali tito nevěřící, když vykrádali kostely a kláštery a vyháněli jeptišky. Pokud by byl převor zaneprázdněn nebo by se nechtěl rozrušovat, pak má list svěřit proboštu Konrádovi (domino Conrado) a ostatním kartuziánům. Markvart děkuje převoru Jindřichovi a všem norimberským kartuziánům za zvláštní modlitby a votivní mše, které za ně vykonali.
Markvart mimo to zmiňuje, že v oktávě Narození Páně (octauas natiuitatis domini) mezi 25. a 31. prosincem 1419 se osobně setkal s králem Zikmundem v Brně na Moravě (Brunne in Morauia). Ten převorovi slíbil, že hodlá znovu vybudovat pražskou kartouzu, do té doby však mají bratři zůstat pohromadě a žít z peněz, které jim předal.
- A: N/A
- B: soudobý opis v Husitské kronice Ondřeje z Řezna
- C: prostý opis z 19. století
- A: N/A
- B: ÖNB Wien; Cod. 3296; fol. 375; aktuální uložení neověřeno
- C: ANM Praha; Sbírka C ‒ Muzejní diplomatář; sub dato
- Tomek 1879-IV, s. 2‒7.
- Bartoš 1965, s. 76.
- Šmahel 1993-III, s. 8‒9.
- Čornej 2000, s. 214‒215.
- Šmahel 2002-II, s. 1010.
- Čornej 2019, s. 166‒167.
- Vodička 2019, s. 59.
Přepis regestovaného dokumentu
Suscepta dudum epistola consolatoria super nostris turbacionibus per religiosum filium vestrum dominum Conradum præpositi sic nobis directa, in qua eciam postulauerat sibi rescribi de nostris euentibus et statu prænotatorum, plura conceperam circa festum vndecim milium virginum, que tum potuissem destinasse ipsi domino Conrado fauorabili patri meo. Sed non nullis implicatus causis et curis, nec occurrente semper competenti nunccio hucusque distuli negligenter. Quibus prius conceptis ad cerciorem et expressiorem gestorum cognicionem postea quedam addidi, ante tamen facta. Vnde si in præsentibus scriptis quedam fuerunt bis posita aut pluries repetita, si quoque quedam sonuerint aliter secundum tempus, quam nunc se habuerint, sicut patet de congregacione fidelium contra Pragenses et alios hereticos, que tunc fuit et ante aduentum domini regis facta quadam mirabili concordia hucusque sic non permansit. Hec et similia quæso suspicionem erroris scriptorum aut tedium nequaquam ingerant; cum enim iam habito certo nuncio præmissa postulante vobis deferenda et hec transscribi deberent et ingrossari festinanter, dignum duxi præconcepta non mutare nec abbreuiare, ne prolixitatis grauarer tedio et labore talibus inmorando. In quibus si minus digna reperta fuerint, rogo michi benignius indulgeri.
Interea prophani sacerdotes infidelesque populi sexus utriusque cunctas in monasterio perpetrantes abhominaciones pro libitu suo, de hoc præcipue narrantur dolere, quod nos uite reliquissent superstites abire, tamquam in nostro sangwine se reputassent manus suas festiuius consecrasse, obsequium in ipso præstantes deo in sui detestabilem exultacionem. Quod si sic placuisset glorioso deo, potuisset nobis inde coronam eternam prestitisse. Quod dum aliter placuerat, dignetur cuncta concludere fine salutari. Præterea quantas et quales exercuerunt crudelitates et inhumanitates atque dampna, spoliantes ecclesias et monasteria, expulsis eciam sanctimonialibus pauperculis, lacius et expressius poterunt enarrare de Praga venientes ad vestram paternitatem cercius informandam. Si fortassis vestra p. hoc scripto prolixiori reputaret legendo aut auscultando se onerari, rogo filialiter ut tradatur perlegendum prænominato domino Conrado michi carissimo cum ceteris fratribus, qui tribulatis pie compacientes mercedem optant diuine consolacionis et premium gaudii sempiterni. Percepto singulariter, quod vestra paterna caritas cum dilectis filiis peculiares fecisset pro nobis oraciones missasque votiuas, sumus sincerissime grati, cupientes eciam oracionibus nostris vos omnes in gracia diuina semper proficere ad gloriam perhennem feliciter consequendam.
Infra octauas natiuitatis domini fui personaliter cum quibusdam fratribus meis apud regem Brunne in Morauia, qui promisit, se velle reedificare domum nostram, nosque debere simul remanere indispersos, suis interim pecuniis et subuencionibus, sicut hucusque factum est, consolatorie sustentandos. Pro quo deum summe collaudantes ipsi regi magnifico digne regraciamur. Et si præmissa consumauerint in effectu, erimus magis magisque contenti, eidem præcipue cum omnibus benefactoribus, fautoribus et amicis singularibus atque generaliter cunctis christifidelibus desiderantes digna remuneracione vitam et leticiam supererogari beatam et eternam deo misericorditer in omnibus agente. In quo valete feliciter atque semper. Scriptum anno domini MCCCCXX, feria secunda infra octauas Epyphanie domini, in monasterio Czedlicz, vbi nunc degimus gratiam diuinam maiorem aspirantes.
Překlad regestovaného dokumentu (moderní čeština)
Ohledně našich útrap jsem dostal útěšný list, který nám poslal váš zbožný syn, pan probošt Konrád, s prosbou, abych mu odepsal a vylíčil naše příhody a situaci, a tehdy jsem o svátku Jedenácti tisíc panen sepsal mnohé z výše uvedeného, co bych byl mohl tomu panu Konrádovi, svému ctihodnému otci, hned poslat. Ale byl jsem zahrnut všelijakými záležitostmi a starostmi a také nebyl vždy po ruce vhodný posel, a tak jsem to až dosud nedbale odkládal. Později jsem ještě pro přesnější a jasnější představu o událostech přidal k již napsanému listu něco z toho, co se stalo předtím. Jestliže tedy budou v tomto listu některé věci uvedeny dvakrát nebo budou vícekrát opakovány a jestliže některé zazní co do časové posloupnosti jinak, než jak se má zato dnes (jak je to zřejmé, pokud jde o spolek věřících, kteří se tenkrát sdružili proti pražanům a jiným kacířům, ale ještě před příchodem pana krále se s nimi nějak podivně dohodli, a tak až do té doby nevytrvali), pak prosím, aby toto a podobné věci nevnukaly nikterak podezření na omyl pisatele nebo nechuť. Hned jak jsem měl po ruce spolehlivého posla, který se dožadoval, aby vám mohl donést zmíněný list, až bude spěšně opsán a přepsán načisto, rozhodl jsem se navržené znění neměnit a nezkracovat, abych zabývaje se takovými věcmi nezdržoval tu záležitost nudným a svízelným protahováním. Bude-li v listu nalezeno něco trochu nevhodného, prosím, abyste mi laskavě odpustil.
Nuže vypravuje se, že bezbožní kněží a nevěřící lidé obojího pohlaví, kteří se po libosti dopouštěli v klášteře všech těch hanebností, litovali hlavně toho, že nás nechali naživu a nebránili nám odejít, jak by se domnívali, že v naší krvi slavnostně posvětili své ruce prokazujíce při tom službu Bohu v zlořečené povýšenosti vůči němu. Kdyby se tak zlíbilo vznešenému Bohu, byl by nám tím mohl poskytnout věčnou korunu. Protože se mu ale zlíbilo jinak, ráčil všechno uzavřít spásným koncem. Kolik a jakých krutostí, surovostí a škod kromě toho napáchali, když vykrádali kostely a kláštery a vyháněli chudičké jeptišky, o tom by mohli přesněji a obšírněji vyprávět ti, kdo přicházejí z Prahy k vám, otče, aby vás o tom blíže zpravili. Kdybyste snad, otče, měl za to, že vás čtení či poslouchání tohoto spisku zatěžuje, prosím jako syn, abyste ho předal k přečtení zmíněnému panu Konrádovi, mně velmi milému, a ostatním bratřím, kteří zbožně soucítí s utiskovanými a přejí si pro ně odměnu Boží útěchy a dar věčné radosti. Jsme si zvláště vědomi, že vy, otče, s milovanými syny jste konali za nás zvláštní modlitby a votivní mše, a jsme vám velmi upřímně vděčni a toužebně si také přejeme ve svých modlitbách, abyste všichni zdárně žili v milosti Boží a dosáhli šťastně věčné radosti.
V oktávu Narození Páně jsem byl osobně s několika svými bratřími v Brně na Moravě u krále. Slíbil, že hodlá znovu vybudovat náš klášter a že nás bude pro útěchu zatím podporovat penězi a příspěvky jako dosud, abychom mohli zůstat pospolu. Za to velebíme hlavně Boha a tomu velkodušnému králi jsme vděčni, jak náleží. A jestliže se tohle úspěšně vyplní, budeme velmi a velmi spokojeni a budeme chtít hlavně jemu i všem dobrodincům, příznivcům a přátelům jednotlivě, a všeobecně všem křesťanům, vymodlit u Boha, jenž milostivě ve všem jedná, blažený život a věčnou radost jako náležitou odměnu. Psáno léta Páně 1420, v pondělí v oktávu Zjevení Páně, v klášteře Sedlec, kde nyní žijeme a usilujeme o větší Boží milost.