Kněz Bedřich ze Strážnice (kněz Bedřich s Strážnice) a purkmistr, rada a obec hory Tábor (purgmistr, radda i všecka obec hory Hradiště, jenž slove Tábor), se všemi služebníky, poddanými a posádkami Příběnic (s velikým a s malým hradem Přiběnickým), Kolína (s Colněm) a Paběnic (s Paběnice) uzavírají pravé křesťanské příměří s Oldřichem II. z Rožmberka (Oldřichem z Rozenberga), jeho posádkami, služebníky, poddanými a purkmistrem, radou a obcí města Českých Budějovic (purgmistrem, raddú i se vší obcí města Budějovic Českých). Lhůta pro výpověď příměří je ustanovena na 2 měsíce (dva měsiece napřed) a má být doručena Oldřichovi do Českého Krumlova (na Crumlov) nebo na Choustník (na Chústník). Zavazují se k nápravě porušeného příměří do 4 týdnů (ve čtyřech nedělech) po rozhodnutí soudců pod pokutou 5000 kop grošů (pět tisíc kop grošov dobrých střiebrných rázu i čísla pražského), které složí Oldřichovi na Český Krumlov. Rukojmí: Jan Bleh z Těšnice, hejtman na Bechyni (Jan Bleh z Těšnice, hajtman na Bechyni), Majnuš z Březnice (Majnus z Březnice), Jiřík z Dráchova (Jiřik z Drachova), Jan z Vilémovic (Jan z Vilémovic), Ondřej z Hrádku (Ondřej s Hrádku), Mikuláš z Hlasiva (Mikuláš z Hlasiva). Pokud ručitelé pokutu neuhradí, zavazují se osobně nebo v zastoupení panoše (s jedniem pacholkem a se dvěma koňoma) nastoupit ležení v hospodě v Českém Krumlově nebo v Třeboni (do Třeboně), nebo v jeho okolí do vzdálenosti 5 mil (v pěti mílech odtud vzdáli), jak jim Oldřich určí. Pokud by částku neuhradili, zplnomocňují věřitele k tomu, aby vymáhal celou částku kdekoliv v Českém království u křesťanů nebo židů ke škodě jistců a jejich ručitelů. V případě smrti některého z ručitelů má dojít během 1 měsíce (v jednom měsieci pořád zběhlém) ke jmenování nového a obnovení zlistinění. Konečně, kdokoliv bude disponovat tímto listem s vědomím věřitele, má stejná práva jako on sám.
- Bedřich ze Strážnice: sigillum.bedrici.de.straznicz. (LOR I, s. 191, č. 279 ); černá v misce z přírodního vosku; přivěšená na pergamenovém proužku
- Hradiště: sigillum.comunitatis.montis.hradie (LOR I, s. 65, č. 90 ); červená v misce z přírodního vosku; přivěšená na pergamenovém proužku
- Jan Bleh z Těšnice: s.johannis.de.tiessnicz. (LOR I, s. 138, č. 201 ); černá v misce z přírodního vosku; přivěšená na pergamenovém proužku
- Majnuš z Březnice: peczet//////zeznice; černá v misce z přírodního vosku; přivěšená na pergamenovém proužku
- Jiřík z Dráchova: N/A; N/A; přivěšená na pergamenovém proužku (odpadla)
- Jan z Vilémova: s.johannis.de.wilemow; černá v misce z přírodního vosku; přivěšená na pergamenovém proužku
- Ondřej z Nemyšle: s.andree.de.nemyssl. (LOR I, s. 143, č. 207 ); černá v misce z přírodního vosku; přivěšená na pergamenovém proužku
- Mikuláš z Babčic: s.nicolay.de.babczic.; černá v misce z přírodního vosku; přivěšená na pergamenovém proužku
- Na rubu: Kněz Bedřich s Táborskými slibuje příměří panu Rožmberksým i Budějovským 1435.
- Na rubu: Indiwern oder vertrag der Taboriter eines undt herrn Ulrich von Rosenberg und den Budtweisern under theils geschloffen anno 1435.
- Toman 1898, s. 147.
- Tomek 1898, s. 690.
- Vančura 1927, s. 199.
- Vojtíšek 1931, s. 11.
- Mostecký 1940-I, s. 62.
- Vojtíšek 1953, s. 388.
- Šmahel 1987, s. 65.
- Šmahel 1993-III, s. 309, 414, pozn. 589.
- Kavka 1998, s. 192.
- Šmahel 2001, s. 153, 167.
- Šmahel 2002-III, s. 1669‒1670.
- Čornej 2003, s. 317.
- Elbel 2019b, s. 281.
My kněz Bedřich s Strážnice, purgmistr, radda i všecka obec hory Hradiště, jenž slove Tábor, vyznáváme tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřie neb čtúc uslyšie, že se všemi našimi služebníky, poddanými i posádkami svými, s velikým a s malým hradem Přiběnickým, s Colněm, s Paběnice vstúpili jsme a mocí listu tohoto vstupujem v pravé a v křesťanské přímiřie s urozeným pánem, panem Oldřichem z Rozenberga, s jeho se všemi posádkami, služebníky a lidmi poddanými a s opatrným purgmistrem, raddú i se vší obcí města Budějovic Českých i s jich se všemi služebníky, pomocníky i lidmi poddanými tak, jestliže by se nám v tom přímiřie státi nezdálo, tehdy svrchu psanému pánu, panu Oldřichovi aneb jeho úředníkom listem našim otevřeným na Crumlov neboli na Chústník dva měsiece napřed máme dáti věděti, kteréžto přímiřie naší dobrú věrú křesťanskú pode ctí a pod věrú slibujem a jmáme zdržeti a zachovati bez přerušenie všelikterakého. Pakli by se co v tom přímiří ot nás, neb ot našich svrchu psaným panu Oldřichovi aneb městu Budějovicom beze lsti stalo, tehdy po jich napomenutí ve čtyřech nedělech jmáme a slibujem jednoho a oni druhého vydati, a ti mají bez rozpuštěnie pracovati a mezi námi konec učiniti a k miestu přivésti. Pakli by se vydání nemohli smluviti, ale mají třetieho vydati tak, aby konec ten učinil mezi námi, po kteréhožto rozkázání slibujem a jmáme pod týmž slibem jakož svrchu psáno, což by se beze lsti stalo, opraviti a to konečně od výpovědi ve čtyřech nedělech. A my Jan Bleh z Těšnice, hajtman na Bechyni, Majnus z Březnice, Jiřik z Drachova, Jan z Vilémovic, Ondřej s Hrádku a Mikuláš z Hlasiva rukojmie za svrchu psané kněze Bedřicha, purgmistra, raddu i za obec nadepsanú slibujeme s nimi i za ně naši dobrú věrú křesťanskú, že to, což jest nehoře psáno zdržie věrně, ctně a křesťansky. Pakli by toho neučinili a těmi vydáními aneb tiem jedniem vydáním, kteříž by od přátel našich vydaných s vobú stranú vydán byl, seznáno bylo, tehdy se známe, že jsme pět tisíc kop grošov dobrých střiebrných rázu i čísla pražského propadli, kteréžto penieze rukú společnú a nerozdělnú máme a slibujeme dáti a zaplatiti svrchu psaném věřitelom našim na Crumlov po svrchu psaných přátel vydaných aneb vydaného výpovědí ve dvú měsieci v jich moc penězi hotovými. Pakli bychom toho neučinili, tehdy my všickni rukojmie, kteříž najprv napomanuti budem od svrchu psaných věřitelov našich listem nebo poslem na jiné neukazujíc ani se druhým vymlúvajíc ihned po napomenutí máme a slibujem každý sám svým životem s jedniem pacholkem a se dvěma koňoma vjeti neb miesto sebe poslati panoší řádu rytieřského také s jedniem pacholkem a se dvěma koňoma do města do Crumlova aneb do Třeboně aneb v pěti mílech odtud vzdáli, v dom poctivého hospodáře, kdež nám věřiteli našimi bude ukázáno, v to obyčejné leženie, kteréž země Česká za právo má a tu ležeti máme, a odtud na ižadné právo ani kterým obmyslem vyjezděti ani vyniknúti máme, dokudž bychom všeho neučinili věřitelom našim svrchu psaným, což v tomto listu psáno stojí. A když by minulo čtrnácte dnú od napomenutie leženie my nebo nelžme, tehdy dáváme plnú moc i plné právo tiemto listem věřitelom našim před psaným svrchu psané penieze vzieti v křesťanech aneb v židech na naší na všech společnú škodu, a kdežbykoli naši věřitelé ty peniezě optali v České zemi a vzeli jistými i škodami, tu máme i slibujem je zastúpiti svými základy přítely a pečeťmi svými vlastními bez všelikterakých škod věřitelov našich již psaných aniž leženie z sebú hýbati nemáme do konečného splněnie peněz všech již jmenovaných i s těmi se všemi škodami, kteréž by naši věřitelové pro naše nesplněnie vzěli, o to jezdiec neb své posly služ kteréž by dobrým svědomím ukázati mohli neb to mají naše škody býti společné, ale ne jich a neuchoval-li by Buoh v tom času kterého z nás rukojmí, jehož Bože nedaj, tehdy my živí zuostalí po napomenutie slibujem a máme jiného tak dostalého a movitého k sobě v to rukojemstvie miesto toho umrlého přistaviti v jednom měsieci pořád zběhlém a list tento v táž slova obnoviti kolikrát by toho potřebie bylo pod ležením svrchu psaným. A kto by tento list měl s dobrú volí věřitelov našich svrchu psaných, ten má i jmieti bude túž plnú moc i právo ke všem věcem svrchu psaným jakožto oni sami. Tomu na pevnost my jistci i rukojmie své sme poečeti přivěsili k tomuto listu. Jenž jest dán na Táboře léta od narozenie syna Božieho tisícieho čtyřstého třidcátého pátého, v tu sobotu po světě Kateřině.